Syn tesaře z Bergambachtu u Rotterdamu se už ve 35 letech stal nejmladším předsedou Federace nizozemských socialistických odborů, v letech 1979-82 vedl Evropskou odborovou konfederaci. Proslul asketickým životem, střízlivým až chladným vystupováním působil jako kontrast vůči svým současníkům Tonymu Blairovi nebo Billu Clintonovi.
Nic to ale neměnilo na jeho široké popularitě napříč politickým spektrem, ve své době býval nejoblíbenějším politikem v zemi. Jako šéf PvdA i ve velmi složitých situacích trpělivě a pragmaticky hledal shodu, byl považován za zosobnění nizozemské stability.
Wim Kok byl znám jako přesvědčený zastánce evropské integrace, patřil k otcům Maastrichtské smlouvy a v letech 1991-1992 předsedal radě guvernérů Evropské banky pro obnovu a rozvoj.
