Do školní soutěže NJCAA zamířil před touto sezonou z USK Praha, ve kterém se coby vyhlášený pracant začínal prosazovat v nejvyšší soutěži. Ale...
„Hned na začátku jsem poznal, že musím zlepšit kondici. Na univerzitách se hraje na 2x20 minut, je to hodně běhavé a atletické, hra se moc nezastavuje. A já byl hned při prvním zápase úplně mrtvý. Postupně se to ale lepšilo a na začátku sezony už jsem to tempo zvládal,“ řekl devatenáctiletý Samoura pro web České basketbalové federace.
V druhé polovině sezony se musel vyrovnat se zraněním stehenního svalu. „Zranění mělo vliv i na koleno, pořád jsem ale dostával kolem 30 minut. Nakonec jsem tak větší problémy než s fyzickou stránkou věci měl spíš s místní mentalitou,“ podotkl Samoura, jehož otec pochází ze západoafrické Guiney.
„Já jsem v zahraničí, a konkrétně v USA, vždycky hrát chtěl. A ve stejné míře jsem tam šel i kvůli studiu, protože s hraním se dá ve Státech nejlíp zkombinovat. I v USK v tomhle ohledu odvádějí dobrou práci, přesto ta možnost studovat a hrát u nás se nedá porovnávat se systémem v Americe,“ připojil Samoura.
„A pak jde i o rozdílné tempo hry, kdy je to v Americe rychlejší, je tam větší dravost a konkurence,“ řekl Samoura, který by se rád posunul výš. „Asistent z jedné školy v NCAA mi říkal, že by měli zájem, ale neozvali se, takže asi budu pokračovat na Cochise. Šanci na přestup ale ještě nějakou dobu budu mít.“
Patrick Samoura přibližuje atmosféru, která panovala na jeho škole Cochise College.
Za rok v USA získal cenné zkušenosti. „Musím ještě víc zatletičtět. A taky jsem tušil, že budu muset změnit mentalitu, což se taky potvrdilo. V Americe místní kluci basketem žijí na maximum, protože nemají jinou možnost. Celkově mi tedy ten rok pomohl ještě víc vyspět,“ prohlásil.
Samoura se musel otáčet i v NJCAA, kde kvalitu prvodivizních celků označil díky rychlé a atletické hře za hodně dobrou. Cochise College, kterou ve dvou kampusech navštěvuje 13 tisíc studentů, vyhrála největší konferenci Arizony a padla až v kvalifikačním duelu, jehož vítěz by se utkal s nejlepším celkem státu Utah o vstupenku na celoamerický šampionát divize 1. I ten ale nakonec zhatila pandemie.
Ve volném čase je opatrný. Od výletů v okolí jej odrazuje hrozba setkání s jedovatými hady. „Je jich tam dost. Já se proto pořád bál chodit ven, protože kolem se rozkládá savana, a já, ač normálně ven chodím rád, tak ti hadi mě od toho odrazovali,“ řekl Samoura.
Nevydal se ani do Mexika. „Spoluhráči třeba na začátku osmitýdenní přípravy vždy o víkendu chodili relaxovat do Mexika, ale to já nechtěl. Zaprvé už na párty moc nejsem a taky jsem nechtěl přijít o vízum. Z takových výprav bych byl vystresovaný, že se může něco stát,“ vyprávěl.
„Jedna holka tam ztratila doklady a to už jsem tam pak nechtěl tuplem. Na druhou stranu - jeden Mexičan mi vyprávěl, že i když kolem hranic to nevypadá nic moc, dál do mexického vnitrozemí je to už výrazně lepší a hezčí,“ doplnil Samoura.
Díkůvzdání v Arizoně. Takovouto hostinu zažil Patrick Samoura při prvním roce v Douglasu.
V listopadu se vydal na Den díkůvzdání do okolí Tucsonu, o březnový výlet do Phoenixu jej připravil koronavirus. Domů se vrátil už 17. března a ještě do poloviny května jej čeká online studium na dálku.
„Máme s vyučujícími různé mítinky přes aplikaci Zoom, posílají nám úkoly a děláme i testy. Při nich jsme všichni přes speciální software připojení na webový portál školy, musíme na sebe mít namířenou kameru laptopu, aby bylo vidět, co přitom děláme a kam se koukáme, a oni si pak zpětně ta videa vyhodnocují,“ dodal Samoura.
