„Takhle to má vypadat. Byly tam emoce, je to derby, my hráli na maximum. Poštěkali jsme se, ale to je zápas, po něm jsme si podali ruku a tím to končí,“ povídal již v klidu.
Znovu ukázal mnohem víc než jen zapálenost do hry. Patřil k nejlepším. Dobře vykrýval prostor, rozehrával a parádním centrem z rohu na přední tyč asistoval u trefy hroťáka Smoly. Slyšel chválu od expertů i soupeře. „Klobouk dolů, že tak hraje ve 40 letech. Z něho jedou emoce. To k fotbalu patří,“ ocenil ho olomoucký útočník Martin Nešpor, jenž v 89. minutě třaskavou bitvu srovnal na 2:2. Opava ztratila dvougólový náskok, navíc v nastavení ještě její kapitán Žídek napálil z poslední akce břevno.
„Šli jsme tři do brejku, Joel Kayamba si vybral Honzu Žídka, který bohužel trefil jenom břevno. Je to škoda, ale fotbal to byl dobrý a asi je spravedlivá remíza,“ přemítal Zavadil. „Před zápasem bychom takový výsledek brali, ale když vedeme 2:0, tak jsme to mohli dohrát do konce. Zase jsme zbytečně v posledních minutách ztratili vítězství. Už se nám to stalo poněkolikáté. Je třeba se na to zaměřit a rozebrat si, proč to tak bylo,“ povzdechl si.
Kdyby nováček přidal třetí gól z nebezpečných kontrů, těžko by zaskočená Olomouc zareagovala.
„Šance byly, ale zase musím objektivně říct, že Sigma je měla taky, vytvořila si pak velký tlak. Ale my jsme měli větší šance. Joel Kayamba šel sám na bránu, Tomáš Smola taky a na konci jsme ještě dali břevno. Ale bod bereme a jedeme dál,“ velí Zavadil. Uznal, že Hanákům pomohlo přeskupení řad na tři obránce a další ofenzivní hráči na hřišti. To už byla síla, které se těžko čelilo.
„Po zisku míče jsme ho zase rychle ztratili. Sigma je silná v kombinaci, má tvořivé hráče, takže když trenér Jílek poslal dopředu ještě Texla a Plška, tak hrála ve čtyřech vepředu a to vás zatlačí. Vzadu hrála na tři beky. Ale je pravda, že jsme se zbytečně zatáhli,“ litoval.
Pro matadora Zavadila jsou zápasy na Andrově stadionu specifické.
Právě tady nakoukl do ligy. Po dětských začátcích v Pňovicích a Uničově si ho Sigma vytáhla. Ale větší šance se v Olomouci nedočkal. V sezoně 1998/99 za mateřský klub debutoval v nejvyšší soutěži, stihl jenom dva zápasy. Další už nepřidal.
Na podzim 2000 hostoval v Ratíškovicích, upoutal drnovické činovníky při vzájemném pohárovém zápase a zanedlouho přestoupil. Udělal si v lize jméno, za dva roky po něm skočila Sparta, které v sezoně 2002/03 pomohl titulu. Ale většinou měl roli střídajícího hráče, vypadalo to, že se vrátí do Sigmy. Tehdejší sportovní ředitel Jiří Kubíček mu předložil smlouvu a klub už ho představil na webu jako posilu.
Nakonec však hostoval v Příbrami, pak v izraelské Haifě, v létě 2004 přestoupil do Ostravy. Mihl se v Arisu Soluň, potom odešel do Mjälby AFK. Ve Švédsku byl až do roku 2012, než přestoupil do Brna.
Před rokem o něj znovu stála Olomouc, které by se lídr ve středu hřiště hodil i v pokročilém věku.
„Do týmu by vnesl jiné atributy – schopnost strhnout mužstvo. Byť už má na fotbal požehnaný věk, pokoušelo se o něj víc prvoligových mužstev. Je to prototyp, žádný jiný takový hráč v lize v tomto věku s touto výkonností není,“ říkal olomoucký trenér Václav Jílek.
Zavadil si však vybral raději tehdy druholigovou Opavu, odkud má ženu a kde se usadil.
„Ale v Olomouci mám pořád kamarády,“ povídá rekordman ligy.
Je jejím nejstarším hráčem v poli a po trefě v předchozím kole proti Příbrami, jeho první v ročníku, i nejstarším skórujícím. Velká osobnost soutěže končit nehodlá. Vždyť pořád to Zavadilovi nejen mluví a kope, ale také běhá. „Jsem dobře nachystaný, takže s tím nemám problém. U mě je nejdůležitější, aby vydrželo zdraví, pak to půjde.“
Jak říká Nešpor: Klobouk dolů!
