Během uplynulého století prošla Československá tisková kancelář (ČTK) řadou peripetií a změn, které vždy úzce souvisely s dějinami země.
Zakládající redaktoři agentury mapovali první krůčky samostatné republiky, jejich následovníci byli začátkem 90. let svědky zániku Československa. Novináři z ČTK se museli vyrovnat se dvěma totalitními režimy a dvěma okupacemi cizími mocnostmi.
Zpravodajství, na které čekala další média, se krátce zastavilo jen dvakrát: 8. května 1945 při požáru pražské budovy v dnešní Opletalově ulici a 22. srpna 1968 po obsazení sídla ČTK sovětskými vojáky.
ČTK byla nejprve podřízena tiskové komisi Národního výboru československého, rychle se ale přeměnila ve standardní státní tiskovou agenturu. V listopadu 1918 převzala pracoviště bývalé rakousko-uherské tiskové kanceláře na území republiky a brzy začala budovat zpravodajskou síť na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Požár zničil archiv, listopad 1989 přinesl změny
Velký rozmach přišel za ředitele Emila Čermáka v letech 1920 až 1930, kdy vznikly zahraniční odbočky ČTK a byly uzavřeny smlouvy s britskou agenturou Reuters a francouzským Havasem (předchůdce AFP). Už od roku 1919 existoval kontrakt s německým Wolffem. ČTK byla jedním z iniciátorů vzniku organizace evropských tiskových agentur, která působí dodnes.
Politické zpravodajství vydávala meziválečná Československá tisková kancelář v češtině a němčině a od roku 1937 vysílala i do zahraničí.
Za války agentura podléhala nacistickému tiskovému dohledu, který z budovy ČTK řídil Wolfgang Wolfram von Wolmar. Někteří zaměstnanci se zapojili do odboje, což část z nich zaplatila životem, vězněním nebo internací v koncentračních táborech. Požár, který koncem války postihl pražskou redakci ČTK, zničil archiv zpravodajství. Bohatý fotoarchiv uložený na jiném místě zůstal.
Po krátkém vydechnutí v prvních poválečných letech se zpravodajství ČTK dostalo pod tvrdou komunistickou cenzuru, jež nakrátko polevila v šedesátých letech. V srpnu 1968 pracovníci ČTK ještě odmítli odvysílat text, který měl legalizovat okupaci, poté se však už ani agentura neubránila normalizaci.
Listopad 1989 přinesl zásadní změny, redaktoři agentury od té doby přinášejí nezávislé a nestranné zpravodajství.
Po roce 1990 se ČTK výrazně zmenšila - místo 1700 lidí, kteří v ní pracovali koncem 80. let, má dnes přibližně 260 zaměstnanců. Podstatně se také zredukovala síť zahraničních poboček, objem zpravodajství se ale ve srovnání s 80. lety několikanásobně zvýšil.
S volebním zpravodajstvím pomáhal robot
Agentura se také zbavila doplňkových činností a v posledních letech se plně soustředila na poskytování zpravodajství. ČTK patří k průkopníkům nových technologií, už v roce 1919 používala pro kontakt s pobočkami rádia, koncem 30. let přišly první dálnopisy a od 50. let nabídla dálkový přenos fotografií.
Od 80. let používá agentura pro tvorbu zpravodajství počítače, klienti dnes mají vedle slovního zpravodajství a fotografií k dispozici také infografiku, od roku 2001 mohou využívat zvukové nahrávky, o pět let později začal fungovat také videoservis. Důkazem toho, že ČTK sleduje nejnovější trendy, jsou i její služby pro chytré telefony nebo tablety, které agentura nabízí od prosince 2010.
Pro zpravodajství o letošních komunálních a senátních volbách pak agentura poprvé využila i automat. Ten pomáhal editorům a redaktorům při přepisování dat z Českého statistického úřadu
Už v roce 1992 přestala být ČTK státní agenturou a přeměnila se ve veřejnoprávní instituci, podobně jako Česká televize či Český rozhlas. Stejně jako tato dvě média kontroluje i činnost ČTK rada volená Poslaneckou sněmovnou, na rozdíl od nich ale agentura nemá zaručený příjem z koncesionářských poplatků a od roku 1996 ani nepobírá žádné státní dotace.
Na svou činnost si agentura vydělává prodejem zpravodajství. ČTK je tak fakticky jedinou tiskovou agenturou v postkomunistických zemích, která svůj provoz dokáže po řadu let financovat bez státních dotací.
