„Do cíle nám přitom zbývalo jen nějakých dvacet kilometrů,“ prozradil bývalý skvělý hokejový útočník, který strávil třináct let v zámořské NHL. „Na jednom místě jsme stáli nějakých deset hodin,“ dodal.
Hodně jste si zanadávali?
Víte, co bylo ze všeho nejhorší? To ,že absolutně netušíte, jak dlouho tam budete trčet. Kdyby nám někdo řekl: Hele, potrvá to deset hodin, tak máte jasno, ale my jsme pořád jen doufali. Při každém nastartování motoru někoho před námi, jsme věřili, že už pojedeme.
Kdy vám začalo docházet, že tohle nedopadne dobře, že ve středu prostě hrát nebudete?
Když jsme zůstali stát, byly nějaké dvě hodiny a dvacet minut, což nikoho netrápilo, říkali jsme si, že máme dost času. Jenže uběhla hodina, dvě a najednou bylo pět a my se neposunuli ani o kousek.
V Jihlavě přesto pořád doufali, že nakonec dorazíte...
Mluvil jsem s Béďou Ščerbanem (jednatelem Dukly Jihlava – pozn. red.) a posunuli jsme nejprve začátek na půl sedmou. Bohužel se ale pořád nic nedělo, takže jsme se nakonec dohodli, že zápas odehrajeme jindy. Konkrétně by to mělo být 4. února. Jen doufám, že nechytneme stejné počasí. (směje se)
Čím jste se v autobuse zabavili?
Měli jsme s sebou nějaké tři nebo čtyři filmy, ale pak už nebylo co, takže kluci začali dělat kraviny. Nudili se. Chvílemi jsem měl pocit, že jedu na zápas s mladšími žáky. (usmívá se) I řidič už je pak musel okřikovat. Ale nakonec i díky té legraci jsme to všechno přečkali.
Měli jste s sebou dostatek pití a jídla?
No asi po sedmi a půl hodinách nám řidiči z okolostojících kamionů řekli, že tam budeme určitě stát až do rána, protože bylo fakt neskutečné náledí. Tak jsme se s klukama oblékli a vyrazili dva kilometry pěšky na pumpu se najíst a napít.
A vrátili jste se a bylo všechno při starém?
Přesně tak. A pak asi za dvě a půl hodiny přijel sypač, který pluhem odtlačil do příkopu překážející kamion. Veškeré odtahové služby byly totiž zaneprázdněné, nemohly dojet. Navíc to byl fakt pětikilometrový úsek, na kterém ležela normální souvislá vrstva ledu. Mohli jsme si klidně obout brusle a dojet na nich až do Jihlavy. (směje se)
Je slyšet, že s odstupem berete celou věc s humorem...
Protože jsem hlavně rád, že jsme všichni dojeli v pořádku, že se nestala nějaká velká havárka. Samozřejmě, že si člověk taky zanadává, ale cestáři za to nemůžou. Dělají čtyřiadvacet hodin v kuse, aby dálnici protáhli. Víte, když vás něco takového potká, jste vděční i za každou informaci od policie.
Už jste někdy předtím podobnou situaci zažil?
Ne, za pětačtyřicet let cestování opravdu nikdy. Jako jasně, v NHL jsme taky kolikrát zůstali trčet na letišti, ale nikdy ne na jednom místě deset hodin v autobuse.
