Historická budova Národního muzea se po generální rekonstrukci, která trvala čtyřicet dva měsíců, opět otevírá. Pro veřejnost byla uzavřena od 8. července 2011 z důvodu jejího špatného technického stavu.
Páteční Rozstřel se současným generálním ředitelem Národního muzea otevřela malá zdravotní rozprava, v níž Michal Lukeš uvedl, že ho v nejbližší době bude čekat lékařské vyšetření v podobě magnetické rezonance srdce. „Mám vysoký tlak a mému kardiologovi se něco nelíbilo, takže musím na kontrolu.“ Že by však jeho zdravotní stav souvisel s právě dokončenou rekonstrukcí muzea, Lukeš popřel.
„Určitě se to na mě částečně projevilo, třeba na váze. Ale nejsem typ, co by se hroutil, že bych měl pocit, že bychom rekonstrukci nezvládli, takže se mi vyhýbaly i infarktové stavy,“ usmíval se Lukeš.
Většina otázek čtenářů se logicky týkala právě probíhající rekonstrukce historické budovy a už dokončených částí. Ředitel Lukeš je s novou podobou muzeum spokojen. „Jestli bych něco změnil? Asi ne a asi by to ani nešlo. Našli jsme sice v projektech věci, které nebyly udělané podle projektantů správně, ale ona nebyla jiná možnost. Hodně se vše zdržovalo například byrokratickým kolečkem nebo tendry. Opoždění bylo v řádech tří až čtyř měsíců,“ uvedl Lukeš. „Ale u tak velkého projektu asi dalo čekat.“
Stovky maličkostí, velký problém se nám ale naštěstí vyhnul
Podle Lukeše při stavbě nenastal žádný ohromný problém, ale spíše stovky maličkostí, které se na sebe nabalovaly. Požár, odstraňování azbestu, historické nálezy v suterénu a další příjemné i nepříjemné maličkosti.
Jednou ze zajímavých otázek čtenářů byl dotaz týkající se skutečnosti, jaké národnosti byli lidé, kteří se na stavbě podíleli.
Ředitel Lukeš uvedl, že většina z nich byli Češi. „Restaurátoři jsou většinou z Česka a špičky ve svém oboru. My jsme tak v podstatě vycucli a sesbírali z některých jiných projektů, které jsme tím na poměrně dlouhou dobu zastavili. Odborníků takového typu je jednoduše málo,“ osvětlil Lukeš. Celková stavba byl podle něj jeden velký Babylon – spousta jazyků z oblasti Ukrajiny, Balkánu a dalších.
Ředitel Muzea se v Rozstřelu zmínil i o negativních reakcí na podobu stavby.„Kritika samozřejmě byla, ale v malém měřítku. Konkrétní přišla pouze od mého jmenovce, architekta Lukeše, jemuž se nelíbila oprava stop po střelách ve fasádě. Ale ani to nešlo udělat jinak. Pan Lukeš kritizoval, že jsme stopy odstranily, ale ty otvory nejdou dát pryč,“ popisuje ředitel Národního muzea v Praze Michal Lukeš.
Názor současného ředitele a historika v jedné osobně je takový, že jde samozřejmě o památku, ale zároveň i symbol roku 1989. „Chtěli jsme například nechat jeden sloup Muzea v původní tmavé barvě, ale to neprošlo přes památkáře. Ty stopy dnes akorát nejsou tak vidět, jako v minulosti, fasáda je sjednocená. Místa se střelami jsou ale udělaná o něco světleji, takže s postupem času budou zase vystupovat, protože bude tmavnout,“ uvedl Lukeš.
„Nechtěli jsme stopy po kulkách zahladit, naopak jsme stáli za tím, aby tam zůstaly,“ dodal vzápětí.
Stále expozice zaberou šestnáct tisíc metrů čtverečných
Tématem Rozstřelu se stala rovněž nadcházející dramaturgie výstav Národního muzea a především pak otázky týkající se nejslavnějšího faraona.
„Jak to bude s Tutanchamonem, nevím,“ uvedl Lukeš. „Vyjednáváme s egyptskou stranou a příští léto očekáváme, že bychom mohli udělat jednu z velkých výstav s předměty spojených s ním. Jeho ale určitě neuvidíme. Chceme však vystavit originální předměty z jeho doby a z jeho hrobky,“ řekl ředitel.
Michal Lukeš rovněž uvedl, že expozice takového typu a rozsahu jsou velmi nákladné, stojí desítky milionů korun. „Teprve nyní dojednáváme obchodní podmínky. Zmíněnou výstavu připravujeme samozřejmě s Českým egyptologickým ústavem a rádi bychom k tomu udělali i výstavu všeho, co se našim odborníkům v Egyptě podařilo.“
Lukeš však upozornil, že věci nefungují tak, že by Národní Muzeum mělo výsadní právo na vše, co se v Egyptě najde. Vláda si nálezy hodně chrání a nechce je rozvážet po světě.
„Ještě před několika lety to šlo snadněji, právě díky tomu máme třeba krásnou sbírku v Náprstkově muzeu. Teď ale nedávají objevy jen tak. I když má česká egyptologie ve světě i v samotném Egyptě jméno, tým profesora Bárty je hodně respektovaný,“ uvedl Michal Lukeš.
Diváci se ptali ředitele Lukeše také na Burianosaura a jestli se jediný ještěr pojmenovaný po Čechovi v Muzeu objeví. „Burianosaurus je populární otázka,“ uvedl šéf Muzea. „Dinosaura nemáme, ale rozhodně chceme, aby lidé věděli, jak jediný český dinosaurus vypadal, i když ve skutečnosti vůbec nebyl a jde jen o obrázek, který Zdeněk Burian nakreslil. Vystavíme tak velkou holenní kost i s obrázkem.“
Magistrála Národnímu muzeu ubližuje a je potřeba to vyřešit
I ředitel muzea patří ke kritikům současného dopravního řešení na horním konci Václavského náměstí. „Mně by se úplně nejvíc líbilo, kdyby Magistrála zmizela aspoň z jeho průčelí. Máme tam krásnou kašnu, která vlastně není vidět. Chce to Magistrálu zklidnit, aby byla klasickou ulicí, a ne dálnicí uprostřed města. Protože to prostě je dálnice, navíc z obou stran,“ uzavřel současný ředitel Národního muzea.
Michal Lukeš studoval na gymnáziu, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se pak zabýval studiem historie a slovakistiky. V šestadvaceti letech se stal nejmladším ředitelem národní kulturní instituce v Evropě a po více než patnácti letech ve funkci je jedním z nejdéle sloužících ředitelů muzea.
Celý záznam Rozstřelu s Michalem Lukešem:
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
