Řeka Colorado pramení ve Skalistých horách ve státě Colorado, odkud pokračuje do čtyř dalších amerických států (Utah, Arizona, Nevada a Kalifornie). Pokračuje do Mexika, kde by měla ústit do Kalifornského zálivu zálivu (též znám jako Cortézovo moře), který se nachází mezi Kalifornským poloostrovem a mexickou pevninou.
Na hranicích USA s Mexikem však proud řeky končí. „Američané si ponechávají a využívají na 90 procent vody,“ poukazuje Karl Flessa, výzkumník arizonské univerzity. „Do Mexika tak doteče jen malý zbyteček, který okamžitě využijí místní farmáři,“ tvrdí. Zatímco na americké straně řeka kypí životem, na té mexické zbyla z koryta jen strouha.
„Matka mi vyprávěla o tom, jak si jako dítě hrála a plavala v řece, ale my jsme to nikdy nezažili,“ říká 14letý Evelin Bautista, který je členem domorodého kmenu Cucapá, v překladu Lidé řeky. „Slyšel jsem, že za hranicí je voda je tak čistá, že můžete dokonce vidět ryby,“ sdělil britskému listu The Guardian.
Jeho slova potvrzuje koupající se rodina na americké straně hranic. „Chodíme sem neustále, děti milují vodu a často chytíme okouna, sumce a slunečnici velkoploutvou,“ říká otec dvou malých děti David Barraga. „Netušil jsem, že v Mexiku už žádnou řeku nemají. To je škoda,“ dodává.
Příslušníci kmene Cucapá si stěžují, že ztrátou řeky utrpěla i jejich identita. Jakmile s řekou spojené rituály přestávají plnit svou funkci, tak bez vody kmen postupně vymírá.
Navíc nedostatek vody a z ní vycházející obživy nutí mladé odcházet za prací pryč. „Lidé opustili komunitu, protože zde už není žádná řeka, žádné ryby a žádný život. Stálo nás to náš jazyk, naši kulturu a identitu,“ postěžovala si The Guardian správkyně místního muzea Antonia Gonzálezová.
Dohoda o používání vody mezi USA a Mexikem
USA a Mexiko se v roce 1944 uzavřely smlouvu o používání vody z řeky Colorado. Ta stanovovala množství vody, které USA nechají Mexiku. Každoročně by měly Mexiku poskytnout téměř dvě miliardy metrů krychlových. Toto číslo představuje asi 10 procent průměrného průtoku řeky.
Mexičané poukazují, že zmíněná dohoda nepočítala s rozsáhlým růstem populace ani s klimatickými změnami, jako jsou dlouhotrvající sucha či globální oteplování. Výsledkem je, že množství dohodnuté vody nedokáže pokrýt současné potřeby části mexické populace, která je na vodě závislá.
Dohoda se také týká pouze množství, nikoli kvality vody. Právě ta se stala příčinou mnoha sporů, z nichž k tomu nejvážnějšímu došlo v roce 1972. Tehdy rozzlobení mexičtí farmáři chtěli se svými stížnostmi předstoupit až před Mezinárodní soudní dvůr. Ačkoli Američané přistoupili na základě konfliktu k novým opatřením, Mexičané si dodnes stěžují, že voda Colorada, pokud vůbec nějaká přitéká, je nekvalitní a znečištěná.
Suché řeky urychlují globální oteplování, spouštěčem jsou přívalové deště |
Podle environmentálních aktivistů by dohoda měla též brát v úvahu ochranu životního prostředí. Mexická strana delty zahrnuje oblasti, v nichž žijí vzácné druhy rostlin a živočichů. Kvůli nedostatečnému přísunu vody tyto druhy postupně vymírají. The Guardian tvrdí, že v roce osmdesátých letech 20. století bylo zničeno na 80 procent lesů a mokřin v deltě Colorada, a to mělo zdrcující důsledky pro místní rostliny a živočichy.
Vodu z 85 procent používají farmáři. Jorge Ramírez, hlavní odborník na vodu z University of Baja California, tvrdí, že kdyby byla voda v zemědělství využívána efektivněji, bylo by jí dost. „Máme dostatek vody, co postrádáme, je (lepší) plánování,“ řekl Ramírez listu The Guardian.
V nedávných letech došlo také k několika protestům ohledně možné korupce s využíváním vody. Podle kritiků stávající pravidla na úkor malých zemědělců favorizují velké vlastníky půdy a vodárenské firmy.
Ačkoliv se nezdá, že by mělo v dohledné době dojít k výrazným změnám v dohodě z roku 1944, přesto se snad blýská na lepší časy. V roce 2014 neziskové organizace z obou stran v rámci environmentálního experimentu zvýšily průtok vody do Mexika pod dobu dvou měsíců. Další podobný experiment by měl proběhnout v roce 2021 nebo 2022.
Jsou to však i USA, které si naopak stěžují na Mexiko ohledně dodávek vody. Dohoda z roku 1944 totiž také stanovuje, že Mexiko má USA dodávat určité množství vody z přítoků, které proudí z mexické strany do sdílené řeky Rio Grande (totéž platí pro USA, které má též Mexiku dodávat určité množství vody). Kvůli dlouhodobému suchu v letech 1994–2003 se Mexiko dostalo do „vodního dluhu“, který se nyní pokouší splácet.
Mezi USA a Mexikem od té doby vládne v této otázce (stejně jako v mnoha jiných) značné napětí., které vyvrcholilo v roce 2012, kdy se texaští farmáři potýkali se suchem a dodávky vody od Mexika byly výrazně pod ročním limitem. Studie připravená pro Kongres USA z roku 2017 podotýká, že zatímco texaské využívání vodních zdrojů se v průběhu posledních let příliš nezvyšovalo, v případě Mexika došlo k výraznému nárůstu.
