„Vystoupení je ohlášeno například v aglomeraci Kaiserslauternu a koná se pak v Alsasku. Ze Severního Porýní-Vestfálska se uhýbá také do Nizozemska a ze Saska do Polska a Česka,“ řekl muzikolog. „To komplikuje práci policii a Úřadu na ochranu ústavy (kontrarozvědce),“ dodal expert.
Informace o konání koncertů s krajně pravicovým obsahem se údajně šíří s pomocí internetových služeb pro zasílání zpráv. „Pak je člověk naveden nejdříve například na dálniční odpočívadlo, kde pár zdatných neonacistů zkontroluje, zda dotyčný ví o místě konání koncertu a smí na něj,“ vysvětlil Hindrichs.
Německý muzikolog se nedomnívá, že extremistický rock je pro tuto scénu vstupní drogou. „Nefunguje to tak, že poslouchám tři hodiny tuto hudbu a stanu se automaticky nacistou. Tyto procesy jsou mnohem delší a mají hodně co do činění s rodinou, přáteli a okolím,“ upozornil Hindrichs. U některých kapel je navíc podle něj text písní obtížně srozumitelný.
Hindrichs tvrdí, že tato hudba má vnější a vnitřní funkci. „Navenek jde o demonstraci moci: Jsme tady a jsme nebezpeční,“ vysvětluje. „Dovnitř jde u pravičáckého rocku o sebeutvrzení, vytváření sítí a vydělávání peněz,“ dodal padesátiletý vědec z mohučské Univerzity Johannese Gutenberga, kde se dlouhodobě věnuje studiu vztahů hudby a subkultur.
