Pomník vyroste v místě, kde za první světové války stával obrovský zajatecký tábor. Rozkládal se na ploše 284 hektarů a měl 260 baráků. O zbudování pomníku usiluje spolek Archa 13 ve spolupráci s městem Liberec, kterému pozemek patří.
Podoba ještě není definitivní. V pomníku ze stočeného plechu bude ale vyřezáno 914 jmen padlých libereckých vojáků. V ideji se počítá i s dopadem slunečních paprsků nebo se zakomponováním dešťové vody.
„Ve výseči, kterou určí v nejdelším dnu roku slunce východem a západem, bude deska. Na té budou autogenem vyřezána jména. Trychtýřem uprostřed by měla padat voda na vydutou kovovou desku. Ta by měla hrát,“ nastínil ideu architekt David Vávra.
Pomník musel změnit podobu
Podle původní myšlenky se měla jména padlých otáčet proti směru hodinových ručiček. Pod pomníkem by v opačném směru tekla voda a jména měly nasvěcovat lampy. Tato myšlenka ale nesplňovala podmínku, aby byl pomník bezúdržbový.
Podle Petra Brestovanského, archeologa Severočeského muzea v Liberci a jednoho z iniciátorů pietního místa, pomník padlým z 1. světové války chybí. V roce 1918 se ničily připomínky rakouské monarchie, dvacet let nato vše české a v roce 1945 zase německé.
„Toto mi přijde jako nejméně konfliktní, dostat se přes vášeň toho němectví, protože tam jsou vedle sebe německá, česká, židovská jména padlých,“ uvedl Petr Brestovanský.
Na pomníku budou jména jako Ackermann, Adamec, Altman, Bajer, Bartoš, Bělohlávek, Beneš, Bičík, Fuchs, Fišer, Jeruzalém, Kail, Šámal, Prokop nebo Řehák. Z místa už zmizely náletové dřeviny, odvážejí se žulové balvany. Část se podle Brestovanského na místě rozdrtí a použije jako podklad pro pomník.
Spolek si musel vzít úvěr
Radnice dá na výstavbu 1,2 milionu korun, dalších 1,9 milionu přidá ministerstvo obrany. Na zbytek si vzal spolek Archa 13 úvěr.
V další fázi se počítá s vytyčením naučných stezek s informacemi o zajateckém táboře a životě v něm. V plánu je také stavba repliky baráku, kde žili internovaní zajatci. Těch bylo v táboře na 55 tisíc.
Zajatecký tábor zaujímal zhruba prostor, kde se dnes rozkládá letiště, Globus a Bauhaus. V lágru jednou měsíčně vycházel německy psaný časopis Reichenberger K. G. Lager Zeitung. Obsahoval básně, popis tábora či kresby.
Tábor byl vlastně městem ve městě. Měl vlastní vodovod, pekárnu, poštu nebo peníze. Kvůli zásobování do něj vedla z ostašovského nádraží úzkorozchodná železnice. Nebyla propojená s hlavními kolejemi, zapotřebí bylo překladiště. Uprostřed lágru bylo malé nádraží, trať měřila více než čtyři kilometry.
