V neděli po porážce s Českem v Lize národů rezignoval, na čtvrtek svolal mimořádnou tiskovou konferenci, aby řekl proč. Jeho otevřená zpověď, kterou v přímém přenosu vysílala slovenská média, šokovala.
„Mohl jsem předstírat, že jsem nic neviděl, ale to není můj styl,“ prohlásil během devadesátiminutového setkání s novináři. „Proto jsem se rozhodl skončit, udělal jsem to pro fotbal.“
Slováci ponocovali. Trenér fotbalistů Kozák skončil kvůli večírku hráčů |
Situace byla natolik vážná, že jste musel odstoupit uprostřed reprezentačního srazu?
A co jsem měl dělat, jet na zápas do Švédska, usmívat se a hráče motivovat? Být ve společnosti lidí, kteří mě podvádějí? To si neumím představit. Všech sedm za mnou přišlo a snažili se mi omluvit, ale na to mají myslet předtím, než něco udělají.
A nemohl jste přimhouřit obě oči?
Chtěl jsem, aby se přiznali. Když jsem druhý den ráno přišel za hráči do kabiny a zhodnotil zápas s Českem, věděl jsem, že sedm z nich bylo venku. První se přiznal Dúbravka, ptal jsem se ho, co ho k tomu vedlo.
Co vám odpověděl?
Prý má těžké období v Newcastlu, do toho prohra s Českem, tak se šel odreagovat. Škriniar to samé. Weiss mi řekl: nevím. A Šatka, že šel s kamarády. Kdyby kamarádi skočili do vody, on skočí také? Vidíte, s takovými lidmi já musel pracovat.
Večírku se prý zúčastnili ještě Šulla, Gyömbér a Lobotka.
Ten mi řekl, že má ve Vigu nahuštěný program a neměl čas se odreagovat. To znamená, že ve Španělsku si to nedovolí a tady ano? Pak jsem ještě slyšel, jak komentuje můj odchod v televizi: „Trenéři odcházejí a přicházejí, já jsem profesionál...“ Přístupem stoprocentní. Přitom já ho mám rád.
Nezní to tak.
Je to hráč s budoucností, s velkým potenciálem. Na svůj věk je neuvěřitelně vyzrálý, čte hru. Víte, já velmi rád pracoval s mladými hráči a vždycky jsem je chránil. Když jsem k reprezentaci nastoupil, ti starší dávali mladým jasně najevo, jaká je tady hierarchie. Já za nimi chodil a vysvětloval jsem jim, že jsou to dobří a talentovaní chlapci. Jenže oni pak své místo získali zřejmě až příliš snadno, mladý fotbalista by si ho měl vždy vybojovat, aby si ho vážili, jinak to může dopadnout takhle. Že staří jsou na pokoji a ti mladí...
Podle vás si národního dresu neváží?
Slovenská reprezentace každému hráči dává mnoho. Vemte si Dúbravku, dozvěděl jsem se o něm od svého vnuka (Filipa Lesniaka), který s ním hrál v Liberci. Začal jsem si ho všímat, on přestoupil do Sparty a my ho pozvali do reprezentace. Po konzultaci s trenéry brankářů jsme se rozhodli ho nasadit místo Kozáčika, který byl po zranění, do zápasů v Anglii i ve Skotsku, kde zachytal fantasticky. Na základě toho se následně dostal do Newcastlu. Všimněte si, jak se o něm vyjádřil trenér Benítez: „Přichází slovenský reprezentant. Ne hráč Sparty nebo Liberce, ale slovenský reprezentant.“ U Škriniara to bylo podobné.
V čem?
Pamatuju si, jak odešel do Sampdorie a vůbec tam nehrál, chtěl zamířit na hostování. Já ho vzal s dalšími mladými hráči na přípravný kemp před mistrovstvím Evropy, aby ochutnal atmosféru, aby byl s týmem. A najednou koukám, jakou má kvalitu, že nám může pomoct. Vzal jsem ho na Euro, dali jsme mu prostor proti Anglii, odehrál zápas s Německem, vrátil se do Itálie a byl rovnou v základu Sampdorie. Po roce je v Interu Milán, teď může jít i do Barcelony a já mu to moc přeju. Ale člověka zkrátka trápí, když vám po tom všem udělá něco takového.
Přemýšlel jste o tom, že byste hříšníky z národního týmu vyřadil?
A mohl jsem? Sedm hráčů? Čtyři z nich mají opravdu vysokou kvalitu. Já si neumím představit budoucnost bez Dúbravky, Škriniara, Lobotky a Weisse, takové fotbalisty slovenský fotbal potřebuje. Žádný velký výběr tady nemáme. Proto jsem se rozhodl, že působení u týmu ukončím já sám.
Nebudete litovat?
Určitě mi to bude chybět. I ty peníze, které mi pan prezident svazu jako důchodci platil, byly zajímavé. Ale pro mě je fotbal nejvíc a v danou chvíli jsem si vyhodnotil, že bude nejlepší odejít. Chci zůstat svobodným člověkem.
