Jedním z primátů, které si neochvějně drží Rudé náměstí v Moskvě, je bezkonkurenčně nejvyšší četnost vojenských přehlídek, a to v porovnání s jakýmkoliv jiným náměstím světa. Přehlídky se zde odehrávaly s menší intenzitou již dávno za carského Ruska. Zároveň je třeba zmínit, že své současné jméno – Красная площадь – získalo náměstí někdy ve druhé polovině sedmnáctého století, nesouvisí tedy s jakýmikoliv bolševickými pořádky po roce 1917.
Se zmíněnými pořádky naopak souvisí navýšení četnosti přehlídek. Co se týče dotčených dnů v průběhu roku, nejvíce jich do dnešní doby (2020) připadá na 7. listopad. Souviselo to samozřejmě s periodickými oslavami výročí bolševické revoluce, která proběhla v roce 1917. Na druhém místě je 1. květen – poslední prvomájová vojenská přehlídka v Moskvě proběhla v roce 1968. A až na třetím místě je 9. květen, kdy se v Sovětském svazu a potom v některých z nástupnických států slavil a slaví konec druhé světové války v Evropě, respektive konec jejich Velké vlastenecké války.
Je zajímavé, že k výročí konce války 9. května se v časech SSSR konaly přehlídky pouze v letech 1965 (výročí 20 let), 1970 (výročí 25 let), 1985 (výročí 40 let) a 1990 (výročí 45 let). Souviselo to i s tím, že 9. květen tam nebyl dnem pracovního klidu.
Roční periodicita vojenských přehlídek konaných na Rudém náměstí vždy 9. května se stala až věcí Ruské federace. A protože prvomájové už dávno padly a stejně tak ty 7. listopadu – nepočítáme-li tedy nějakou specialitu konanou ne k výročí revoluce, ale k výročí legendární přehlídky z roku 1941, kdy z ní vojáci putovali rovnou na frontu blížící se k Moskvě – je možné, že se postupem doby stane 9. květen historicky nejpočetnějším dnem vojenských přehlídek na Rudém náměstí.
Vojenské přehlídky konané 9. května se někdy také označují jako přehlídky vítězství. Ta první a skutečná přehlídka vítězství se však na Rudém náměstí konala v roce 1945, a to 24. června. Logicky nemohla být devátého, když vítězové s poraženým datum kapitulace nenaplánovali dopředu s dostatečným časovým předstihem.
Přehlídka vítězství 24. června 1945
Také se zapomíná, že menší vojenská přehlídka se v Moskvě konala již 1. května, po několikaleté válečné přestávce na jeden ze dvou standardních ročních termínů. Vítězství už bylo v kapse, a tak nic nebránilo takovou akci pro Moskvany zorganizovat. Ta neplánovaná přestávka trvala od výše zmíněné „bojové“ přehlídky ze 7. listopadu 1941.
Jenže konec války, který přišel nemnoho dní po prvomájové přehlídce roku pětačtyřicátého, si žádal přehlídku o poznání grandióznější. Stalin se o ní zmínil 15. května na velké slavnostní večeři v Kremlu pořádané pro více než tisíc lidí z řad armády a národního hospodářství.
Podle štábu, který dostal za úkol přehlídku naplánovat, by si celá příprava k úspěšné realizaci přehlídky vyžádala čas alespoň dva měsíce. Stalin však dal k dispozici měsíc jeden. Nakonec se to stihlo, ostatně jiná alternativa ani nepřipadala v úvahu.
Co byl front Front můžeme definovat jako skupinu armád vytvářenou v SSSR (a předtím v Rusku) během války. Fronty vznikaly a také zanikaly, dělily se a spojovaly. Jejich názvy vycházely, zjednodušeně řečeno, z místa, kde zahájily nebo vedly svou válečnou dráhu. V květnu 1945 existovaly tyto fronty (od severu k jihu):
|
Přehlídky se měly zúčastnit pro tuto příležitost vytvořené tzv. kombinované pluky od všech desíti tehdejších frontů, jednotky od námořnictva, vojenské školy atd., po nich, respektive za nimi měla projíždět pozemní technika od všech druhů vojsk a nakonec měly nad Rudým náměstím přeletět velké formace letadel.
Plánovalo se plno věcí, které můžeme označit za nepodstatné, ale tehdy mohly realizátorům přidělat i vrásky na čele. Například při výběru samotných účastníků přehlídky se hovořilo o maximálním věku 30 let a minimální výšce 176 centimetrů. Tedy jednalo se pouze o mužstvo, ne o generály a velící důstojníky. V každém případě i u toho mužstva s tím mohl být problém a asi to nebylo striktně dodržováno. V prvé řadě se pak vojáci vybírali podle bojových zásluh a počtu obdržených vyznamenání.
Účastníci přehlídky se urychleně sjížděli do Moskvy. Mnoho času bylo věnováno nácviku, pro vojáky z frontových jednotek představovalo pořadové cvičení v podstatě pole neorané. Po této stránce měli výhodu například posluchači vojenských škol, jejichž útvary se přehlídky také účastnily.
Zkoušky na přehlídku probíhaly zpočátku na Frunzeho ústředním letišti, později se přenesly i přímo na Rudé náměstí. Cvičilo se hodiny a hodiny denně až do částečného vyčerpání, zde by se dalo konstatovat – „těžko na cvičišti, lehko na přehlídce“. A ta se blížila kvapným krokem.
Dne 22. června 1945 podepsal Stalin jako vrchní velitel ozbrojených sil SSSR rozkaz č. 370 následujícího znění:
„Na vzpomínku vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce stanovím na 24. června 1945 v Moskvě na Rudém náměstí přehlídku vojsk polní armády, válečného loďstva a moskevské posádky – přehlídku vítězství.
Přehlídky se účastní: kombinované pluky frontů, kombinovaný pluk lidového komisariátu obrany, kombinovaný pluk válečného loďstva, vojenská akademie, vojenské učiliště a vojska moskevské posádky.
Přehlídku vítězství vykoná můj zástupce, maršál Sovětského svazu Žukov.
Přehlídce vítězství bude velet maršál Sovětského svazu Rokossovskij.
Organizačním vedením přehlídky je pověřen velitel Moskevského vojenského okruhu a posádky města Moskvy, generálplukovník Artěmjev. “
A přišel 24. červen 1945. Na scéně se objevil další hráč, silnější než Žukov i s Rokossovským dohromady. Vydatný déšť. Rosničky před ním sice varovaly, ale to bylo tak všechno, co proti tomu mohly dělat.
Navíc kvůli dešti došlo k odvolání závěrečné letecké části přehlídky. I ta byla připravena ve velkém stylu. Posuďte sami: v rychlém sledu za sebou mělo nad Rudým náměstím přeletět sedm velkých formací bojových letounů v tomto složení: 54 dvoumotorových středních bombardérů Tupolev Tu-2, další formace 81 letounů Tu-2, 81 dvoumotorových střemhlavých bombardérů Petljakov Pe-2, 54 bitevníků Il-10, další formace 81 letounů Il-10, 81 stíhaček Lavočkin La-7, 81 stíhaček Jakovlev Jak-3 a nakonec 54 stíhaček Jakovlev Jak-9.
Ale i tak to stálo za to. Pokud jste si tedy vzali deštník, holinky a dostatečně teplé ošacení. Venkovní teplota 15 °C v kombinaci s neutuchajícím deštěm nebyla na blížící se konec června ničím příjemným, zvlášť když celá přehlídka včetně maršálského zahájení na koních a pozdravů Žukova nastoupeným vojákům trvala asi dvě hodiny a deset minut navrch.
Právě pro případ deště pak nechali organizátoři posypat dlažbu směsí písku a dřevěných pilin, aby to koňům na mokré dlažbě neklouzalo. Na koních se pohybovali nejen hlavní velitelé přehlídky a jejich pobočníci při úvodním ceremoniálu, ale v samotném přehlídkovém proudu jeli i kavaleristé a pro efekt dokonce staré kulometné vozy tažené koňskými čtyřspřežími. (Pozn.: Kůň Žukova byl plnokrevník starodávného plemene Achal-Teke. Jedná se o vytrvalé a odolné koně, s úspěchy se používají při sportu, a to obecně ve všech možných disciplínách).
Přehlídka vítězství v roce 1945 v Moskvě, těžké tanky IS-2
Přehlídka začala přesně v 10 hodin a zúčastnilo se jí kolem 35 tisíc vojáků, řada z nich jako osádky bojových a vojenských dopravních vozidel. Z techniky můžeme uvést například 53 kusů tanků T-34/85, které byly v plamenometné verzi OT-34/85, což poznáte podle pekelné zbraně na místě standardního kulometu umístěného v korbě vedle řidiče. Z těžkých pancéřů vypadalo hrozivě 41 tanků IS-2 nebo 21 těžkých samohybných houfnic ISU-152, které dostaly přezdívku „zvěroboj“, protože se zjistilo, že mohou na rozdíl od jiné sovětské obrněné techniky s určitými úspěchy lovit i německé tanky Tiger a Panther.
Větší zajímavosti však nabídl před tanky průjezd artilerie. I zde se těch typů dělostřeleckých zbraní ukázala bohatá řada, ale zmínku si zaslouží především „Stalinovo kladivo“. Tak Němci přezdívali 203mm houfnici na lafetě s pásovým podvozkem, která se s úspěchem používala i k přímé střelbě při bojích ve městech. Přes Rudé náměstí projelo 24 takových kladiv tažených dělostřeleckými traktory.
Ještě před průjezdem techniky jeden z přehlídkových pěších útvarů naházel ke zdi mauzolea hromadu praporů a standart německých bojových útvarů. O ně však poražení nepřišli přímo v bojových operacích (protože si je do pole nikdy nebrali), ale byly v květnu 1945 posbírány ve skladech a zbrojnicích.
Později, když zmizela pro někoho hrůzu nahánějící technika, se na Moskvu usmálo i sluníčko. To potom sice zapadlo, ale absentující nízká oblačnost nechala vyniknout světelným emisím světlometů a ohňostroji završujícím celodenní oslavy vítězství.
