Drsňácké chování a machistická role může být i vězením, připomínají...

Drsňácké chování a machistická role může být i vězením, připomínají psychologové. | foto: Profimedia.cz

Tradiční maskulinita ohrožuje mužské životy, tvrdí psychologové

  • 96
Soutěživost, diktát úspěchu a moci, potlačování a nesdělování emocí, protiženské postoje, vyhýbání se projevům slabosti, sklony k hazardérství a násilí, duševní stoicismus. Tak definuje Americká psychologická asociace tradiční maskulinitu. A vůbec poprvé určila, jak s ní mají psychologové zacházet.

Její přelomové směrnice určené pro poskytování péče chlapcům a mužům vzbudily pozdvižení. Dosud existoval podobný manuál pouze pro ženy. Po třiceti letech, kdy kladli výzkumníci a teoretici stále větší důraz na to, co postupem času získalo  název „Nová psychologie muže“, však podle nich bylo načase.

A předkládají řadu důvodů, které svědčí o tom, že si psychologové musejí mužů více všímat. Muži páchají 90 procent vražd a představují 77 procent zabitých obětí. Čelí 3,5x vyššímu riziku sebevraždy a délka jejich života je o 4,9 roku kratší než u žen. Chlapci mají vyšší riziko, že u nich bude diagnostikována hyperaktivní porucha pozornosti, častěji trpí i poruchami učení.

Patriarchát: zdroj prospěchu i vězení

Ve společnosti, v níž mají silnější mocenské postavení než ženy, je to paradox a psychologové ho nezastírají. „Ačkoli mají muži z patriarchátu prospěch, sami na něj narážejí,“ tvrdí Ronald F. Levant, emeritní profesor psychologie z University of Akron a autor sborníku Americké psychologické asociace nazvaného „Mužská psychologie a maskulinita“.

Jiné dějiny mužů

Vývoj, který k aktuálnímu stanovisku psychologie vedl, přitom genderovou odlišnost mužů nepopírá, právě naopak. Poučuje se z toho, jak se díky feminismu psychologie dokázala od šedesátých let minulého století nově dívat na ženy – ženským pohledem. „Bylo stále jasnější, že studie o mužích potřebují tentýž přístup, který by bral do úvahy gender,“ vysvětluje Levant.

Následné práce došly k závěru, že tradiční podoba maskulinity, zosobněná konkurenčním zápalem, dominancí, násilím, potlačováním emocí, je ve svém celku škodlivá. Muži, kteří se socializují tímto způsobem, mají podle psychologů menší šanci, že si vypěstují zdravé vzorce chování.

Diktát úspěchu a emoce zúžené na hněv

Jedním z příkladů, v nichž muže taková maskulinita vězní, je imperativ, který ukládá být za každou cenu schopný postarat se sám o sebe. Když se to nedaří, přikazuje maskulinita pánům, aby o svých vnitřních konfliktech mlčeli.

„To je izoluje od ostatních. Mají za to, že jsou sami. Myslí si, že jsou slabí, že nejsou dobří. Nevědí, že soukromé emoce a soukromé konflikty a nejrůznější myšlenky mají i jiní muži,“ vysvětluje kalifornský psycholog Fredric Rabinowitz, někdejší prezident Společnosti pro studium mužů a maskulinit.

Chlapáctví nás zabíjí. Doslova

Obětí společenských tradičních stereotypů jsou i muži, říkají vědci.

Musíme být tvrdí, drsní. Bez emocí, vždy chladnokrevní a racionální. To mužům diktují patriarchální stereotypy. Pláč jim zapovídají, za pocity slabosti, za deprese je třeba se stydět. Muže to nahání do náruče sebevražd, tvrdí australská studie.

Existenci následků není obtížné potvrdit empiricky. Zatímco se muži svěřují lékařům s depresemi méně často než ženy, páchají mnohem víc sebevražd. A trend dále posiluje.

Jiným příkladem jsou emoce. Tradiční pojetí mužnosti pánům od narození vštěpuje privilegium pouze jediné z nich, zlosti a vzteku. „Od raného věku se chlapci vedou k tomu, aby tlumili jakékoli jiné emoce, než je zlost. A to přerušuje jejich emocionální rozvoj,“ zdůrazňuje Levant a z vlastní praxe dodává: „Klientům proto říkám, že hněv je občas pouze mocnou, silnou emocí, která má překrýt křehčí emoci, kterou můžeme cítit, jako je například smutek nebo stud.“

Cesta k individuálnějšímu sebevyjádření

Podle serveru The Federalist se škodlivá podoba maskulinity vztahuje ke čtyřem doménám mužské genderové role, která do mužů bývá společností vpisována od jejich narození.

Ony oblasti zahrnují úspěch, moc a soutěživost, zadruhé restriktivní emocionalitu, třetí v pořadí je restriktivní afektivní chování mezi muži a nakonec je to rozpor, konflikt mezi pracovním a rodinným životem. Aby s nimi psychologové uměli lépe pracovat, shrnula pro ně jejich asociace desítku „směrnic“. Jejich cílem je pomoci psycholožkám a psychologům lépe pracovat s klienty. A pánům uvolnit cestu k pestřejšímu a svobodnějšímu životu.

„Zkušenosti a zážitky mužů jsou velmi pestré, stejně tak může být pestrá i maskulinita, mezi muži navzájem, a dokonce i uvnitř jednoho muže,“ tvrdí Christopher Liang z pensylvánské Lehigh University: „Důležité je však pochopit, že navzdory celé té pestrosti zažívají chlapci a muži neuvěřitelný tlak, aby dodržovali pravidla, normy maskulinity, které se v rámci svého kulturního kontextu naučili.“