Umělecká škola založená v roce 1919 ve Výmaru mohla působit jen do roku 1933, kdy ji zavřeli nacisté. Architekt Walter Gropius, její zakladatel, musel odjet do Spojených států, kde zemřel v roce 1969. Za svůj život zde vytvořil řadu pozoruhodných moderních staveb.
Domy profesorů Bauhausu, které navrhl Gropius.
Myšlenky Bauhausu, nejslavnější umělecké školy moderní doby, která byla nacisty označená jako dekadentní, bolševická, však zůstaly platné dodnes a ovlivnily celé generace tvůrců.
Škola přišla na tehdejší dobu s převratným přístupem, který se dnes uplatňuje na všech architektonických školách, a to s výukou na konkrétních úkolech pro reálné projekty.
Gropius měl představu, že kvalitní design si zaslouží všichni, řešení viděl ve strojové výrobě, standardizaci a stavebnicových systémech. Proto se také studenti nejprve učili tři roky řemeslu, říkalo se jim učni nebo tovaryši, nejvyšším titulem byl „mistr“. Pak pokračovali ve studiu architektury.
„Umělkyním, umělcům a kreativcům nešlo jen o novou filozofii tvorby. Bauhaus měl za cíl pokusit se krátce po skončení první světové války o společenskou změnu,“ připomněla před začátkem oslav pověřenkyně německé vlády pro kulturu Monika Grüttersová.
Právě v tomto duchu se bude Bauhaus připomínat letos po celém Německu i ve světě.
Změny v myšlení
Bauhaus vznikl sloučením uměleckoprůmyslové školy, kterou v roce 1906 založil ve Výmaru Henry van de Velde, s výmarskou akademií výtvarných umění. S tímto nápadem přišel její první ředitel, Walter Gropius. Novou školu nazval Bauhaus.
Škola si dávala za cíl sjednotit umění a řemesla, vytvořit novou průmyslovou estetiku neboli design. Architektura se zde spojovala s kovoprůmyslem, výrobou nábytku, tkalcovstvím i malířstvím. S barvami se studenti seznamovali v ateliérech, které vedli malíři Paul Klee a Vasilij Kandinskij.
Kromě nich zde však působila řada dalších osobností, německý sochař Oskar Schlemmer, Maďar László Moholy-Nagy, Nizozemec Mart Stam, americký architekt Josef Albers, němečtí malíři Johannes Itten a Lyonel Feininger, malíř Georg Muche a řada dalších.
Gropiovi šlo o „totální architekturu“, včetně klik u dveří či vypínače. „V duchu idey, že mezi domem a nábytkem má existovat rozumný a účelný vztah, snaží se Bauhaus určit tvar každého předmětu v závislosti na jeho funkci a přirozených limitech, to vše díky systematickému teoretickému a praktickému výzkumu v oblasti tvaru, techniky a úspornosti,“ vysvětloval Gropius.
Detail otvírání oken ve škole v Desavě
Když musel v roce 1925 Výmar opustit, odešel do Desavy (Dessau), kde navrhl školu jako propojený komplex budov s prosklenými fasádami, pravými úhly a rovnými střechami. Dodnes se řadí tato stavba postavená v duchu Gropiova hesla „Stavět znamená vytvářet události“ k nejslavnějším budovám moderní architektury.
A to přesto, že se musely časem přidat zastiňující závěsy, protože v létě bylo v ateliérech příliš horko. Hlavní myšlenka Waltera Gropia však byla zachována: fasáda nese pouze vlastní váhu a funguje jako záclona, je nespojená s podlahou. Úlohu nosného prvku přebírají oproti fasádě ustupující pilíře.
Komplex školy tvoří budova patřící vysoké výtvarné škole s ateliéry, část vyhrazená administrativě, společné prostory s divadlem a jídelnou. Další budova byla navržena pro bydlení studentů. Dvacet čtyři garsoniér ve čtyřech podlažích doplnily balkonky, které dovolovaly pohodlný kontakt studentů stejně jako široké chodby a schodiště. To byl Gropiův záměr.
Čtyřpatrová budova s garsoniérami pro ubytování studentů
Samostatná budova patřila technické škole pro výuku učňů, jak požadovala městská rada. Nedaleko od školního areálu pak Gropius postavil domy pro sebe a profesory, opět na stejných principech.
Malíř Kandinskij mu to ovšem trochu „pokazil“, bílé stěny uvnitř svého domu přemalovat hned 170 různými odstíny barev. A velké prosklené stěny nechal přetřít bílou barvou, na rozdíl od Gropia totiž nesnášel transparentnost.
Po rekonstrukci slouží komplex budov jako škola i muzeum, domy profesorů jako výstavní prostory. Bauhaus je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Velkolepé oslavy
„Přemýšlet nově o světě“ je motto oslav, jejichž centrem bude trojice měst, které jsou s uměleckou školou Bauhaus nejvíce spojené: Výmaru, kde Walter Gropius v dubnu 1919 Bauhaus založil, Desavy (Dessau), kam se škola v roce 1925 kvůli politickému tlaku přestěhovala, a Berlína, kde fungovala v posledních dvou letech, tedy 1932 a 1933.
Marcel Breuer, jeden z vyučujících, vytvořil tuto židli Wassily pojmenovanou po Kandinském pro všechny žáky. Dnes je to designová ikona.
Historii Bauhausu přiblíží více než 700 výstav, přednášek, uměleckých vystoupení a dalších akcí. K výročí se také otevřou dvě nová muzea.
V durynském Výmaru se výroční výstava, která ukáže část ze 13 tisíc objektů tamní sbírky, otevře 6. dubna v prostorách nového muzea, které vzniklo při této příležitosti.
Také sasko-anhaltská Desava se letos dočká nového muzea Bauhausu, v němž od 8. září výstava upozorní na to, jak jsou dnes produkty této umělecké školy běžné, ať už jde o nábytek, tapety, styly písma nebo architekturu.
Celý program oslav, do nichž jen německý stát investoval 21 milionů eur (přes 537 milionů korun), najdete zde. Jak velký má Bauhaus význam i pro dnešek, svědčí i to, že berlínský festival na jeho počest, jehož součástí byly koncerty, divadelní vystoupení, instalace i debaty, zahájil německý prezident Frank-Walter Steinmeier.
