Jeho rukopis mají nejlepší sci-fi filmy zlaté éry žánru. Pro legendární snímky Blade Runner a Tron z přelomu 70. a 80. let vytvořil Syd Mead celá futuristická města a ekosystémy, podílel se i na Vetřelci nebo na Star Treku. Nejjistější si však byl při malování futuristických aut. Přes ně se ostatně dostal i k filmovým zakázkám.
Mead byl odmalička extrémně výtvarně nadaný. Už od tří let maloval. Jako malý školák si přivydělával tím, že za čtvrťák kreslil lidem na ulici portréty jejich psů. Nejvíc jej však fascinovala auta a tak po skončení vysoké školy nastoupil v Detroitu u Fordu jako skicař konceptů. Tím nejpozoruhodnějším se stal Ford Gyron, jakýsi motocykl s karoserií auta a proudovým pohonem.
Mead jej vytvořil v roce 1961, do výroby se však revoluční vůz – vcelku pochopitelně – nedostal. Mead za pár let místo u Fordu opustil. Jak sám říkal – bylo mu jasné, že šance na realizaci jeho vizí byly minimální. „Můj největší přínos k dějinám automobilového designu jsou tedy zadní světla modelu Falcon Futura z roku 64,“ říkal zpětně s nadsázkou.
Ford Gyron
Od půlky 60. let se začal malováním živit. Největším zákazníkem se pro něj stal ocelářský gigant US Steel, pro kterého vytvářel kresby do propagačních materiálů, pracoval však i pro další světové značky, třeba Philips. Dnes bychom řekli, že vytvářel vizualizace – budoucích měst s futuristicky vyhlížejícími domy, auty a lidmi.
Díla nejvíc charakterizovala neuvěřitelná promyšlenost. „Byl jsem jediný, kdo maloval auta zasazená do propracovaných reálií s lidmi a dalšími objekty. Uměl jsem dobře malovat i postavy. A to mě odlišovalo,“ vysvětloval Mead v rozhovoru s designérkou Lexou Romanovou v roce 2015. Jeho obrázky se staly senzací (a dnes jsou hodně drahým sběratelským artefaktem). A vysloužily si pozornost Hollywoodu.
Chtěli futuristické auto, dostali celý svět
První filmovou zakázku dostal Mead od mistra speciálních efektů Johna Dykstry, tehdy čerstvého držitele Oscara za Hvězdné války. Pro další sci-fi klasiku Star Trek navrhl celý design lodi V’ger. A pak přišla ta nejzásadnější zakázka – Blade Runner. Dnes legendární futuristický opus Ridleyho Scotta měl původně obsahovat jen Meadova auta.
Jenže Syd Mead první skici – jak byl zvyklý – zakomponoval do vlastního fantaskního světa. A ten zaujal Scotta a celý tým natolik, že Meadovi zadali tvorbu celého městského ekosystému budoucnosti, ve kterém se film odehrává. Mead jej „napasoval“ na ulice, které existují ve filmových studiích v kalifornském Burbanku. Podle jeho obrázků pak filmaři postavili skutečné kulisy. A také skutečná auta.
Mead na projektu pracoval skoro rok a půl. Každý detail auta i města měl promyšlený do naprostého detailu. Pro představu – v roce 1982 poskytl rozhovor pro časopis Fantastic Films Magazine. Už podle názvu periodika je jasné, že redaktoři byli připraveni jít opravdu až na dřeň. Mead tak musel velmi podrobně popsat, jak funguje nejikoničtější auto z celého filmu, létající policejní speciál s názvem Spinner.
Kreslíři by to mohlo být teoreticky jedno, důležité by pro něj mohlo být jen to, aby vůz vypadal efektně. Ale Mead redaktory obrazně utloukl konkrétními technickými řešeními, jak se jeho Spinner může vznášet, létat… došlo na takové jednotlivosti, jako jsou blatníky kol, které se při letu mění ve štíty chránící v tu chvíli nepotřebné pneumatiky. Syd Mead měl vše do posledního detailu promyšlené.
Futuristický návrh amerického výtvarníka a průmyslového designéra Syda Meada (1933 - 2019)
Futuristický návrh amerického výtvarníka a průmyslového designéra Syda Meada (1933 - 2019)
Vizionář, který odhadl budoucnost
Podobně jako u dalšího filmu, pro který vystavěl celý vlastní svět. Tron byl převratným snímkem v tom, že jej skutečně z větší části poprvé v dějinách kinematografie tvořil počítač. Částečně se totiž odehrává v paralelním virtuálním světě. A právě ten Syd Mead navrhl a jeho středobodem opět byly futuristické dopravní prostředky.
Mead je nejen kreslil, realisticky přemýšlel nad budoucností mobility. I po roce 2000 byl přesvědčen, že budoucnost je v individuální mobilitě „nalehko“. Vytrvale maloval lidi nosící věci, které sám nazýval třeba „wheel pants“, tedy volně přeloženo „pojízdné kalhoty“. Komu to připadá úsměvné, ať se podívá dnes do ulic na rozmach vozítek typu Segway nebo sdílených koloběžek. Ještě nejsme tam, kde si Syd Mead představoval, ale princip je stejný – městská mobilita založená na dopravních prostředcích, které lidi mohou téměř „nosit“, místo aby v nich jezdili.
V 90. letech se Mead dál podílel na filmech, žádný z nich už se však nestal ikonou jako snímky z přelomu 70. a 80. let. Jeho posledním filmovým odkazem je Tomorrowland (v češtině Svět zítřka), pro který opět vytvořil vlastní futuristické kulisy. To se psal rok 2015.
Muž, který nezatratil štětec
Mimochodem, Mead nikdy nepřestal být věrný tužce a štětci. Maloval technikou kvaše, při které se používají vodové barvy smíchané s krycí bělobou a specifickou koloidní látkou (stejnou techniku používal mimo jiné český malíř Zdeněk Burian, autor jedinečných maleb dinosaurů a pravěku). Ale moderní technologie nezatracoval.
„Na nástroji nezáleží od doby, kdy první pračlověk namaloval obrázek zvířete na stěnu jeskyně. Důležité je, jestli víte, jak ten obrázek namalovat. Vážím si lidí, kteří ovládají digitální malbu. Vím, jak se to dělá. Ale beru to tak, že abych se tuto techniku naučil tak dobře, jako umím malovat technikou kvaše, už nedává smysl,“ konstatoval ve zmíněném rozhovoru z roku 2015.
„Technika je vždycky podřízena ideji, nápadu. Tak to vždycky bylo a vždycky bude. Když budete mít počítač za milion dolarů a špatnou ideu, nevytvoříte nic jiného než špatné dílo za milion dolarů,“ konstatoval s poznámkou, že historie kinematografie je podobných příkladů plná.
Poslední roky už Syd Mead rozhovory neposkytoval, bojoval s rakovinou lymfatických uzlin, které nakonec v šestaosmdesáti letech – den před koncem loňského roku – podlehl. Své největší dílo přežil symbolicky o měsíc. Kdo viděl Blade Runnera, tak ví, že příběh se podle představ filmařů odehrává v listopadu 2019.
