Nestyďte se za city. Projevujte je postupně a všímejte si drobností

Češi jsou celkově poměrně uzavřeným národem. Projevování emocí je něco, co bylo dlouho považováno za slabost. Teď už to, zvláště ve vztahu neplatí. Ale co když to prostě neumíte?

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Projevit to, co se děje hluboko ve vašem nitru, je těžké. Ale dokáže vám to bezesporu razantním způsobem zlepšit život.

Projevte se a budete zdravější

Zadržování emocí má negativní dopad na vaše zdraví. Prokázaly to alespoň mnohé vědecké studie. I proto je dobré dávat věci odehrávající se ve vašem nitru najevo. Neplatí to ovšem jen o těch pozitivních, ale také o negativních. Podle Americké asociace psychologů jejich potlačování vede k většímu stresu a úzkostem. Pokud neumíte emoce ukázat světu, pak odborníci doporučují si je alespoň napsat na papír. To prý prokazatelně pomohlo pacientům s rakovinou prsu, astmatem a také těm, kteří zažily i nějaké trauma. Jiná studie zkoumala lidi, kteří přesáhli věk sta let. Neměli toho moc společného – až na jednu věc: nebáli se emotivně projevit. Proto je zřejmé, že tato schopnost může přispívat k prodloužení lidského života. 

Prožívat hluboké emoce je základní lidská vlastnost, která nás odlišuje od zvířat. Druhou věcí je ale také umět o tom, co cítíme, mluvit anebo dávat emoce najevo. To už není tak jednoduché.

Češi v této disciplíně opravdu moc nevynikají. Snažíme se dostát představě o tom, co je společensky vhodné. Ctíme rozum, ale city považujeme za projev slabosti. I proto se na sebe málo usmíváme, nenatahujeme často pomocnou ruku. Přitom projevování emocí je znakem nejen inteligence, ale také sebevědomí.

Platí to na dvou hlavních frontách – ve vztahu i v kontaktu s okolím. Ačkoli to vypadá podivně, je to v podstatě stejné. Kdo umí vyjádřit své pocity mezi přáteli nebo kolegy, většinou s tím nemá problém v soukromí.

Přesto lidi většinou víc trápí neschopnost otevřít se tomu, na kom jim nejvíc záleží – tedy partnerovi. Kolikrát byste mu rádi řekli, že si ho vážíte, milujete ho, ale na druhou stranu i to, čím vás naštval a jak hrozně se cítíte kvůli něčemu, co se stalo. Jenže to nedokážete. Naštěstí se to dá naučit. A my víme, jak.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Mnoho lidí si myslí, že naše city jsou naprosto viditelné a pochopitelné všem kolem. Ovšem tak tomu ve valné většině případů není. Váš partner vám nevidí do hlavy ani do srdce a po pravdě – jakožto muž chápe spoustu situací a stavů naprosto, ale naprosto jinak než žena. Proto na to není radno spoléhat.

Jenže i obyčejné „miluju tě“ se někomu prostě špatně říká – a co teprve, když má vyprávět o tom, proč to tak je nebo nedej bože, z jakého důvodu se to naopak neděje. „Komunikace je v dlouhodobých vztazích velice důležitá,“ říká psycholog Farouk Radwan a pokračuje: „A jedním z jejích základních článků ve vztahu je umět se bavit o citech a pocitech.“

Základem ticha je strach ze zklamání

Mnoho jeho klientů se to začalo učit až v pozdním věku a manželství si udrželi. Z toho vyplývá, že se to dá zvládnout opravdu kdykoli.

Jako první je důležité přiznat skutečné city sami sobě. Nelhat si, nepředstírat. „Čerstvě zamilovaní na sebe slova lásky přímo křičí. Jenže postupem času se samozřejmě jako by ztišují,“ říká odborník.

Emoční inteligence

Tento pojem použili poprvé psychologové Peter Salovey a John D. Mayer v roce 1990. O pět let později ho zpopularizoval ve své knize zástupce stejné profese Daniel Goleman. Zahrnuje v podstatě dvě oblasti – schopnost zvládat vlastní emoce a také umění vcítit se do emocí ostatních. Podskupinou prvně jmenované je také stav, kdy člověk dokáže o svých citech mluvit a ukázat je ostatním. „Stejně jako u inteligence sociální se jedinci s danými schopnostmi rodí. Ale mohou se je i naučit. Chce to jen praxi a trénink,“ říká Goleman. O tom pojednává náš článek. Pravdou je, že mnohými odborníky je emoční inteligence zavrhována. Podle nich o ní neexistuje dostatečné množství výzkumů a nelze o ní tedy hovořit jako o prokázaném vědeckém faktu.

Rozhodně to neznamená, že city mizí. Naopak – delším poznáváním se utvrzují a prohlubují. Jenže pak přijde na řadu často podvědomý strach. Nechcete o toho druhého přijít. Bojíte se, abyste ho nenaštvali. Neřekli příliš moc a nevyděsili ho.

„Zhruba tak po pěti letech vztahu se skutečně lidé začínají mnohdy zatahovat do sebe. Nepůsobí to dobře na ně, ale ani na jejich protějšky. Obě strany si totiž mohou začít připadat nemilováni,“ popisuje tento stav odborník. Právě v tuto chvíli je důležité říct hlavně sám sobě: ano, miluju ho. Ale vadí mi, jak odhazuje ponožky. A taky bych chtěla, aby mě večer chytnul za ruku. Jestli vám dělá problémy si to přesně a fakticky sesumírovat v hlavě, prostě si to napište na papír. A máte za sebou první lekci v projevování citů.

Začněte drobnostmi a malými gesty

Pokud se jedná o emoce pozitivní, začněte po krůčcích. Nenápadně partnera chytněte za ruku, nechte mu vzkazy na lednici. Jistě na to bude nějak reagovat. Tím se zbavíte zbytečného ostychu ukázat city v pravém světle.

Když uvidíte, že i po letech ho potěší nakreslené srdíčko na papíře, pak se vám snáze řekne nahlas, jak moc ho máte rádi. Nečekejte, že vám to hned oplatí. Muži jsou v tomto ohledu pomalejší než ženy.

Ale všímejte si malých drobností. Třeba najednou opraví poličku, o což jste ho dlouho prosila. Nebo vám pochválí večeři. To jsou jeho projevy náklonnosti k vám a musíte je vidět, abyste dokázala mluvit o těch svých.

Další možnosti, jak se vyjádřit

Pokud máte problém partnerovi vysloveně říct, jak se cítíte, můžete se ze začátku pokusit projevovat mu své city jinak. A ke slovům se dostat postupně. Sami určitě víte nejlépe, jak konkrétně ho potěšit. Podle vědců existují základní okruhy. Služby – udělejte pro něj něco, co má rád, a nespoléhejte se, že jednou stačí. Někdo ocení perfektně uklizený byt, jiný každý týden velkou teplou večeři. Nepodkuřujte mu, ale ukažte, jak vám na něm záleží. Aktivity – vymýšlejte akce pro vás oba. Pozor – nemyslete při tom jen na svou zábavu, ale velmi zvažujte to, co bude bavit také jeho, aby se jenom nenudil. Překvapení – snažte se svého partnera jednou za čas překvapit. Navrhněte něco, co nečeká. Nechte mu třeba v bundě vzkaz, že ho máte rádi. Dárky – jeden z nejjednodušších způsobů, který se ale nemá přehánět. Udělejte mu radost maličkostí. Stačí mu na polštář nebo vedle talíře položit oblíbenou čokoládu nebo mu cestou z práce koupit časopis, který čte.

Trénujte na svých blízkých a přátelích

Uvědomte si, jak lehké je říct kamarádce, jak je pro vás důležitá. Tak proč to nejde ve vztahu? V mnoha případech je to právě pro to, co jsme před chvílí zmínili. Přítelkyně se nadchne a pravděpodobně vám odvětí něco podobného. Muž může kývnout hlavou a dál se cpát bramboračkou. Není to výraz jeho nelásky.

„Ženy se podvědomě bojí právě této reakce, která je popravdě nijaká. Proto raději mlčí. Neuvědomují si, jak rozlišné může být projevování citů nejen u různých pohlaví, ale také jedinců,“ říká psycholog. Když si toto uvědomíte a budete si všímat i jiných věcí než slov (viz box), moc se vám uleví.

A cvičte to na ostatních. Zkuste říkat i přátelům, kolegům nebo blízkým, které máte rádi, co k nim cítíte. Dávejte jim to najevo. Za prvé se vám to vrátí a za druhé to bude dobrý trénink. Z nějakého důvodu je jednodušší to vyjadřovat ostatním než právě vaší drahé polovičce. A pokud se vám do toho nechce, zavřete se v koupelně a říkejte si to samy sobě před zrcadlem. Uvidíte, že vám to pusu nezkřiví ani vás to nezoškliví. Takže opravdu: není se čeho bát.