„Čirou náhodou jsem tam krátce předtím tančila s brněnským klubem Vladimíra Buriana, šlo o celostátní soutěž a měli jsme šanci na výhru. Jenže ostravský klub vedla šikovná choreografka Jarka Calábková, jejich kreace byla efektnější a naše výhra se nekonala. Bacha na Ostravu, uvízlo tehdy latentně v mé hlavě,“ vzpomíná Magdalena Dietlová na první setkání s průmyslovou metropolí.
Svého ostravského manžela přitom potkala v Brně, rovněž čirou náhodou. „Po cestě z vojny se stavil na oslavě narozenin svého bratrance, hrál na kytaru, zpíval písničky Jiřího Suchého, a když zjistil, že umím lyžovat, pravil velmi důrazně, že nejlepší sjezdovka je v Beskydech na Lysé hoře a tam že by mě rád pozval,“ líčí osudové setkání pozdější moderátorka.
Následoval pěší výšlap v čerstvém prašanu z Ostravice nahoru k chatě. „Jen ten, kdo jej v těch letech zažil s ruksakem a lyžemi na zádech a kdo musel sešlapávat sjezdovku, aby se na ní vůbec dalo jezdit, protože rolby se nekonaly, ví, o čem mluvím, když říkám, že varovný signál v mé hlavě zablikal podruhé.“
Svatba v Brně a život v Ostravě
Svatba sice byla v Brně, ale Ostrava na sebe nedala dlouho čekat. „S moderováním jsem začínala v ostravském Divadle hudby. Jeho tehdejší ředitel Leo Jehne bůhvíjak obstarával nesehnatelná elpíčka zahraničních rockových a jazzových skupin a psal k nim své osobní komentáře,“ vypráví Dietlová.
„Divadýlko bylo malé, zájem veliký. Zvukař z kabinky pouštěl muziku, na plátno na malém jevišti promítal fotky kapely a muzikantů a na křesílku seděl spíkr a mezi jednotlivými písničkami četl zmíněný komentář, prošpikovaný hudebními aktualitami,“ dodává.
Magdalena Dietlová
|
Jednou, když zrovna ten večer uváděla, seděl mezi diváky dramaturg ostravské televize Vladimír Kotmel a pozval ji na konkurz do zpravodajské redakce. „Měla jsem kliku, ve studiu se mě ujal Ivan Šedivý, zkušený rozhlasový mág s podmanivým hlasem. Při konkurzu mě sice různě vyrušoval a lekal, což byla jeho úloha, když jsem ale přesto dočetla text až do konce, hned jak zhasla červená, radostně zvolal – vydržela, berem!“
Živé rozhovory byly zábavnější
Ze začátku četla komentáře ke zpravodajským šotům mimo obraz, ale pak ji jednou posadili do maskérny, nalíčili a zkusili posadit před kameru jako hlasatelku.
„Což znamenalo, že jsem z tehdejšího vysílače v Hošťálkovicích naživo ze studia oznamovala, co teď právě bude ostravské studio vysílat, a po skončení pořadu z obrazovky opět zopakovala, co diváci viděli, případně kdo účinkoval. Vše zpaměti, čtecí zařízení neexistovalo. Čím méně textu, tím větší to byl nervák. Jet autobusem na vysílač, nechat se nalíčit, učesat a pak říct jen dvě věty a v jedné zaškobrtnout... ojoj!“ popisuje svou tehdejší práci Dietlová.
Mnohem víc ji bavily živé rozhovory pro Ostravský zpravodajský magazín. „Objížděli jsme města v okolí a já zpovídala předsedy národních výborů, učitelky a děti ve školkách, chytré místní kronikáře, úžasné babičky v domovech důchodců a tak... Za dobrou školu za pochodu vděčím dramaturgovi Jaroslavu Müllerovi, režiséru Františku Mudrovi, kameramanu Jaromíru Zaoralovi a mnoha dalším zvukařům a technikům,“ vybavuje si.
Ostrava? Místo seznámení s Jaroslavem Dietlem
S Magdalenou Dietlovou je neodmyslitelně spjato jméno známého scenáristy Jaroslava Dietla. Seznámila se s ním rovněž díky místní televizi. To už ale moderovala z nového studia v Zábřehu.
Magdalena Dietlová
„A tam zrovna vznikl drobný lapsus, který mi byl docela osudný. Stalo se, že moje hlasatelská služba vyšla právě na den, kdy se vysílal předtočený koncert, který jsem uváděla já. Tudíž já musela ze studia diváky přivítat a oznámit, co uvidí... a pak střih, opět záběr na mě, ale už v dlouhých šatech na zámeckém nádvoří, jak znovu vítám diváky a začínám hovořit o barokní hudbě. Můj údiv nad tím nikoho nezajímal, služba je služba, tak se to semlelo a odvysílalo.“
Jenže čirou náhodou zrovna v tu chvíli procházel studiem s režisérem Zdeňkem Havlíčkem jistý muž, který tu situaci na obrazovce mimoděk sledoval a okamžitě vtipně komentoval. Byl to Jaroslav Dietl.
Dolní Vítkovice se změnily k nepoznání
Přišel totiž nedávno kvůli svým postojům k okupaci o práci v pražské televizi. „Vydal se za svým spolužákem z FAMU Jaroslavem Vondrou, toho času ředitelem ostravského studia, požádat o práci tam. Spolužák nezklamal, Jaroslav práci dostal,“ vybavuje si Dietlová. Jedním z jeho projektů byla i soutěžní hříčka pro zpěváky a hosty ve studiu s názvem Studio U tří koníčků.
„Zhruba po roce, ve chvíli, kdy padla poslední klapka oné soutěže a Jaroslavovi tím definitivně končila jeho ostravská mise, nám bylo oběma jasné, že loučení nás dvou moc veselé nebude. Naše rodiny potkalo to, co si zpočátku nikdo nepřeje, pak se tomu už nedá zabránit a nakonec se to stejně stane. Je to už víc než čtyřicet let, dodnes si ale vybavuju každý detail. Jen Jaroslav mi u toho vzpomínání chybí... Spolu nám bylo dopřáno jen dvanáct krátkých let,“ zamýšlí se Dietlová.
Do ostravského studia byla Magdalena Dietlová jako host pozvána od té doby několikrát. „Naposledy jsem dokonce s Richardem Krajčem moderovala v Gongu slavnostní koncert k 60. výročí založení studia. „Dolní Vítkovice se změnily k nepoznání. Natáčeli jsme i nahoře v Boltově kavárničce, má krásný výhled, někde v dálce jako bych tušila starý dobrý hošťálkovický vysílač, kde jsem začínala,“ uzavírá známá televizní hlasatelka.
