Pokljuka, páteční pohárový sprint mužů. Michal Krčmář i napodruhé odstřílel čistě a vydal se na trať posledního kola. Před ním v dáli zářilo žlutočervené číslo lídra Světového poháru Martina Fourcada.
Francouz startoval o 30 sekund dříve než český biatlonista, měl na kontě jednu střeleckou chybu a do třetího kola vyrážel o 12 sekund před Krčmářem.
Jenže ten se k němu neustále přibližoval!
„Kdo by nechtěl dojet Fourcada,“ prohodil při pohledu na trať Zdeněk Vítek, trenér mužů.
„A úplně nejlepší je rovnou ho předjet,“ přidal se sportovní ředitel svazu Ondřej Rybář, pro tentokrát opět jednou sloužící u dalekohledu na střelnici.
A skutečně, Krčmář proťal cíl bok po boku s králem biatlonu! V pořadí sprintu vybojoval 10. místo a sám sebe ujistil: Dobré to je.
Veronika Vítková už tou dobou v hotelu odpočívala po poledním tréninku a doufala: Snad se už v sobotu při sprintu nebudu tolik trápit.
Odlišné jsou pocity dvou biatlonistů, kteří se v únoru na samém počátku her v Pchjongčchangu postarali o pohádkový český víkend, ozdobený dvěma medailemi.
Z obličeje Vítkové tehdy zářila obrovská satisfakce. A Krčmář se v Koreji u stupňů vítězů rozplakal dojetím při vzpomínce na všechny lidi, kteří za ním doma stáli.
Dnes má Vítková olympijský bronz vystavený doma ve vitrínce. „Ale nemodlím se k němu, ani se na něj nechodím každou chvíli dívat,“ vypráví s úsměvem. Krčmář uložil své stříbro na poličku, uzavřené v obalu, z nějž ho vyndává pouze na přání návštěv.
7. je nyní Michal Krčmář v průběžném pořadí nového ročníku Světového poháru. |
„Tohle je nová sezona, ta medaile mi už nic nevyhraje,“ říká.
Přesto, medaile z her umí sportovcům změnit život. Dodají vám sebedůvěru, přinesou finance, přitáhnou nové sponzory.
„Jenže my máme všechny sponzory seskupené pod svazem, tohle ani moc neřešíme,“ poukazuje Vítková.
Šéf svazu Jiří Hamza vysvětluje: „Bez těch dvou olympijských medailí by pochopitelně jednání o financích s partnery týmu byla pro nás složitější. Proto jsme se dohodli s Verčou a Michalem, že jim v řádech statisíců korun navýšíme podíl z týmových reklam a přidáme ještě i nějaké prémie. Rozjednána je i možnost nějakých osobních sponzorů.“
SLASTNÉ CHVÍLE: Veronika Vítková, Michal Krčmář a jejich olympijské medaile.
Od Českého olympijského výboru navíc Krčmář vyinkasoval za hry prémii 875 tisíc korun a Vítková 525 tisíc. „Zatím jsem ty peníze uložila, čekají na vhodné využití,“ povídá ona. Krčmář prozrazuje: „Mám v hlavě určitou investici, abych měl nějakou jistotu do budoucna. Nepočítám s tím, že bych měl přísun tak velkých peněz každý rok.“
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2018/2019 |
Medaile každopádně ovlivnila jeho přístup k tréninku. „Stal se z něj ještě větší profík, než jakým byl. Zato Verča už větším profíkem ani být nemůže,“ připomíná Hamza věčnou snahu o sportovní dokonalost slečny Vítkové.
Krčmář vykládá, že pozice olympijského medailisty jej svým způsobem zavazuje. „Čuchnul jsem si k předním příčkám a chci toho najednou od sportu ještě víc. Dřív jsem byl dost uvolněný a bral vše s humorem. Teď bývám i nepříjemnější na trenéry,“ líčí.
Jakmile cítí, že by měl mít ještě profesionálnější podmínky, dokáže si i u svých šéfů dupnout. „Ve špičce rozhodují detaily,“ tvrdí jim.
V Pokljuce tyto své stavy komentuje: „Pokud chcete něčeho dosáhnout, musíte občas říci i nepříjemné věci.“
Vítková loni vykazovala stabilní dobrou formu po celou zimu, naopak on se před rokem jako obvykle do zimy pomaleji rozjížděl, než dospěl k senzačnímu průlomu v Pchjongčchangu.
Nyní je situace jiná. Už ve vytrvalostním závodě atakoval Krčmář první šestku, odstřelil si ji až na poslední stojce. I tak jej čtvrteční 15. místo naplnilo spokojeností a po pátečním vstupu do Top 10 hlásil: „Co se týče konzistence, ještě nikdy jsem neměl tak povedené úvodní kolo poháru.“
Neplatil doposud za biatlonistu, který by se dokázal umisťovat na předních příčkách po většinu sezony. Ale uměl se vždy zkoncentrovat a připravit na vrcholné akce. Důkazem jsou 5. a 6. místo z posledních dvou světových šampionátů a 2. a 7. místo z her.
Také letos věří, že forma mu bude gradovat v březnu na mistrovství světa v Östersundu.
TRÁPENÍ NA TRATI. Veronika Vítková ve vytrvalostním závodě v Pokljuce.
Vítková se naopak ptá: A kde je ta forma?
38. doběhla Veronika Vítková ve vytrvalostním závodě, bojuje s nadmořskou výškou. |
V cíli štafety i vytrvalostního závodu padla na sníh jak podťatá a zhluboka se vydýchávala. Její běžecké časy jsou velmi pomalé, ve čtvrtek skončila až ve čtvrté desítce. „Necítím se ideálně, nejede mi to,“ říkala.
Trenéři žen Egil Gjelland a Jiří Holubec zkoumají data, co se pokazilo.
„Vzpomeň si, jak vždycky bojuješ s výškou,“ snaží se ji uklidnit Gjelland. S přechody do vysoké nadmořské výšky Vítková mívá potíže – a Pokljuka je v 1345 metrech po Anterselvě druhým nejvýše položeným pohárovým střediskem. Holubec vykládá: „Verče tu dost lítají tepy.“
Což zjistila rovněž při letních kempech ve výše položených místech, tedy v Pokljuce a Obertillachu. „Potřebovala jsem pak vždycky delší dobu, než jsem se srovnala a mohla zase normálně trénovat,“ vzpomíná, ale hned dodává: „Jenže tady už jsme nějaký ten den, měla bych být srovnaná.“
Právě při těchto dílčích krizích se pak vzpomínka na její olympijskou medaili stává speciální motivací, proč nepřestávat věřit, a současně impulzem k další tvrdé práci.
„Pro takové nádherné chvíle, jaké jsem zažila v Pchjongčchangu, to děláme,“ přitaká Veronika Vítková. „Ty nás pohánějí vpřed.“
