A v neděli už byl v základní sestavě Slovácka v zápase s Olomoucí. Proti stejnému soupeři se se slováckým dresem v prosinci 2004 loučil, zatímco tehdy na Hané musel překousnout prohru 0:1, tentokrát slavil domácí vítězství 3:1.
„Musím za to klukům poděkovat, protože to urvali i za mě. Bylo to pro mě strašně složité. Zpočátku jsem byl i trošku nervózní. V týdnu jsem navíc moc netrénoval, až poslední dva dny. Měl jsem trošku problémy s nohou, kvůli tomu jsem pak i střídal,“ uvedl Kadlec, který na hřišti vydržel 69 minut.
Co o vašem přestupu nakonec rozhodlo?
Myslím, že všichni projevili velkorysost. Nebudu říkat částky, ale Sparta a já jsme do toho šli s rozdílnými požadavky. Bylo v tom i Slovácko. Všechny tři strany musely udělat ústupky. Teď už je to za námi.
Jiná varianta do poslední chvíle nebyla?
Ne, buď hrát za Slovácko, nebo v případě nedohody trénovat rok ve Spartě podobně jako teď Rio Mavuba. Jsem rád, jak to dopadlo.
Když se vše táhlo, nezapochyboval jste, jestli to opravdu vyjde?
Doufal jsem, že po vzájemném zápase se Spartou v minulém kole k dohodě dojde, předtím by to asi byl menší zázrak. I když nějak jsme domluvení byli. Ale teď už se soustředím jen na Slovácko. Vrátil jsem se po více než třinácti letech jako domácí hráč na stadion, který jsem kdysi otevíral, dobře si to pamatuju. Pocity jsou skvělé. Naše výhra to ještě umocňuje.
Jak náročné je naskočit do ligy, když jste dlouho nehrál soutěžní zápas?
Bylo to náročné. I ty tahanice v poslední době nebyly pro hlavu nic příjemného. Hrál jsem generálku, už jsem byl připravený na ligu, pak se to zase odvolalo a víc než měsíc jsem nehrál jakýkoliv zápas.
Kdybyste nebyl zraněný, vydržel byste celých 90 minut?
Asi jo, i když po prvních patnácti minutách už jsem viděl hvězdičky. Není to jednoduché. Už budu mít 34 let a běhat na kraji, na to musíme být absolutně fit. Měl jsem týdenní pauzu, s trenérem jsme se ale dohodli, že do zápasu půjdu a dám do toho maximum. Celý mistrovský zápas jsem hrál loni v říjnu, půl roku jsem seděl na lavičce ve Spartě. Snažím se na tréninku makat na maximum a přidávat si, dělám doma kompenzační cviky, které jsem nikdy dřív nedělal. S věkem je potřeba bojovat.
Podepsal jste se Slováckem smlouvu na rok. Jak by měla sezona dopadnout, abyste si mohl říct, že váš návrat stál za to?
Hrát ve středu tabulky a dívat se do vyšších pater. Teď jsme porazili silnou Olomouc, která loni skončila čtvrtá a hraje Evropu. Takže je vidět, že mančaft má na víc. Předtím taky silnou Ostravu. Dvakrát se štěstím, ale o tom dnešní fotbal je. Hlavně chceme mít z domácího prostředí zase tvrz, jako to tady bývalo dřív, že se odsud nevozily body. Pokud k tomu něco přivezeme zvenku, bude to skvělé. Musíme dál makat a zlepšovat se. Liga je vyrovnaná.
Kolik váš první zápas za Slovácko sledovalo členů rodiny?
Mamka i obě babičky se dívaly kvůli tomu vedru doma, dědové už bohužel nežijí, hodně rádi by můj návrat viděli. Táta byl na tribuně a pak se šel zchladit do vipu. A dorazila spousta kamarádů. Někteří psali, že už dlouho na Slovácku nebyli, ale teď kvůli mně půjdou. To je hezké a snad budou chodit i dál. Ještě se musím zlepšit, aby to bylo lepší i ode mě.
