Namísto nadmořské výšky 1345 metrů tak Vítková spala ve 475 metrech.
„Snažili jsem se vyzkoušet, jestli jí to pomůže, protože vysoká nadmořská výška s Verčou nejspíš pořád dělá nějaké podivné věci,“ tvrdil Jiří Holubec, asistent trenéra žen Egila Gjellanda.
Jiné vysvětlení, proč loňská česká jednička v Pokljuce zcela ztratila předchozí svěžest a výbušnost, dosud trenéři nemají. Vždyť ještě při kontrolních závodech v Imatře byla před třemi týdny z týmu nejlepší.
O psychický problém by jít nemělo, protože na střelnici je Vítková naopak výborná, z 50 závodních terčů jich zasáhla od čtvrtka 47.
Jenže na trati ji tělo do vyšších intenzit jednoduše nepustí. Sprint dokončila v sobotu navzdory čisté střelbě až v páté desítce.
Před nedělním startem po noci u Bledu hlásila trenérům, že se fyzicky cítí docela dobře. Také její projev v úvodních dvou kolech byl lepší než ve vytrvalostním závodě a sprintu, když v těchto kolech zaznamenala 19. a 23. běžecký čas.
STŘELBA JÍ JDE, ZATO V BĚHU SE TRÁPÍ... Veronika Vítková na střelecké položce během stíhacího závodu v Pokljuce.
Potom jakoby rezervoár jejích sil opět vyschl. V následujících třech kolech už dosáhla jen 46., 49. a 45. běžecký čas a cílem proběhla na 40. místě.
„Najednou Verče zase došly síly. Ale celkově jsme pozorovali určitý posun, zlepšuje se to,“ věřil Holubec. „V sobotu byla bez sil hned po startu, teď mohla jet aspoň úvodní kola pocitově dobře.“
Přesto to byl pro Vítkovou opět den naplněný zklamáním a velkým smutkem. Takhle si oslavu 30. narozenin nepředstavovala. Za cílem odložila lyže, sedla si na bobek u masérky Petry Sedláčkové a usedavě plakala.
„V cíli už byla dost vymačkaná a ještě jí tam navíc při fotofiniši křupla pažba. Poškodila si ji, takže to musíme zalepit,“ komentoval Holubec. „Je to ale jen trochu naprasklé, nic hrozného. Tady je totiž strašně krátká cílová rovinka a rychlý sníh. Na finiš tu není cíl dobře udělaný.“
Pohárový peloton se nyní přesune do rakouského Hochfilzenu, kde leží areál v nadmořské výšce 1010 metrů. Trenéři českého týmu budou dál hledat odpověď na otázku: Co provést s Veronikou Vítkovou?
„Teď jsme zkoušeli ten pobyt na Bledu, nyní Verče naordinujeme odpočinek,“ říkal Holubec. „Kdybychom přesně věděli, co s ní je, tak je to jednoduché, jenže Verča sama to neví. Ani Egil žádný zvláštní nápad zatím neměl.“
Holubec přesvědčuje, že v Hochfilzenu se stav Vítkové zhoršovat nebude: „Je to tam o kousek níž než Pokljuka. Snad už si na tu výšku zvykla a bude se dál jen zlepšovat.“
