Tomáš Plekanec

Tomáš Plekanec | foto: nhl.com/canadiens

Plekanec už brzy oživí vybrakovanou extraligu. Kdo ho zláká?

  • 140
Na sobě měl černé sako, kostkovanou košili, na hlavě lehké punkerské číro. Seděl za stolem, do mikrofonu mluvil tiše, jak je u něj zvykem, tomu hlavnímu poselství však bylo rozumět. Tomáš Plekanec končí v hokejové NHL.

V Montrealu se blížil čas oběda, když Plekanec v útrobách arény Bell Centre říkal: „Bylo to těžké rozhodnutí, ale je to pro tým nejlepší. A já chci pro něj to nejlepší. Je mi 36 let, liga je rychlejší a je tu spousta mladých dobrých hráčů, takže jsem věděl, že tohle přijde. Ale jsem hrdý na to, co jsem tady dokázal, a jsem šťastný, že jsem mohl být součástí.“

Je tedy konec.

Po 17 letech od chvíle, kdy si ho v červnu 2001 vybral Montreal ve třetím kole draftu, v pátek nastal den loučení. Muž s typickou bradkou a rolákem strávil až na jarní epizodu v Torontu v ikonickém klubu celou zámořskou kariéru a stal se jedním ze symbolů poslední éry Canadiens.

Tomáš Plekanec pózuje se svou matkou a syny Matyášem a Adamem spolu s Geoffem Molsonem, Guyem Lafleurem a Marcem Bergevinem v montrealské aréně Bell Centre.

Ještě minulý měsíc stál na ledě se svými syny a maminkou, když mu aréna aplaudovala k 1 000. zápasu v NHL. Tehdy dal i gól, aniž tušil, že je v zámořské lize poslední.

Jeho role slábla, přidalo se zranění, a tak mu generální manažer Marc Bergevin nabídl výměnu. Nejspíš by se nějaký tým toužící po Plekancových službách v NHL našel, útočník to však odmítl. A domluvil se na rozvázání smlouvy. „Vždy jsem chtěl v NHL končit jako hráč Montrealu. Věřím, že si mě tu budou pamatovat jako hráče, který vždycky hokeji dával sto procent.“

Když v pátek odcházel z pódia, přišli za ním všichni zúčastnění novináři. Podali ruce, děkovali. Od jindy břitkých kritiků to byl projev úcty a zároveň důkaz, jak moc je hokejový pracant spojený s „Habs“.

Jeho sbohem však není definitivním odchodem z hokejové scény. Je pouze loučením s NHL. I tentokrát Plekanec zopakoval, že z Kanady míří do Česka, kde se chce poohlédnout po novém angažmá. „Několik dní, několik tréninků potrvá, než se dostanu do kondice, ale hokej chci dál hrát.“

Plekanec končí v Montrealu, měl by zamířit zpátky do Česka

SUVENÝR. Tomáš Plekanec z Montrealu odehrál tisící duel v NHL. Puk sympaticky...

Zásadní otázka zní, kde to bude. Plekanec i v nedávném rozhovoru pro MF DNES naznačil, že Kladno je sice jeho srdcová záležitost, ale raději by místo v extralize.

„Záleží, v jakém týmu o mě bude zájem, jak do něj budu pasovat jako hráč a jaká bude moje role. Chci se vrátit jako hokejista, který tu může bavit svou hrou lidi a bude platný týmu. Neberu to tak, že jedu z NHL do hokejového důchodu přes extraligu,“ uvedl před pár dny pro Seznam.

Ano, Jaromír Jágr ho může zlanařit, aby pomohl Kladnu s návratem mezi elitu. Ale mnohem víc se mluví o Spartě a hokejovým „podsvětím“ už kolují spekulace, že zamíří do Brna. Lákat by ho měl silný tým i to, že v Brně bydlí jeho přítelkyně, tenistka Lucie Šafářová.

Samozřejmě i právní strasti s rozvodem (v létě oznámil rozpad vztahu s Lucií Vondráčkovou) a touha být blízko synům hrály - a ještě budou hrát - roli, proč se Plekanec rozhodl pro návrat do Česka a jaký klub si vybere.

Každopádně oživí vybrakovanou extraligu, o jejíž kvalitě se v posledních týdnech vedou učené disputace. Je to i pozitivní zpráva pro reprezentačního kouče Miloše Říhu.

Plekanec totiž byl - a snad ještě bude - symbolem oddanosti. Neodmítal pozvánky do národního týmu a stal se z něj lídr i kapitán.

Po posledním světovém šampionátu v Dánsku však oznámil, že je s jeho reprezentační kariérou amen. A Říha si hned po svém jmenování vytýčil za cíl jeho rozhodnutí přehodnotit. „Nikdy neodmítl reprezentaci, což je pro nás trenéry strašné plus. Hlavně tím svým přístupem dává mladším klukům příklad,“ vysvětloval Říha.

Však v létě Plekanec přidal v tréninku, zhubl tři kila, aby se dokázal novému trendu NHL přizpůsobit.

Nepovedlo se. A tak v pátek ještě zašel do kabiny Canadiens, rozloučil se se spoluhráči, symbolicky se objal s trenérem Claudem Julienem. Právě on ho vedl v první zámořské sezoně, když se na farmě v Hamiltonu snažil probít mezi elitu.

Teď je i u jeho zámořského konce. „Kluci mi budou chybět. Je to další rodina, chodil jsem sem každé ráno. Teď to končí. Určitě mi to bude chybět, to je jisté. Budu je sledovat a fandit jim.“

Když ta slova montrealským novinářům říkal, bylo to bez velkých emocí. Měl promyšlenou, smířenou řeč.

Kam teď jeho kroky povedou? Do Kladna?

Do Sparty? Do Brna?

Nebo je tu ještě někdo jiný?