Máme za sebou necelé dva měsíce s novým druhem koronaviru. Co se za tu dobu stalo s ekonomikou? Zejména obory služeb, gastronomie a cestovního ruchu zažily velký otřes, ze kterého se budou velmi složitě vzpamatovávat. Česká proexportní ekonomika nyní především čeká na to, jak se s epidemií poperou ostatní státy v čele s Německem. Stav hospodářství našeho západního souseda bude pro další vývoj v českých firmách klíčovým faktorem.
V létě budeme moudřejší v tom, jak moc se v Česku zvýší nezaměstnanost. Firmy prozatím spíše vyčkávají, nepropouštějí a vyhlížejí úplný konec restriktivních opatření ze strany české vlády. Během května se snad opět rozjede výroba ve velkých podnicích a my budeme s napětím sledovat, jak se firmám podaří obnovit zájem zákazníků o nabízené produkty.
Pokud lidé začnou utrácet a nakupovat, pak se brzy vše vrátí do starých kolejí. V jiném případě bude hůře. Firmy přibrzdí své aktivity, lidé přijdou o práci. Personalisté budou mít opět po letech širší výběr při hledání pracovních sil.
Tady se musím zastavit u chování některých odborářů, kteří během nouzového stavu tlačili na firmy, aby zastavily výrobu. Jako by nechápali, že tímto způsobem jdou proti svým lidem, kteří mohou přijít o svou práci. Vedle odborářů budí rozpaky také některé kroky české vlády. Její pomoc směrem k podnikatelům je plná zmatků a administrativně náročná. V západních zemích se většinou nyní dočkali rychlé a plošné pomoci a zpětně se pak vše vyúčtuje podle toho, jakou ztrátu té či oné firmě epidemie a s ní spojená opatření způsobila.
Vadí mi rovněž nelogický postup při některých uvolňovacích krocích. Do hobbymarketů jsou vpuštěny davy lidí, ale ostatní si nemohou posedět spolu ani na zahrádce u restaurace někde v přírodě. Uvolňování restrikcí by navíc mělo být rychlejší, protože tempo nárůstu nově nakažených pokleslo. Samostatnou kapitolou byly spekulace nejvyšších představitelů státu o tom, jak dlouho měly zůstat zavřené hranice. Naše ekonomika je postavená na exportu a otevřenosti k ostatním zemím. Nezodpovědná prohlášení o několikaletém uzavření hranic způsobovala v byznysu zbytečnou nejistotu a nervozitu.
Tomáš Surka
|
Chybí mi také nějaká opatření na povzbuzení spotřebitelů. Například šrotovné na automobily by si zasloužilo podobné parametry, jako ho měli před časem v Německu. Trhy budou potřebovat nějakou injekci, ta by ale neměla směřovat jen k elektromobilitě. Jinak se mine účinkem.
Události posledních dvou měsíců poznamenaly trh s pracovníky z ciziny. Po vyhlášení nouzového stavu řada z nich odjela domů, protože měli obavy ze zavřených hranic. Po jejich úplném otevření bude zajímavé sledovat, jaký to bude mít vliv na poptávku firem po pracovních z Ukrajiny a dalších zemí. I když nezaměstnanost povyroste, je pravděpodobné, že český pracovní trh bude i nadále cizince vyžadovat. Především Ukrajinci si v tuzemských firmách stihli vybudovat pověst spolehlivých a pracovitých zaměstnanců.
Jaký další vývoj lze očekávat? Pokud vše rychle skončí, škrtneme všichni jeden kvartál a rychle se vrátíme k normálnímu provozu. I tak je ale nutné počítat se šesti až devíti měsíci, než se situace ekonomicky uklidní. V případě, že se epidemie natáhne nebo se bude i několikrát vracet, dojde k narušení důvěry spotřebitelů. Spuštěná krize bude vleklá a hodně nepříjemná pro všechny. Pro zaměstnavatele i zaměstnance.
Nakonec musím vyjádřit svůj velký dík lékařům, sestrám i pečovatelkám o seniory. Všichni mají můj obrovský obdiv za to, jak svou práci v současné těžké situaci zvládají.
