„Přitom původně jsem to vůbec neměl v plánu zveřejňovat,“ říká Daniel Kolář, čtyřiatřicetiletý bývalý ofenzivní záložník, který se západočeským celkem získal pět titulů a zahrál si slavnou Ligu mistrů.
Změnil se váš život poté, co jste příběh zveřejnil?
Neuveřejňoval jsem to kvůli tomu, aby se mi nějak změnil život. Ten už se mi změnil tou samotnou událostí, která se stala mou součástí. A pak jsem měl pocit, aby ti lidé, kteří se mě na to třeba báli nebo nemohli zeptat, měli možnost si část toho příběhu přečíst sami. Ani já, ani oni se pak nebudeme dostávat do trapných situací.
Jak dlouho jste vůbec uvažoval o tom, že s vaším příběhem půjdete na veřejnost?
Když mě poprvé Franta Suchan (zakladatel Bez frází) oslovil, tak jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Pak to ve mně asi čtyři nebo pět měsíců zrálo, než jsme se znovu potkali, začali jsme si povídat a tohle z toho vzniklo. Trvalo to vlastně docela dlouho, původně jsem to neměl v plánu vůbec zveřejňovat. Přišlo to nějak přirozeně.
Jaké následovaly reakce?
Co se ke mně dostalo, tak mi všichni ještě dodatečně přáli upřímnou soustrast. Napsalo dost lidí, kteří prožívají podobnou zkušenost nebo si prošli rakovinou. Ono tohle téma není moc veselé, takže ani ty reakce nebyly takové.
Nastala chvíle, kdy jste svého rozhodnutí zalitoval?
Ne, nikdy.
Ale média vaši zpověď začala zveřejňovat.
Pro bulvár je to chytlavé, takže to jedno médium převzalo. Nakonec to ale dopadlo dobře, protože jsem jim řekl, že pokud to chtějí uveřejnit, tak kompletní. Nemám rád, když se něco vytrhává z kontextu. A skutečně pak článek vyšel úplně celý, což bylo v pohodě. S tím jsem problém neměl.
V době, kdy se váš příběh objevil, jste hrál v Turecku. Jak tuhle etapu hodnotíte?
Dobrá životní zkušenost... (úsměv) Okolnosti se tak vyvinuly, že jsem šel do Turecka, vyzkoušel jsem si to a dopadlo to, jak to dopadlo.
Sportovci promluví na beseděFotbalista Daniel Kolář, hokejista Ondřej Kratěna a házenkář Karel Nocar. Tři sportovci spojení s Plzní se ve čtvrtek setkají s fanoušky na akci pořádané portálem Bez frází. Jedinečná akce se koná od 17.30 hodin v Konferenčním centru pivovaru Plzeňský Prazdroj, kde máte šanci dát si pivo a popovídat si s výjimečnými sportovci. Vstupné činí 390 Kč. |
Angažmá českých hráčů tam většinou nekončila příliš dobře...
Určitě jsem to ale nebral tak, že Turecko je automaticky špatné.
Nepřijde vám, že Viktoria má jako klub celkově nějakou špatnou auru? Smutných událostí totiž kolem ní bylo za poslední roky několik.
Je dost zvláštní, co se stalo v jednom klubu během pár let. Nejsem si vědomý toho, že v nějakém jiném by se za tak krátký úsek stal podobný počet nešťastných událostí. Ale čím to může být, nedokážu úplně posoudit.
Je smrt v české společnosti takové tabu, o kterém se moc veřejně nemluví?
Úplně přesně! Nejenom smrt, ale i celkově nemoci jako takové. Všichni se chtějí dělat hezkými a tváří se, že je všechno v pohodě, ale když se do toho nakonec ponoříte trochu hlouběji, tak zjistíte, že ty problémy nemáte jenom vy nebo vaše okolí, ale spousta dalších. Myslím, že každému strašně pomůže, když si o tom má s kým promluvit a nebojí se toho. Bylo by to prospěšné i pro celou společnost.
Jste rád, že po americkém vzoru se v Česku objevila platforma, kde se můžou sportovci svěřovat a mají pod kontrolou, v jakém stavu jejich výpověď vyjde?
Je to jedině dobře. Lidé mají zkreslené informace tím, že si přečtou něco ve Sportu nebo v Blesku, což se samozřejmě tvoří proto, aby se to prodávalo a vypadalo to co nejzajímavěji. Tohle je věc, která ukazuje sportovce trošku jako lidi a kdo bude chtít, tak si tam určitě najde to svoje. Přečetl jsem těch příběhů opravdu hodně a u většiny jsem si fakt říkal: Wow!
Ve čtvrtek vás v Plzni čeká beseda Bez frází. Jak se díváte na to, že lidé tímhle způsobem dostanou možnost dostat se ke sportovcům napřímo? A ne zprostředkovaně přes noviny nebo televizi?
Když to beru ze svého pohledu, tak bych se sám s těmi sportovci strašně rád setkal. Vždy mě napadá takových věcí, na které bych se chtěl zeptat, ale nemám možnost. Cítím, že pokud bude další beseda, kde budou zase jiní sportovci, tak bych tam chtěl být a ptát se. I teď, když budu sedět vedle Karla Nocara a Ondry Kratěny, tak se jich chci ptát.
Automaticky jste na tuhle nabídku kývl?
Jasně. Ani ne kvůli sobě, ale chci zjistit pohled ostatních lidí, jejich zkušenosti.
Fotbalovou kariéru jste už ukončil. Post manažera mládeže vám vyhovuje?
Zvykám si. Zatím jsem v té pozici jen pár měsíců, takže se to pomalu krystalizuje. Beru to tak, jak to je, a snažím se zorientovat a být přínosný, abych nebyl ve Viktorce jenom naoko, ale odvedl nějakou práci.
Nevábí vás přece jen fotbal ještě?
Neuzavřel jsem to, chodím si pořád zahrát. Ale na vrcholové úrovni... Občas mě to láká, už jsem však přepnul a na té nejvyšší už to nebude.
Změnil byste na své fotbalové kariéře něco? Klidně se pusťte do detailů.
Abych řekl pravdu, tak mě nemrzí vůbec nic. Nikdy jsem nečekal, že prožiju takovou kariéru, ani jsem o tom nesnil. Předčil jsem veškerá svá očekávání, prostě jsem jen chtěl hrát fotbal, ale nakonec z toho byla krásná kariéra. Jsem za to moc rád.
Jak vidíte přerod, kterým současná Viktoria Plzeň prochází?
Samozřejmě se mužstvo mění, vyvíjí. Sleduju to podrobně, zblízka. Takový vývoj je naprosto normální, moc jim držím palce. V těžkých podmínkách se Viktorka pořád drží na vrcholu a vím, že v ní všichni dělají všechno pro to, aby to takhle i pokračovalo. Nemám strach.
