Hlavními organizátorkami velkomeziříčské výstavy jsou matka a dcera, Monika a Nikol Chmelařovy z Polešovic u Uherského Hradiště.
„Jako sběratelky a autorky máme 1 400 panenek, tady jich vystavujeme asi 400. Moje maminka už jich vyrobila kolem tří set,“ řekla Nikol Chmelařová.
Rebornované panenky původně vznikaly přibližně před patnácti lety jako zdravotní pomůcky ve Spojených státech. Postupně se kolem nich vyvinul kult sběratelek a autorek, usilujících o co největší dokonalost těchto napodobenin skutečných miminek.
Monika Chmelařová původně sbírala porcelánové panenky. Před sedmi lety ji však uchvátila jejich rebornovaná podoba.
„Panenky sbírám už 25 let. Jak jsem na internetu hledala další a další, dostala jsem se k rebornům a jako sběratelku mě to naprosto pohltilo. První dvě jsem si koupila, třetí už jsem si na základě absolvovaného kurzu vytvořila sama,“ popsala Monika Chmelařová.
Reborn panenky od počátku vzniku jejich kultu provází po celém světě diskuse, zda si na nich ženy nevytváří nezdravou závislost, kdy jim tyto dokonalé figurínky novorozeňat nahrazují skutečné dítě.
Často totiž autorky rebornované panenky vytváří podle fotografií skutečných malých dětí, ať už svých vlastních, či zakázku tvoří podle snímků dětí jiných rodičů.
„U nás je tím hlavním motivem sběratelství. Jsou i dámy, které si panenkami nahrazují dítě, ale je jich minimum. Dnes už i maminky pro své děti tyto panenky kupují,“ pravila Nikol Chmelařová.
„Pro mě je to pořád panenka, ale samozřejmě v ženě vždy je nebo by měl být mateřský cit k miminkům, takže i to je tam přítomno. Vracím se tím do doby, kdy byly mé děti malinké. Mé nejvzácnější panenky jsem dělala podle fotek dětí - mám tady například vnučku nebo syna,“ pověděla Monika Chmelařová, která je zřejmě největší tuzemskou sběratelkou rebornovaných panenek.
Hlavička má patnáct nátěrů, vlasy se napichují po jednom
Autorky panenky vyrábí z komponentů, které si objednávají ze zahraničí, například z Německa. Může to být třeba hlavička dítěte, kterých může být v sérii pro celý svět vyrobeno třeba jenom 500 kusů.
Pak autorka na hlavičku postupně nanáší speciální nátěry, aby její „pokožka“ dostala co nejpřirozenější pleťovou barvu, jakou má skutečné miminko. Nátěrových vrstev může být i patnáct. Každá vrstva se vypaluje v troubě, aby získala trvanlivost.
„Pak se píchají řasy, používá se závěrečný lak na ochranu před odřeninami a co nejrealističtější pokožku a napichují se vlásky, jeden po druhém, podle toho, jaký chcete vytvořit u panenky účes nebo kudrlinky,“ líčí Nikol Chmelařová.
Rebornované panenky nejsou výhradní doménou žen, i když je jich drtivá převaha. „Máme už i prvního rebornistu, který si udělal kurz,“ říká Monika Chmelařová.
Panenky nosí v náručí a dokonce s nimi jezdí venku v kočárku
Sběratelky své panenky nosí v náručí a vozí je venku v kočárcích, debatují mezi sebou, co jim obléci podle aktuálního počasí, v Meziříčí na víkend naplánovaly společnou vyjížďku.
„Jak na nás reagují lidé? Devadesáti procentům lidí se to líbí, ale je tam i procento lidí, kterým se to nelíbí vůbec. Nebo je to neoslovuje,“ řekla Monika Chmelařová.
Rebornované panenky mají realistickou hmotnost, některé vydávají i typické zvuky. Jejich cena se pohybuje od 8 tisíc korun, to jsou ty nejobyčejnější, až po 60 tisíc korun za kusy, které získávají ocenění na mezinárodních soutěžích.
Svým způsobem je to podobný koníček jako třeba sbírání známek či obrazů. Cení se unikáty, úroveň zpracování, výraz. „I když třeba děláte dvě panenky ze zcela stejného komponentu, nikdy nejsou úplně stejné, každá má svou vlastní osobnost,“ popsala Monika Chmelařová.
Nejsou to jen obyčejné panenky, říkají o nich sběratelky
Je to pohoršující ženský kult? Je to úlet žen, které chtějí zafixovat své vzpomínky na mateřství a stejně tak vytvořit i trvalou podobu novorozeňat, která kdysi měly, nebo naopak neměly, či o ně přišly? To jsou otázky, na které si musí každý odpovědět sám. V každém případě sběratelky rebornovaných panenek svým koníčkem nikomu neubližují, podobně jako třeba zmínění sběratelé známek.
Faktem ale také je, že rebornované panenky nejsou jen obyčejnými panenkami… A tak to chápou i jejich autorky a sběratelky.
„Tohle jsou naše novorozené panenky, které jsou dnes prvně venku,“ ukazovaly o víkendu Monika, Nikol a vnučka Elisabeth svá nová rebornovaná miminka...
Výstava reborn panenek v muzeu na velkomeziříčském zámku ještě několik týdnů potrvá. Skončit by měla 26. května.
