Závody v raných desetiletích formule 1 mívaly často spíše charakter gladiátorských zápasů, z nichž vzešlo nejen vítězů a poražených, ale po hříchu také dost mrtvých. Vývoj podvozků, aerodynamiky a dalších komponentů už pokročil natolik, že navzdory nižším výkonům motorů (v letech 1961–1965 byl objem atmosférických motorů limitován hranicí 1,5 litru) dosahovaly vozy větších rychlostí než o dekádu dříve.
Jednotlivá dramata se však nadále odehrávala na předválečných okruzích, bez jakéhokoli zájmu pořadatelů o zdraví jezdců i diváků.
Velká cena Belgie 1966 na okruhu ve Spa-Francorchamps stála u zrodu dlouhého tažení za eliminací těchto rizik, jakkoli se při velkých cenách umíralo dalších dvacet let.
