Těžko se dá věřit, že pamatuje tolik detailů. Ale zkuste se na chvíli zastavit a poslouchat, jak vzpomíná.
Jak v Moskvě trénoval plzeňského kapitána Hubníka.
Jak si do Samary vyžádal stárnoucího bombarďáka Kollera.
Čím mu imponuje kolega Vrba.
Ruský fotbalový trenér Leonid Sluckij, jenž s CSKA Moskva získal tři ruské tituly, klame tělem. Na lavičce připomíná sfingu, která se nanejvýš kýve jako list ve větru, při rozhovoru však nadšeně vypráví. Zdaleka nejen o středečním utkání Ligy mistrů. Plzeň začíná právě s CSKA.
Váš favorit?
Kdybyste se zeptal před rokem, odpovím bez váhání. CSKA měl bezvadný tým, sehraný a silný. Jasný favorit. Jenže teď?
Teď co?
Devět hráčů odešlo, devět je nových. Zbylo jen pár kluků, které znám. Igor Akinfejev, Alan Dzagojev, Nababkin, Ščennikov...
Z toho plyne, že Plzeň má šanci?
V pohárech je současná Viktoria zkušenější. Neříkám, že kvalitnější, ale zkušenosti často rozhodují. Samozřejmě přeju CSKA, je to moje srdce, znám tam všechny od ředitele až po uklízečky, ale nedovolil bych si tipovat. Fakt nevím.
To by trenér Gončarenko asi slyšel nerad.
Spíš si myslím, že by se mnou Viktor souhlasil. Má mladý tým, který potřebuje víc kuráže. Já znám Viktora přes deset let, je to můj blízký přítel a excelentní trenér, vzdělaný a systematický.
Je to pár dní, co se český fotbal utkal s ruským. I když trénujete Vitesse Arnhem v nizozemské lize, sledoval jste souboj reprezentací?
Promiňte Rusku, že váš trenér Jarolím musel skončit. Bylo to až kruté, že jste prohráli 1:5.
Spíš spravedlivé.
Spravedlnost ve fotbale moc neexistuje. Fotbalový život je nevyzpytatelný.
I proto mohl váš kolega Čerčesov dojít až do čtvrtfinále mistrovství světa?
To byl přesně ten okamžik, kdy se mohlo stát něco naprosto výjimečného.
Zázrak?
K zázraku potřebujete vizi, styl, talent a hodně tvrdou práci. Rusko to všechno propojilo a díky tomu prožívá fotbalový boom. Náš fotbal to může posunout o míle dopředu. Je to až bláznivé, co se teď v Rusku děje, protože najednou každý fandí a každý fotbalu rozumí.
Od vás přitom trenér Čerčesov národní tým přebíral. Bylo to léto 2016.
Jsem rád za Rusko, jak dobře to dopadlo. Víte, je diametrální rozdíl, když trénujete klub a reprezentaci. V klubu jedete nonstop, v reprezentaci záleží na tom, jak se připravíte a jak se rozhodnete.
Navzdory prognózám jste Rusko dostal na Euro 2016.
Byla to pořádná fuška. Měli jsme nůž na krku a museli vyhrát všechny čtyři zbývající zápasy v kvalifikaci. Podařilo se, na Euru jsme bohužel uhráli jediný bod. Byla to smůla? Nebo taktická chyba?
PohledOčima manažera „Lea znám roky. Ještě z dob, kdy trénoval v FK Moskva a věděl o něm málokdo. Rychle jsme se spřátelili a domluvili se na tom, že mu naše agentura bude pomáhat. Měl velký sen trénovat v Anglii a na jeho splnění jsme pracovali. Kamarádí se s Romanem Abramovičem a my zase máme silné kontakty v Chelsea už z éry, kdy tam chytal Petr Čech. Na anglické prostředí si zvykal prostřednictvím stáží v Chelsea, naučil se perfektně jazyk na škole, na které studoval třeba i Ital Conte, řešili jsme jeho PR aktivity v Anglii a ve finále jsme mu pomohli domluvit angažmá v Hull City. Jsem s ním stále v kontaktu, stejně jako lidé z naší anglické pobočky. Možná vás to překvapí, protože Leo vypadá jako nepřístupný morous, ale v soukromí je to strašně zábavný chlapík, který miluje vtipy.“ Viktor Kolář z agentury Sport Invest |
Ani česká reprezentace tam neuspěla.
To byl podobný příběh. Pavel Vrba by vám možná řekl, co ho trápilo. Vedl národní tým v těžké chvíli, kdy neměl úplně skvělé hráče, ale čekalo se od něj, že bude hrát působivě. Zapomnělo se, že se mění generace. Každá nemůže být úspěšná.
Trenéra Vrbu uznáváte?
Velmi. Hráli jsme proti sobě v Lize mistrů, v ruské lize i s reprezentacemi. Při přáteláku v Innsbrucku, to jsem vedl sbornou, jsme prohráli 1:2. Vaše góly dávali Rosický a Necid, že?
Páni, vy máte paměť. Co proti Machačkale?
Remíza 0:0. My byli mistři, Anži měla být outsider. Chci tím říct, že jsem vždycky uznával Pavlovu práci.
V prosinci 2013 vás vyřadil z pohárů.
To mě fakt naštval. (úsměv) Měli jsme všechny trumfy v rukou. Domácí zápas, který se hrál v Petrohradě, jsme vyhráli 3:2. V Plzni stačilo neprohrát.
Prohráli jste gólem z poslední minuty. Zatímco Plzeň pokračovala do Evropské ligy, CSKA skončil.
Měli jsme dva vyloučené, viďte? Dzagojeva a Wernblooma. Škoda. Dobré bylo jedině to, že s Plzní postoupil Roman Adamov, útočník a můj dobrý známý, kterého jsem vedl v Samaře. Jsem přesvědčený, že nebýt těžkého zranění, byl by hvězdou české ligy.
Asi bych neměl žasnout nad tím, jak si všechno pamatujete. Nikolaj Chuvalskij, který vám šéfoval ve Volgogradu, říkal, že jste chodící encyklopedie.
Bývávalo. Teď jsem se soustředil jen na to, abychom s Vitesse zvládli nedělní ligu ve Zwolle. Všechny materiály o soupeři jsem načetl do detailu a vyšlo to. Vyhrálo se.
Leonid SluckijRuský trenér Leonid Viktorovič Sluckij (*4.5.1971) vedl reprezentaci své země a prosadil se i v zahraničí. Trénoval Elistu, Křídla sovětů Samara a FC Moskva, od roku 2009 vedl sedm let CSKA Moskva. V letech 2015-16 současně trénoval i ruskou reprezentaci. Na podzim 2017 vedl Hull City ve druhé anglické lize, další půlrok seděl na lavičce Rostova, ale už měl domluvené od léta 2018 angažmá v nizozemském Arnhemu. |
Co vás to vlastně napadlo vydat se z Ruska do světa? Ani ruští hráči většinou nechodí ven. Jsou spokojeni s tím, co mají doma.
Těžko se to vysvětluje. V CSKA jsem dokázal vlastně všechno, pak jsem byl u reprezentace a zažil mistrovství Evropy. Najednou jsem cítil, že bych potřeboval změnu. Ne jít doleva, ne doprava, ale dopředu.
Proto Hull City ve druhé anglické lize?
Byla to životní výzva, kterou jsem nemohl nepřijmout.
Anglicky mluvíte bezvadně.
Ale tehdy jsem neuměl ani pozdravit. Moje angličtina? Nula. Míň než nula. Přihlásil jsem se na nejlepší jazykovou školu v Londýně a každý den dřel. Tři kurzy po třech týdnech. Tváří v tvář učiteli. Čtyři hodiny denně.
Jak jste mluvil s Pavlem Vrbou?
On vyrůstal v sovětské éře, takže rusky. Snažil jsem se mu v začátcích pomáhat, chválil ho u ruských novinářů. Musím totiž říct, že obdivuju, co dokázal s Plzní. Sparta a Slavia jsou daleko bohatší kluby a tituly přesto získávala Plzeň. Klidně bych to srovnal s CSKA. Museli jsme bojovat s Kazaní, se Zenitem, s Anži, samozřejmě proti celé Moskvě, a přitom jsme vyhráli tři tituly během čtyř let.
Taky jste pravidelně byli v Lize mistrů.
Šestkrát za sebou, což považuju za svůj největší úspěch. Plus čtvrtfinále proti Interu Milán.
Proti Josému Mourinhovi.
Prohráli jsme dvakrát 0:1 a zážitek to byl ohromný. Ruský klub se v moderní éře ještě nikdy nedostal tak daleko. Já jsem totiž přesvědčen, že Liga mistrů nabízí ještě větší kvalitu než třeba mistrovství světa. Je to výkladní skříň. Francie se sice stala šampionem, ale nejlepší tým minulé sezony měl Real Madrid.
Koho vy jste jako trenér považoval za svůj vzor?
Sledoval jsem spoustu osobností, ale jak ještě nebyl internet, těžko se hledaly informace. Hidalgo, Bilardo, Michels, Sacchi, Lobanovskij. Vždycky jsem musel čekat na velký turnaj, abych viděl v akci, jak jejich týmy presují, na jakých detailech lpí, jak brání, jak si jejich hráči mění pozice. Teď je všechno snadné. Stačí zapnout počítač a vím, jak trénuje Sarri, jak Conte, jak Pochettino v Tottenhamu. Ti mě zajímají. Inspirují.
Z archivu iDNES.czŘíjen 2013: Prosinec 2013: Červenec 2015: Srpen 2015: |
Když jste na podzim 2013 hráli s Plzní, kdo z hráčů vám utkvěl v paměti?
Kapitán, desítka.
Pavel Horváth?
Neuvěřitelný. Byl pomalý, tlustý a já si říkal: „Proboha, co ten tady chce? Vždyť se hraje Liga mistrů!“ Jenže on byl jako počítač. Vždycky dopředu věděl, co se stane za pět vteřin.
Někdo další?
Pravý obránce, výbušný, elastický a drzý. Blonďák. Slyšel jsem, že spáchal sebevraždu. Rajtoral se jmenoval?
No vidíte, že encyklopedie funguje. Vzpomenete si taky na zápasy proti Spartě?
Předkolo Ligy mistrů, léto 2015. Doma to bylo 2:2 po šílených chybách a v Praze jsme prohrávali 0:2 snad po patnácti minutách. Na to nezapomenu, protože mi připadalo, že hrajeme proti Barceloně. Vůbec jsme neexistovali. Naštěstí Sparta v tempu nevydržela a skóre se otočilo. Měli jsme štěstí.
Vy vůbec máte dost zkušeností s českými hráči, že?
Čížka s Hubníkem jsem trénoval v FK Moskva. Vzpomínám, že Hubník hrával krajního beka, byl nebojácný a snaživý, jen byl celkem často nemocný nebo zraněný. Smolař. Třeba před zápasem s Petrohradem si natrhl sval a bylo po sezoně.
Plzeň vs. CSKA MoskvaOnline z Ligy mistrů ve středu od 21 hodin |
Do Samary jste si pak vybral Jana Kollera.
A taky Jiřího Jarošíka. Na ně bylo spolehnutí. Skromní kluci, dříči a páni fotbalisti. Profíci. Koller přestal hrát za reprezentaci, byl na konci kariéry, ale já doufal, že ještě pomůže.
Pomohl?
Za rok a půl nastřílel skoro dvacet gólů. A té práce, kterou odvedl pro ostatní. Borec! Byl jako golem, o kterého se všichni mohli opřít. Když do něj šili novináři, že přestal dávat góly, bránil jsem ho vlastním tělem. Nečekal jsem, že bude tak dobrý.
Co se vám ještě vybaví?
Janovy obrovské kopačky. Takové číslo v obchodě neprodávají.
A co Tomáš Necid v CSKA?
Věřil jsem, že se prosadí víc, ale co si pamatuju, zradilo ho zdraví. Škoda, měl velký talent. Stejně jako Kalouda.
No vidíte, na toho bych zapomněl.
Nic se neděje, nikdo není bezchybný. Rozhodně jak jsem poznal české hráče, tak všichni byli pracovití a učenliví, to se mi na vás líbí.
