Brněnský rodák Erich Wolfgang Korngold byl zakladatelem filmové hudby a v roce...

Brněnský rodák Erich Wolfgang Korngold byl zakladatelem filmové hudby a v roce 1939 získal Oscara za hudbu ke kultovnímu filmu Dobrodružství Robina Hooda. | foto: MAFRA

Filmovou hudbu inspiroval rodák z Brna, před válkou získal Oskara

  • 7
Prvním hudebníkem, který získal sošku americké filmové akademie, byl před osmdesáti lety Erich Wolfgang Korngold za hudbu k filmu Dobrodružství Robina Hooda. Geniální autor se narodil v Brně.

Obchod na korze, Ostře sledované vlaky a Kolja. Tři filmy, které se zrodily v 60. a 90. letech minulého století v bývalém Československu a později Česku, a dosáhly na hollywoodského Oscara.

V Česku jsou známé, stejně jako jejich režiséři a herci. Málokdo ovšem ví, že po červeném koberci, který se v Hollywoodu rozvine v noci z neděle na pondělí, kráčel ještě mnohem dříve další muž narozený v českých zemích - Brňák Erich Wolfgang Korngold.

Sošku americké filmové akademie si odnesl v roce 1939 za hudbu ke kultovnímu filmu Dobrodružství Robina Hooda s neméně legendárním hercem Errolem Flynnem v hlavní roli.

Ve 30. letech se rodil kult filmové hvězdy

A jen odborníci vědí, že se stal zakladatelem žánru filmové hudby a jeho hudební schémata dodnes skladatelé používají. Povýšil totiž hudbu na nedílnou součást filmu, která dotvářela jeho děj a atmosféru.

„Díky němu se dá říct, že základy filmové hudby mají kořeny v Brně,“ říká brněnský muzikolog Miloš Štědroň. „Znělka Filmového týdeníku, který se do roku 1989 promítal před hlavním filmem v každém kině, nebo hudba k seriálu Třicet případů majora Zemana mají typicky korngoldovské rysy,“ upřesnil Štědroň. A našli bychom je například i v hudbě ke slavným Hvězdným válkám.

„Přebíral Oscara v době, kdy to ještě nebyla taková show jako dnes, ale byl obrovský filmový boom a velká konkurence mezi studii. Nebylo jednoduché uspět,“ popsal muzikolog.

Korngold vlastně dostal Oscara už v roce 1936, ale tenkrát to bylo studio Warner Bros., pro které skládal soundtrack k filmu Anthony Adverse.

„V té době se začínal rodit kult filmové hvězdy, a kdo pracoval pro film, něco znamenal. Navíc se tam daly vydělat mnohem lepší peníze než skládáním symfonií a oper, kterým se Korngold před filmem věnoval,“ upřesnil Štědroň.

Po válce jej v Rakousku nepřijali

Korngold pocházel z rodiny známého brněnského hudebního kritika židovského původu, ale už ve čtyřech letech se rodina přestěhovala do Vídně.

Právě tam se stal hudební celebritou už jako dítě a okolí ho přirovnávalo k Mozartovi, když například jako dvanáctiletý složil svůj první balet Sněhulák a dobýval jím v roce 1910 srdce dvořanů císaře Františka Josefa I. A dál skládal symfonie, opery a náročné skladby.

V roce 1934 se dostal poprvé do Spojených a států a přivezl si kontakty na lidi od filmu. V roce 1938 tam jel znovu už na naléhavé pozvání Warner Bros. Tam ho zastihl anšlus.

„O šest týdnů později už nebylo žádné Rakousko. Kdybych zůstal, možná už by nebyl žádný Korngold. Byl to zázrak,“ komentoval svůj odjezd, kvůli kterému dokonce nechal rozdělanou operu.

Bylo jasné, že se do Rakouska jako Žid už vrátit nemůže. Komponoval tedy pro film až do roku 1946, kdy odešel, a vrátil se zpět k symfonické hudbě. A vrátil se i do Rakouska, a to dokonce dvakrát.

Chtěl ze sebe setřást roli dětského génia a ukázat, že dospěl. Jenže „jeho“ Rakušané ho nepřijali. Považovali jeho hudbu za zastaralou a vyčítali mu i to, že v době, kdy strádali válkou, on se schoval v Americe, bydlel ve čtvrti smetánky v Hollywoodu a vydělával obrovské peníze. Zklamaný tedy odjel zpět do Ameriky.

Renesance své hudby se nedožil

Ale ani tam příliš neuspěl. Renesance své hudby se nedočkal. V roce 1956 ho postihla mrtvice, částečně ochrnul a o rok později zemřel. Připadal si zneuznaný.

„Byl smutný a je mi moc líto, že se nedožil renesance své hudby. Ale jak říkával můj manžel Ernst (Korngoldův syn - pozn. red.), alespoň se všechna jeho díla dočkala uvedení, což je víc, než můžou říct mnozí jiní skladatelé,“ konstatovala o jeho posledním období života Korngoldova snacha Helen Korngoldová.

Skladatelův návrat přišel až v 70. letech a později. Má dokonce i svůj fanklub hudebníků The International Erich W. Korngold Society.

Jeho hudba se dostala i do Česka. „Když jsme byli s kolegyní Evou Drlíkovou v roce 1988 v USA na velké konferenci o české hudbě, seznámili jsme se s jednou z účastnic. Když se dozvěděla, že jsme z Brna, divila se, že nepořádáme žádné korngoldovské festivaly. Sehnala peníze a díky tomu se mohly po pádu komunismu uskutečnit,“ popsal Štědroň.

Začaly vycházek desky, orchestry začaly hrát Korngoldovy skladby a například v roce 2002 uvedlo jeho operu Mrtvé město i Janáčkovo divadlo. „Byl obrovsky nadaný a akční. Všechno stihl, možná i proto zemřel poměrně mladý, ve svých šedesáti letech,“ poznamenal Štědroň.