Určitě si ji pamatujete, tatrovka upravená na expediční speciál vyrazila v březnu 1987. Doma si s jejím modelem hráli kluci, kdo neměl plechovou, slepil si ji z papíru. Celé Československo tehdy etapu po etapě sledovalo dobrodružství, které skončilo až po pádu železné opony, zpátky se expedice vrátila v květnu 1990.
Marek Havlíček a Petr Holeček se před pár roky potkali náhodou v Angole, teď připravují největší českou expedici kolem světa všech dob a zase velkou nákladní tatrovkou jako tehdy.
Cestovatelé Petr Holeček (vlevo) a Marek Havlíček (vpravo) pózují s členem posádky první expedice z let 1987 - 1990 Stanislavem Synkem.
Vyrazit chtějí v únoru 2020 z Česka na Balkán, odtud směr Írán. Pak všechny středoasijské státy, Mongolsko a do Vladivostoku. Celkem 70 tisíc kilometrů. Potom dvouměsíční přesun auta lodí do Chile a projet Jižní Ameriku. Dalších 40 tisíc kilometrů chtějí zvládnout za pět měsíců. Následujících devět stráví brázděním Střední a Severní Ameriky, to přidá dalších 80 tisíc kilometrů. Prozkoumávání Afriky má začít od Kapského Města a pořád na sever. Po nějakých osmdesáti tisících kilometrech překonají z Maroka moře do Španělska a domů; to plánují na dalších devět měsíců. Pokud nějakou neprorazí, bude na to potřeba minimálně padesát pneumatik.
Petr Holeček měl v Angole malou dopravní firmu, jezdila - jak jinak - s tatrovkami. Za dvanáct let s nimi sám najezdil statisíce kilometrů, všechno si opravil, občas prý jen s pomocí selského rozumu, izolepy a kladiva. Havlíček se bavil cestováním, podnikl cestu autem kolem Afriky a dodávkou kolem světa. „Už jsem byl všude, samotného mě to už nebaví, a tak to chci zprostředkovat druhým,“ řekl pro MF DNES letos v dubnu.
V autě má být stálá posádka čtyř lidí – řidič, kameraman, šéf projektů a průvodce, jinak to bude otevřená expedice. Kdo chce, může jet libovolný úsek, pokud bude volno. Třeba lístek na etapu přes Tádžikistán a Kyrgyzstán stojí pětatřicet tisíc. Nejkratší etapy jsou devítidenní, nejdelší dvacetidenní. Do vozu se vejde maximálně čtrnáct lidí. Dobrodruzi počítají, že za ty tři roky se na palubě vystřídá až šest set lidí. Někde výpravu doprovodí specialista, který bude umět místní řeč, třeba v Iránu nebo Mongolsku. „Spolupracujeme s českými ambasádami v daných místech,“ dodává Havlíček.
Rozpočet původní expedice byl šest milionů Kčs, což je v přepočtu na dnešek asi 36 000 000, Havlíček s Holečkem plánují, že svoji cestu pořídí do pětadvaceti milionů.
Pojede se tatrovkou z roku 2005 chystanou pro české vojáky do Iráku. Má najeto čtyři tisíce kilometrů. V Jičíně právě dokončili interiér nástavby, která se inspiruje původní tatrou, co objela svět.
Je to vlastně velký vychytaný karavan, se sprchou, kuchyní, záchodem. Povezou si 800 litrů vody, stejné množství nafty. A hlavně několik set kilogramů náhradních dílů, tatra je sice nezdolná, ale přeci jen se může na cestě stát něco nepředvídatelného.
Podvozek unikátní tatrovácké koncepce koupili v červnu loňského roku. „Je náležitě zjednodušený do maximální funkčnosti, oproštěný od všech zbytečných elektronik a podobných věcí. Je to na první pohled vidět, jinak je to Tatra se vším všudy. Má tatrovácký motor přímo chlazený vzduchem. Je to auto dělané do opravdu těžkých podmínek,“ popisují dobrodruzi.
První úpravou bylo protažení rámu, aby se na něj vešla obytná nástavba. Ta bude propojena s budkou kabiny.
Motor je klasický osmiválec s turbem a dvěma mezichladiči. Do motoru samotného nezasahovali, nechali si však vyvinout na míru řídicí jednotku, s úpravou výfuku a dalších periferií jim pomáhal stavitel dakarských speciálů.
„Auto budeme doplňovat o zařízení, které bude vyrábět vodík, ten bude stříkat do sání, takže my z toho uděláme první hybridní tatrovácké expediční auto, které bude šetřit přírodu a peněženku. Měli bychom mít o třicet procent méně emisí a podle grafů a výpočtů by to mělo o dvacet procent zvýšit výkon, takže to bude opravdová rarita,“ popisuje dvojice dobrodruhů.
Každá polonáprava je nezávisle zavěšena a dané kolo si může dělat v terénu to, co potřebuje. Vzadu podvozek spočívá na vzduchových měších, přední odpružení obstarávají torzní tyče. K tomu velká kola, díky tomu je auto schopné jet přes neuvěřitelně rozbité cesty s velkým komfortem. „Jedete relativně rychle a ani nevíte, po jakých dírách jezdíte, ono to vše odfiltrovává,“ popisují.
Na střeše, která unese dvě tuny, budou kromě solárních panelů ještě prostor na čtyři stany po dvou lidech a další spaní bude vevnitř v nástavbě. Ta se hodně inspiruje nástavbou původní tatry kolem světa. Jen tak na okraj, tehdy se na jejím vývoji podílel výzkumný ústav kolejových vozidel ve Studénce.
Uvnitř budou tři řady sedaček po dvou, na jedné a na druhé straně. Jsou navýšené, aby byl výhled i čelními okny. Zajímavý je záchod na plyn, který fekálie hned spálí. Chybět nebude koupelna. Úplně vzadu je „ředitelna“, bude tam spaní pro čtyři lidi, pracovní stůl a poradní lavice. To bude stálé zázemí pro posádku.
