„Velká spokojenost,“ zářila 28letá svěřenkyně trenérky Blažkové, pod kterou v minulosti závodily i Hejnová či Rosolová.
„Dlouho se mi nepovedlo takhle závodit na vrcholné akci,“ vykládala Cachová.
Dnešní dálka, oštěp a závěrečná osmistovka závod završí.
Pak bude vědět, kam až se v Evropě vyšplhala.
Projděme si nejprve čtvrteční disciplíny jednu po druhé. Jaké byly?
S překážkami (13,29) jsem byla spokojená, ve startovce se nacházely rychlejší holky než já a já na nich přesto doběhla druhá. Výška (185) se potom povedla super, z ní jsem byla doslova nadšená. Po osmi letech čekání jsem si v ní vyrovnala osobák. To mě nakoplo.
A přišla koule, vaše nejméně oblíbená disciplína.
Na tu jsem si věřila trochu víc než obvykle, protože se mi poslední trénink povedl. Ale člověk se namlsá a pak je všechno o to těžší. Ale bylo to docela dobré. A pak jsme si dvoustovku potáhly s Luckou Slaničkovou (provdanou Vadlejchovou, slovenskou reprezentantkou), se kterou jsme dřív trénovaly, a hrozně jsme si pomohly. Myslím, že i ona bude ráda.
Byl to váš nejlepší první den sedmiboje v kariéře?
Určitě.
Cítila jste před závodem, že to může být dnes až takhle dobré?
Trochu jsme změnily styl sezóny. Loni jsem pořád závodila, šla jsem dva víceboje po sobě a pak jsem musela jet na Evropský pohár, který pro mě byl čárou přes rozpočet. Vícebojařky se kolikrát soustředí jen na jednu vrcholnou akci roku, některé dokonce nejdou ani Götzis. Dvě Maďarky tu nemají ani zapsaný letošní výkon, mají uznaný limit z loňska a jedou sedmiboj jen na téhle akci. Ostatní mají dva závody v sezóně. Pro mě byl loni šampionát už čtvrtým závodem sezony a byla jsem na něm celá vybouchaná. Tak jsme se letos přizpůsobily a posunuly i závěrečné soustředění, abych si stihla odpočinout. Myslím, že to byla správná cesta, aby mi to šlo líp.
Byla jste tím pádem do Berlína i víc natěšená?
Rozhodně. Měla jsem během sezony trochu zdravotní problémy, i proto jsme cíleně nechodily do závodů. Tím pádem jsem se na ně i víc těšila.
Úmorné vedro vám během závodu nevadilo?
Na to jsem byla i připravená, mám ledy i chladící vestu. Ale je to pro mě náročné. Jako mladší jsem měla hrozně ráda, když bylo takové teplo, protože člověk se pak nemusel tolik rozcvičovat. Ale i když nemáme až takové zničující horko jako kluci desetibojaři, stejně mi to přijde strašný.
Chladící vestu jste použila?
Měla jsem ji na kouli, ale nebyla jsem si jistá, jak moc ji mohu na ploše používat, kvůli pravidlům ohledně sponzorů. Snažila jsem se radši přes ni hodit triko. Bylo fakt dost vedro, nechápu, jak to ti desetibojaři zvládali. Nedivím se, že jich tolik během závodu odpadlo, když ti to měli ještě horší než my.
Jak se teď těšíte na druhý den?
Těším se na všechny disciplíny, v tréninku jsme stihly odtrénovat všechno, jak jsme chtěly, tak si myslím, že by to mohlo být dobré.
Budete průběžně studovat výsledky, ke komu vám kolik bodů chybí?
Jo, určitě. Jsem na to zvyklá ještě od trenéra Buzka, protože on je hrozný statistik, měl vždycky všechno propočítané. Už před závodem mi posílal tabulky s letošňáky a osobáky ostatních holek, takže nějaký přehled o nich mám. Podívám se na to, abych věděla, kdo to jak může otočit.
Vyhovuje vám poněkud roztahaný časový program sedmiboje?
Jsou i horší. Líbilo se mi, že byla dvoustovka hned po kouli, protože někdy nám dají třeba v šest večer kouli a až v půl desáté dvoustovku, a to se potom musíme víckrát rozcvičovat. Předloni v Amsterodamu jsme měli druhý den dálku až kolem poledne, tam jsem se aspoň prospala. Do postele se po prvním dnu dostaneme až někdy v půl jedné. V šest musíme zase vstávat, ale i to se dá zvládnout.
