Problémem dětí čutajících v ulicích Hargeyse je, že možná nikdy nedostanou šanci. Jejich země, přinejmenším oficiálně, neexistuje.
Somaliland má přitom všechno, co od takového státu čekáte. Jeho občané mají somalilandský pas. Platí somalilandskými šilinky. Somalilandská vlajka vlaje v parlamentu. Prezident byl demokraticky zvolen v bezproblémových a klidných volbách. A tak dále, a tak dále.
V porovnání se sousedním Somálském, které je sužováno teroristickými útoky, je Somaliland relativně stabilní krajinou.
Problém ale je, že ho žádná vláda neuznává.
After months of planning and meetings it was great to finally see the launch of Somaliland Football Academy.
— Ahmed Ali (@Coach_AhmedA) August 13, 2018
SFA has 7 academy members each with a team in our U11, U13, U15 and U17 age groups. We have a database over 1800 players already and 47 Level 1 qualified coaches. pic.twitter.com/wimLMKloY8
Christiania
Přitom je de facto nezávislý.
Po získání nezávislosti na Británii se Somaliland sjednotil se Somálskem v roce 1960. Když poté v Somálsku vypukla občanská válka, Somaliland znovu vyhlásil nezávislost 18. května 1991. Od té doby se světu marně snaží dokázat, že je autonomní. Že jde o opravdový národ.
Co mu ale zatím také chybí, je uznání FIFA jakožto národního fotbalového subjektu. A to je něco, co se čtyři Britové somalilandského původu rozhodli změnit.
Dostat se na MS
Letos v únoru se Ahmed Ali a Mohammed Saeed z Birminghamu připojili k Abdisalamu Ahmeddovi a Husseinu Adanovi z Londýna, aby v Somalilandu založili fotbalovou akademii.
„Podle nás by měl každý mladý člověk mít příležitost hrát fotbal,“ říká pro BBC strůjce nápadu Ali, bývalý trenér a skaut britských celků West Bromwich Albion a Cardiff City a nyní muž, který se stará o fotbalovou mládež v africkém státě.
„V ostatních zemích nějaká fotbalová struktura existuje. Tady ale byla výzva postavit všechno úplně z ničeho. To, co nás na té cestě vzrušuje, je přinést do Somalilandu fotbal a dostat ho na mistrovství světa,“ nezastírá Ali.
Kvarteto dorazilo do země s bohatými znalostmi fotbalu, ale bez jakéhokoliv zázemí, peněz a hráčů.
Jelikož Somaliland nepatří mezi země, které uznala FIFA, nedostává na fotbal od mezinárodních institucí ani žádné finanční prostředky. A jeho vláda má pochopitelně jiné priority.
„Zašli jsme na ministerstvo sportu a řekli: Podívejte, uděláme vám tréninkové kurzy pro rozvoj mládeže úplně zdarma,“ prozradil Ali. „Řekli nám, ať do toho jdeme a dáme jim vědět, kdybychom cokoliv potřebovali, pokud nepůjde o peníze.“
Trh se zvířaty v hlavním městě Somalilandu - Hargeyse.
Těch v chudé zemi opravdu není mnoho.
Průměrný Somalilanďan musí vyžít s 347 dolary ročně. Jedno z 11 dětí se nedožije pátého roku života a průměrná délka života je 50 let.
Chyběla organizace, neexistovaly týmy
Ale zpět k fotbalu.
Neoficiální „národní“ tým hraje v CONIFA - Konfederaci nezávislých fotbalových asociací. Mužstvo se skládá hlavně z amatérů, kteří žijí ve Velké Británii, je v něm učitel tělocviku, správce nemocnice…
V roce 2014 přišlo první přátelské utkání. Před dvěma lety už Somaliland hrál i na Conifa World Football Cup v Abcházii proti dalším mezinárodně neuznaným národům, autonomním regionům a menšinám.
Prohrál tři ze čtyř zápasů a skončil desátý z dvanácti.
Co mu však dlouho chybělo, to byla jakákoliv struktura pro mládežnický fotbal.
Ze základny v Hargeyse už ale za třičtvrtě roku čtveřice zakladatelů vyškolila 132 trenérů a pro fotbal získala 1 600 hráčů.
play ground of football burco #Somaliland pic.twitter.com/EGmz5dVSWw
— Xalwo Abdirahim (@XalwoA) November 12, 2018
„Ve Velké Británii je všechno nachystáno, vy máte jen koučovat. Tady to bylo od nuly. Spousta dětí hrála fotbal v ulicích, kopaly do flašek nebo ponožek místo balonu, ale chyběla organizace. Neexistovaly žádné týmy,“ popisuje Ali.
Nechyběla naopak vášeň hrát.
„Jednou přišlo na trénink až 140 dětí. Máte jedno dítě, které o týden později přivede dalších šest kamarádů, ti vezmou dalších dvacet a než se nadějete, máte stovky dětí na hřišti,“ směje se Ali.
„Ta země fotbal miluje. Komukoliv řeknete název některého ze slavných týmů, on vám poví cokoliv o komkoliv z toho týmu,“ připomíná Adan.
Jako favely v Brazílii
Akademie si pochopitelně nemůže finančně vyskakovat, spoléhá se na dary. Anglický West Brom třeba poskytl tréninkové vybavení včetně dresů. Místo trávy berou děti za vděk prašnou zeminou.
„Kluci přijdou na hřiště před začátkem tréninku, zametou ho, aby se ujistili, že tam nejsou žádné cihly a kameny. I to nám pomáhá - nemuseli jsme platit za pronájem hřiště a kluci se taky starají o prostředí kolem sebe,“ říká Ali.
Akademie za rok založila národní ligy pro fotbalisty do 13, 15 a 17 let. Chce také rozvíjet fotbal pro ženy. V jedné z nejchudších oblastí vzniklo sportovní centrum, kde bývalí členové různých gangů chodí a zaškolují se na trenéry, rozhodčí nebo další členy týmu.
V Somalilandu mají hrát fotbal i ženy.
A také opouštějí myšlenku po emigraci.
„Matky nás objímají a pláčou, protože díky nám kluci nechtějí emigrovat. Dali jsme jim naději, že něco mohou dokázat a ani jsme o tom nevěděli,“ myslí si Ali. „Pro některé je koučování o tom dostat hráče do Premier League. Pro nás je to o poskytování naděje.“
A že ji mají velkou.
„Pětadevadesát hráčů je na tom fyzicky skvěle. Dokážou rychle běhat a mají skvělou techniku díky tomu, že hráli fotbal hodně na ulici. Je to srovnatelné s favelami v Brazílii. Je tady spousta talentů, kteří jen potřebují trénink, aby mohli naplnit svůj potenciál,“ přidává Adan.
Tým, který by mohl s jinými národy soupeřit na mládežnické úrovni, by pochopitelně pomohl i tomu dospělému k přijetí mezi oficiální.
„Snažíme se získat celosvětové uznání a sport je pro to ideální volba,“ říká Adan. „Když se lidí v Somalilandu zeptám, jaké je hlavní město Egypta, neví. Ale když se zeptám na nejlepšího hráče - vychrlí: Salah!“
the #somaliland #conifa #football #team pic.twitter.com/3pmaKrDqMv
— Yasmiin Aaden (@AadenYasmiin) November 12, 2018
„Fotbal je mezinárodní jazyk. Kdybychom našli několik talentů, o kterých by se svět dozvěděl, bylo by to dobré pro celou zemi. Snad se to jednoho dne stane. Ale je před námi ještě dlouhá cesta,“ ví Adan.
Uznání od FIFA je momentálně nepravděpodobné, ale ne nemožné. Organizace má 211 členů - o 18 víc než OSN. V roce 2015 FIFA mezi členy přijala Gibraltar a Kosovo. Obě území si vydobyla vítězství na hřišti, i když to politické stále chybí.
Proč by se něco podobného nemohlo povést Somalilandu?
