Červenobílý národ se může radovat, svěřenci trenéra Trpišovského poslední krok zvládli. Využili mečbol při vlastním podání, jak kouč s kšiltovkou trefně poznamenal.
Ve vršovickém Edenu se hrálo s velkým nasazením, obě mužstva hýřila aktivitou, ale zároveň bylo znát, že jde o hodně. Ani jeden nechtěl udělat chybu.
Šlo o typický duel o jednom zaváhání, klíčovém momentu, jediné brance.
Tu dvacet minut před koncem vstřelil slávista Ševčík. Těžil ze skvělé práce Masopusta, který odtáhl akci na pravé straně. Po trochu šťastném odrazu se dostal do nebezpečného prostoru, ustál souboj s Limberským a přesně nahrál svému spoluhráči pod sebe.
Ten umístil balon na přední tyč, do protipohybu gólmana Hrušky. Fandové na severní tribuně za zády plzeňského brankáře se ocitli v extázi, stejně jako ti v ostatních sektorech. Jako domácí fotbalisté na hřišti a celý realizační tým.
Věděli, že už jsou velmi blízko. A těsný náskok ve zbytku utkání udrželi.
„Dvacátý titul znamená druhou zlatou hvězdu na dres, kluci si to vybojovali a na dresu už zůstane navždy. Jsme obrovsky hrdí, že jsme mohli navázat na lidi, kteří tu více než jedno století tvořili historii. Dotáhli jsme to, co tu dělaly generace,“ rozplýval se trenér Trpišovský.
Bylo to zasloužené vítězství, Slavia byla o něco nebezpečnější než její konkurent. Zatímco Plzeň měla pouze náznaky, lídr si vytvořil šance.
Tu největší už v desáté minutě zahodil Masopust, přestřelil z malého vápna poté, co se na levém křídle uvolnil Stanciu a centroval šajtlí.
ONLINEutkání jsme sledovali minutu po minutě |
Rumunský záložník byl zejména před přestávkou nejvíc vidět, často vymýšlel akce, nebál se hrát. Zjevně hraje ve velké pohodě, mohl dát i gól, ale jeho přízemní pokus ze třiadvacáté minuty skončil těsně za zadní tyčí.
Tuhle příležitost si Slavia vypracovala důrazným presinkem, rozehrávku soupeře napadala i Plzeň, kolikrát i u Koláře ve vápně. Jenže dlouho kromě dalekonosného pokusu Hejdy, který letěl vysoko nad, neměla nic.
Kouči Guľovi nevyšla sázka na Chorého, vytáhlý útočník brzy viděl žlutou kartu, pak několikrát za sebou fauloval a do druhé půle už nezasáhl. Zdravotní problém vyřadil Kayambu, jehož místo na pravém křídle zaujal Havel a málem kuriózně otevřel skóre, když se od něj odrazil odkop Zimy a málem doplachtil do slávistické sítě.
Krátce na to se radoval Ševčík.
Plzeň v závěru vrhla všechny síly do útoku, na hrot vyběhl v posledních minutách i střídající stoper Hubník, do šestnáctky Slavie létal jeden dlouhý nákop za druhým.
Hosté ale měli jedinou slibnější příležitost: k hlavičce se dostal Mihálik, jenže ji namířil přímo do místa, kde čekal Kolář.
Vteřiny ubíhaly a když bylo stále jasnější, že Plzeň už nevyrovná, domácí fanoušci, kterých se do Edenu poprvé po koronavirové pauze vešlo téměř pět tisíc, spustili tradiční pokřik: „Slavie! Praha! Mistr ligy!“
Slávisté si totiž vytvořili tři duely před koncem devítibodový náskok, který už Viktoria nemůže dohnat. Při rovnosti bodů rozhoduje lepší postavení po základní části, které bylo stejné, jako nyní.
„Rozhodovaly velice malé detaily. V nich byla Slavia trochu šťastnější, proto vyhrála. Gratuluju jí k zaslouženému titulu,“ podotkl plzeňský kouč Guľa.
O. Kolář - V. Coufal, O. Kúdela, D. Zima, J. Bořil - L. Masopust (86. M. Oscar), P. Ševčík, N. Stanciu (88. M. Frydrych), I. Traoré (86. L. Takács), L. Provod - S. Tecl (75. P. Musa)
A. Hruška - R. Řezník (75. J. Kovařík), L. Hejda, J. Brabec, D. Limberský (88. R. Hubník) - P. Bucha (75. T. Hořava), L. Kalvach, A. Čermák - M. Havel, T. Chorý (46. J. Beauguel), J. Kopic (63. O. Mihálik)
Rozhodčí: M. Zelinka - J. Paták, M. Podaný
Počet diváků: 5 000 (26 % z kapacity 19 370)
Přejít na on-line reportáž
