V Gruzii nalezla bavorská introvertka vytoužený klid k rozjímání a přemýšlení. Tady se rozhodla, že ještě nechce biatlon opustit.
Jenže její tělo jako by ji už nechtělo pustit zpět. Potíží přibývalo, na podzim zkolabovala, imunitní systém se zhroutil, odvezli ji do nemocnice.
Přesto se nevzdala a vrátila. V klidu a ústraní u německého B-týmu, dalece vzdálena od médií a hučících davů, se ukryla v jihotyrolském Ridnaun, kde minulý týden v IBU Cupu absolvovala první testovací závody.
Ještě v úterý podstoupila speciální lékařské vyšetření, jež mělo prokázat, zda je plně schopna i návratu do poháru Světového.
Od lékařů dostala zelenou. Vydala se tedy do Česka. A teď je tady. „Startovat tu bylo velmi spontánní rozhodnutí,“ prozrazuje před pátečním sprintem žen v Novém Městě.
V aréně, kam opět dorazilo 22 tisíc diváků, už žádný klid najít nemůže.
Stíhací závod ženSledujte od 17.00 online. |
„Dahlmeierová se vrací za ohlušujícího hukotu,“ píše německá agentura SID. Kamery ji zabírají při nástřelu, na velkých videostěnách se objeví její tvář, ozve se mohutný aplaus tribun - a Laura Dahlmeierová se usmívá.
Je připravena.
„Já vlastně miluju dobrodružství,“ pousměje se. „Dnešek je pro mě obrovským dárkem.“
Rovněž Egil Gjelland, norský trenér Češek, ji pozoruje a říká: „Jakmile se tady Laura rozhodla startovat, bylo jasné, že je zase dobrá. Ona je špičkovým sportovcem, který pozná, co v ní právě je.“
Po čtvrtečním závodě mužů se Gjelland vydal z areálu do hotelu pěšky, načež svým českým svěřenkyním říkal: „To si musíte užít tak jako já. Je to až neskutečné. Všichni ti lidi sem přijeli kvůli vám, oni vás mají tak strašně rádi.“
Když nyní se startovním číslem 6 vyráží na trať sprintu Eva Puskarčíková a ohlušující řev tribun ji doprovází, zapne kouč vysílačku a členům týmu, pomáhajícím na trati, ten řev alespoň na dálku zprostředkuje. Jak říká německý biatlonista Benedikt Doll: „Mráz z toho běhá po zádech.“
Michal Krčmář o den dříve za cílem mužského sprintu doufal, že „holky budou víc uvolněné než my“. Reprezentantky si nalepí na tváře české vlaječky, mávají divákům. Chtějí se odvděčit.
Páteční sprint ženZpravodajství |
Chumelí, nový sníh, přibývající na trati, ji zpomaluje. A Gjellanda trápí ještě cosi. „Ten vítr, točící se shora dolů, nebude vůbec jednoduchý, bude srážet rány dolů,“ ukazuje na střelnici.
Když tu Veronika Vítková dvakrát zastřílí čistě, zatne kouč pěst. Jaká škoda, že její běh rychlý není. „Tratila čas na trati i na střelnici, ale bojovala,“ hodnotí kouč. Na 19. místě bude Vítková z jeho čtyř žen nejlepší.
Lucie Charvátová se zaraduje z prvních bodů sezony. Evu Puskarčíkovou sice nepotěší body, ale cenou útěchy se stane aspoň postup do stíhačky. O ten na 58. místě po pěti ranách mimo terče málem přijde legenda Kaisa Mäkäräinenová - a na 67. místě nezbude na Markétu Davidovou.
„Když minete třikrát na stojce, nemáte šanci,“ povzdychne si Gjelland. Z očí Davidové stéká mohutný vodopád slz, nechce s nikým mluvit, tak moc je nešťastná a zklamaná.
TRÁPENÍ NA STŘELNICI. Markéta Davidová a stojka za tři.
Ve slovenském táboře panuje úplně jiná nálada. Norka Marte Olsbuová-Röiselandová už dlouho vede a hned za ní drží druhou příčku kometa sezony Paulína Fialková.
„Sníh je opravdu hluboký, trať se boří. Dnes nebylo jednoduché závodit,“ vykládá Slovenka. „Na střelnici jsem cítila tlak diváků. Ale řekla jsem si: Teď jsi tu jen ty, tvá zbraň a terče.“
Když už drtivá většina favoritek oddechuje v cíli, s číslem 84 se teprve vydává na trať Dahlmeierová. Vybílí ležku, ujímá se po ní na mezičase vedení, ve druhém kole náskok navyšuje.
Na stojce zhluboka oddychuje, vzápětí mine první ránu. Přesto i s jedním trestným kolem vyráží na trať třetí, se ztrátou jen 8,8 sekundy za Röiselandovou. S pusou doširoka otevřenou se žene vstříc cíli, 900 metrů před ním už je průběžně druhá, jen 7,9 sekundy za Norkou.
Sněžení se mění v déšť a německý kouč Kristian Mehringer doufá: „Trať je ke konci závodu rychlejší, to by Lauře mohlo pomoci.“ Dahlmeierová vycucává ze svého těla poslední kousky energie.
„Nové Město je pro mě mimořádné místo. To pravé, kde jsem se chtěla vrátit a znovu zaútočit,“ řekne později. Kdo ví, možná si v tu chvíli vzpomene, jak v té samé cílové rovince dosáhla v roce 2015 na premiérové ze svých 19 pohárových vítězství.
Právě sahá po jubilejním, dvacátém.
S Röiselandovou v cíli lomcuje nervozita. „Tohle je Laura, já přece vím, co dovede,“ svěřuje se norským reportérům.
Na hrách v Pchjongčchangu ji Dahlmeierová ve sprintu odstavila od olympijského zlata. Ve Světovém poháru 28letá zkušená Norka, která se před sezonou provdala, dosud nikdy v individuálním klání nezvítězila. Má štafetové medaile, byla už tolikrát třetí, jenže pohárový triumf ještě neslavila.
Přijde snad o něj i tentokrát?
Nepřijde!
POSLEDNÍ METRY. Laura Dahlmeierová finišuje.
Pouhých 4,5 sekundy rozhodne, Röiselandová vítězí, Dahlmeierová je druhá. Němka zvedne ruku nad hlavu a padne do sněhu, kde vyčerpaně leží.
Je to zvláštní chvíle, kdy šťastny jsou obě, vítězka i ta druhá.
„Ten sen jsem v sobě nosila nesmírně dlouho,“ vypráví Marte Röiselandová. „S cílem poprvé vyhrát svěťák jsem šla do této zimy. A teď vážně pojedu domů na Vánoce jako vítězka!“
Sedm sezon putuje se Světovým pohárem, 126 závodů v něm odběhla. „V biatlonu se neustále pohybujete po trase nahoru dolů,“ ´připomíná. „Tvrdě jsem pracovala a zjistila, že vítězství je možné. A teď ho mám, už vím, že to dokážu. Na všechny nepovedené závody mohu zapomenout.“
S gratulací přibíhají Tiril Eckhoffová i další Norky. Týmový manažer Per Arne Botnan na Röiselandovou hledí a připomíná: „Tolik let dělala malé krůčky vzhůru, byla trpělivá a zlepšovala se. Připadala mi jako pevná skála. Jen potřebovala čas, aby došla až sem.“
Christmas came earlier for Marte #olsbu #roeiseland who signs her first @IBU_WC victory in #NoveMesto ! #timetoplay #salomonnordic #biathlon Nordic focus https://t.co/bJImBGuMFR
Ovšem také Dahlmeierová oslavuje. „Je megaemocionální, že mi to hned tak neuvěřitelně dobře šlo,“ dojatě povídá.
„Fenomenálním výkonem ukončila dosavadní mizérii německých biatlonistek, které předtím zažily nejhorší vstup do sezony všech dob,“ velebí ji rovněž agentura SID.
Incredible effort! @skiverband Laura Dahlmeier is 2nd at the finish #NMNM18 https://t.co/kTvw8TlPuQ
Tak emotivní nebyla Laura Dahlmeierová ani pod pěti kruhy v Koreji.
Není tentokrát vítězkou, jako už sedmkrát na mistrovství světa a dvakrát na olympiádě, přesto i němečtí reportéři soudí: „Takhle šťastnou jsme ji snad nikdy neviděli.“
Nemýlí se.
„Užívám si to víc než olympijské zlato,“ přiznává ona. „Je to úžasný den. Byl to brutálně těžký závod. A já jsem teď obrovsky šťastná a vděčná, že jsem tady. Bavilo mě to, moc mě to bavilo.“
Teprve nyní, za stolem při tiskové konferenci, se rozhovoří o dosud nejtěžších chvílích celé své kariéry. O době, kdy se na podzim zhroutil její imunitní systém a kdy už nevěřila.
„Na konci září jsem ležela celý týden v nemocnici a nebyla schopná ani vstát. Nemohla jsem chodit, nedokázala jsem si představit, že se ještě někdy v životě budu věnovat vrcholovému sportu. A najednou tu sedím a před chvílí jsem znovu stála na pódiu. Jsem zpátky.“
V sobotu ráno na Instagram píše: „Nikdy bych nevěřila, že se mohu vrátit tak silná. Jsem vděčná vám všem, kteří jste za mnou stáli.“
Dnes se vydá do stíhacího závodu, který byl vždy její nejoblíbenější disciplínou. „A budu se zase bavit.“
Tak se nalézá láska k biatlonu, kterou kdysi měla, a která se nějaký čas zdála být ztracena.
