Špalíky lipového dřeva a pár ostrých dlátek stačí Lubomíru Zemanovi, aby do dřeva otiskl starý betlémský příběh. Tvrdí, že je materialista, ale vytvořil už na 250 betlémů. Obdivovatele má na Slovensku i mezi krajany v Německu, Rakousku, Irsku nebo Chile.
„Můj tatínek začal s vyřezáváním až jako sedmdesátiletý. To jsem doma už nebydlel, ale u něj ve sklepě jsem to mohl okoukat. Tatínek řezal jen betlémy, já začal se sochami svatých, málokdo byl ochoten vydat peníze za padesáticentimetrovou sochu. Vyřezat sochu přece jen trvá dost dlouho. Pak jsem zkusil betlémy. Ale moje první práce za moc nestály, to vidí člověk postupně, jak lety sbírá zkušenost,“ říká čtyřiašedesátiletý betlémář z Náchoda.
Když se blíží Vánoce a lidé si vzpomenou, že by se jim hodil originální dárek, tráví mnoho hodin zavřený v dílně. Občas se na něj obrátí někdo se zcela nesplnitelnou zakázkou. Lidé si přejí nový betlém do týdne, jeden podnik zase chtěl dva tisíce betlémů pro své zaměstnance za dva měsíce.
„To bych přece musel mít nějaký automat! Vždyť já složitější figurku řežu třeba tři hodiny. Dokud ale nejsem v pořádném stresu, vlastně mě ta práce ani nebaví. Když se mi nahrnou objednávky, vyřezávám do půlnoci,“ usmívá se.
Jedna rodina z Letohradu už má od něj betlémů několik, pro každé dítě pořizují další. Hodně lidí v různých koutech republiky už má řezbářův betlém a každý rok si ho rozšiřují.
Ročně proto betlémář vyřeže stovky nových figurek. Lidé přicházejí i se speciálními přáními, jeden člověk si přál do betlému figurky pozapomenutých řemeslníků, třeba výrobce šindelů. Nevyzkoušené figurky trvají mnohem déle. Betlémář tvoří přírodní betlémy, s barevnými mu pomáhá malíř Milan Jícha. Barva totiž vše rozzáří.
Lidé si z nostalgie přejí kulisy malebného starého Trutnova, Hronova nebo typické vesničky na Vysočině. Řezbář si na svých cestách fotí chalupy, kapličky nebo zvonice a snímky potom zúročí. Zájemci teď ve výloze městské knihovny mohou vidět řezbářův rozsáhlý náchodský betlém.
„Je to vlastně obrázek starého Náchoda z 19. století, ještě jsou tam vidět později zbourané domy, třeba židovská synagoga. Uprostřed je staré Karlovo náměstí, po stranách Staré Město a židovská čtvrť. Na betlému jsem pracoval šest let,“ říká.
„Vždycky jsem ho do knihovny stěhoval, ale při tom se občas něco ulomilo. Teď už je po zbytek roku uložen na půdě,“ vypráví řezbář, který využil i muzejních fotografií. Rád by ještě zhotovil betlém věnovaný starému předměstí Plhovu.
Lásku ke dřevu měl prý už odmalička. „Rodiče mě nenechali vyučit truhlářem, že ti prý berou málo peněz, tak jsem se vyučil strojním zámečníkem. Ale když jsem potkal kamaráda truhláře, oba jsme měli první výplatu úplně stejnou, 890 korun. Rodiče se navíc báli, že bych měl za chvíli uřezané prsty,“ vzpomíná.
Svou zručností si v časech socialismu přivydělal. Začínal s malováním třeba chodských či slováckých talířů, později vyřezával černošské masky. I práce se železem ho chytila.
Betlémy v NáchoděVýstava Betlémy staré i nové se koná v Náchodě ve dvou síních Muzea Náchodska do 13. ledna 2019. Ve stálé expozici muzea v Broučkově domě č. p. 18 na Masarykově náměstí v Náchodě jsou k vidění historické betlémy. Poprvé v Náchodě je vystaven unikátní skříňkový terakotový betlém přivezený z kláštera v Polici nad Metují, který je s největší pravděpodobností italskou prací z druhé poloviny 18. století. Jeho prvním známým majitelem byl polický zvěrolékař Expedit Nyklíček (1822 - 1902). Návštěvníci zhlédnou i Samkův betlém z Bělovsi s vyobrazením náchodského zámku, Karpašův mechanický betlém či Hromádkův betlém ze Starého Města nad Metují s figurkami plhovského řezbáře Karla Beršíka. Zastoupeny jsou i ukázky prací řezbáře Antonína Plška z Kramolny či Františka Vlacha ze Zbečníku. Ve výstavní síni na rohu Tyršovy a Zámecké ulice se koná autorská výstava náchodského řezbáře Lubomíra Zemana. Jeho betlémy polychromuje Milan Jícha. Do obou expozic platí jedna vstupenka. Otevřeno je denně mimo pondělí od 9 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin. Zavřeno bude ve dnech svátků 24. a 25. prosince 2018 i na Silvestra a Nový rok. |
„Vyrobil jsem si pro sebe třeba svícny i pistoli. Strojního zámečníka jsem ale dělal jen rok, byl jsem také provozním zámečníkem v teplárně, pracoval jsem šest let v Rusku u betonářů,“ popisuje tvůrce.
„Před dvaceti lety jsem neměl práci a na inzerát jsem se dostal k uměleckým štukatérům. Dali mi na zkoušku udělat růžičku ze sádry a ta se jim líbila,“ vzpomíná.
„Tak jsem pak dělal dvacet let uměleckého štukatéra při opravách historických budov. Třeba jsme pracovali na zámku v Zásmukách, odpoledne jsme slezli z lešení a já jsem až do večera vyřezával ovečky,“ vypráví řezbář, který by betlémářské umění rád předal další generaci.
Řezbář je členem Českého sdružení přátel betlémů v Hradci Králové a Spolku českých betlémářů v Praze. Před třemi lety se přidal k náchodskému spolku Ateliér malířů a grafiků.
„Vlastně oba moji rodiče zamlada malovali obrazy, já jsem začal malovat na stará kolena. Zkouším grafiku, suchou jehlu, baví mě krajiny, na portréty nemám talent. Nejvíc mě těší akryl, ale ještě víc mě láká keramická hlína,“ říká.
