Manželé Antonina a Leonid to nemají daleko, kancelář je vzdálená necelé dva kilometry. Cestu důchodcům však komplikuje fakt, že se nacházejí na druhé straně frontové linie téměř pět let trvající války na východě Ukrajiny. Manželé mají domov na území samozvané Luhanské lidové republiky řízené proruskými separatisty, důchody ale vyplácejí úředníci na území spravovaném prozápadní kyjevskou vládou.
Devětašedesátiletá Antonina a pětasedmdesátiletý Leonid se tak musejí každý měsíc připojit k tisícům ukrajinských důchodců a vydat se na cestu napříč kontrolními stanovišti a rozbombardovanou krajinou, aby si vyzvedli důchod. Ten se podle listu The Washington Post pohybuje průměrně v přepočtu kolem dvou tisíc korun.
Válka na Ukrajině doposud nedospěla ke konci a zůstává jednou z hlavních příčin napětí mezi Ruskem a Ukrajinou. Konflikt má na svědomí už deset tisíc mrtvých a obě strany pokračují každý den ve vzájemném ostřelování. Pro ukrajinské občany uvězněné ve válečné zóně, je konflikt nekonečným trápením, zdrojem komplikací a nebezpečí.
Manželé si musejí pro peníze dojít do vládní kanceláře v městečku Stanycja Luhanska, které se nachází asi 1600 kilometrů východně od Kyjeva a dvacet kilometrů od hranic s Ruskem. „Pořád jsme spolu. Jsem neustále s ním, abych mu dala jeho léky,“ popisuje Antonina. „Situace je strašná,“ dodává Leonid.
Jako držitelé ukrajinských pasů mají oba nárok na sociální dávky, aby je však mohli získat, musí se prohlásit za vnitřně vysídlené a registrovat se na adrese spadající pod kyjevskou kontrolu, nejčastěji na úřadě. V očích zákona tak žijí na straně vlády a povstaleckou stranu navštěvují dle potřeby. Ve skutečnosti je to přesně naopak.
Mnoho starých lidí se rozhodlo zůstat ve svých domovech na proruském území a na druhou stranu se vydávají jen pro své důchody. V důsledku toho se z kontrolního stanoviště u zmíněného městečka stalo místo starých a nemocných. Každý den tudy v průměru projde jedenáct tisíc lidí, osmdesát procent z nich tvoří podle Oleksandry Lytvyněnkové z Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky důchodci. Měsíčně tudy projde více než jeden milion lidí.
Cesta vede přes minová pole či krátery po granátech
Antonia a Leonid se na nebezpečnou cestu za penězi vydávají pokaždé v šest hodin ráno. Nejprve dojedou autobusem do Luhanska, tedy hlavního města regionu separatistů. Poté se krátce svezou taxíkem, který je doveze na kontrolní stanoviště. Na vládní území pokračují pěšky - autem se tudy nesmí. Manželé musí projít kolem kráterů způsobených granáty a vyhnout se minovému poli. „Pozor miny,“ hlásají tabulky podél cesty.
Po reformě se už důchodu nedožijeme, propadají beznaději ruští dělníci |
Když konečně dorazí na ukrajinskou stranu, čeká je další boj - musí vydržet ve frontě na dávky, která se může protáhnout na více než pět hodin. Podle pracovníků červeného kříže tu denně zkolabuje od dvou do šesti lidí. Jednou jich bylo i sedmnáct. V minulém roce na následky strastiplné cesty za důchodem dokonce pět lidí zemřelo.
„Staří lidé často nejedí a nepijí, aby nemuseli z fronty odejít na záchod. Potom ale při čekání zkolabují,“ popisuje Lytvyněnková „Víme jen o případech, které se stanou na vládní straně,“ dodává Lytvyněnková.
Kyjevská vláda nedávno představila vylepšení svých kontrolních stanovišť, na kterých jsou nyní přenosné toalety, kryté místo pro čekající ve frontě nebo dvojnásobný počet přepážek pro vyřízení dokumentů nutných k přechodu. Někteří šťastnější penzisté, jako je Leonid, se v rámci vylepšení dočkali kanceláře vyplácející důchody přímo na checkpointu. Většinu starců však i nadále čeká náročná a nebezpečná cesta za penězi do míst, kde mají oficiálně nahlášené bydliště.
