Na rychlost, s níž tenisový kolotoč sviští, je to vlastně už datum z historie: psal se 8. červenec 2016, když Roger Federer v All England Clubu prohrál naposledy. A zároveň to byla poslední chvíle, kdy přišel o sadu.
„I tohle se občas stává, takové šňůry přijdou,“ říká nyní, s typicky federerovskou umírněností. Na chvástání si Švýcar nepotrpí, tahle „fotbalová“ šňůra ale za velká slova stojí. Od porážky s Milosem Raonicem až do současného tažení má bilanci snů: 11 duelů, 33 setů, vše stoprocentní.
Něco podobného ve Wimbledonu naposledy zvládl v letech 2005 a 2006, tehdy se zastavil na deseti duelech bez prohrané sady.
Wimbledon 2018Příloha iDNES.cz |
„Pro mě osobně se ztrátou setu nic nemění,“ vyprávěl letos - poté, co postupně vyřídil Lajoviče, Lacka, Struffa a Mannarina. Aby toho nebylo málo, jeho bleskové duely dokonce ani jednou nedospěly do tiebreaku! „Bývám stejně šťastný i po čtyřsetových výhrách, ale takto spořím síly. Až se to jednou zase stane, žádný šok to pro mě nebude. Možná pro fanoušky a média.“
Wimbledon a Maestro, to je spojení odolávající času podobně jako přesnost švýcarských chronometrů. Federer zde slavil titul již osmkrát, v letech 2003 až 2007 dokonce pětkrát za sebou. Současný lauf - podpořený pohledem do prázdné kolonky ztracených setů - ale naznačuje, jak mimořádně zraje.
„Beru to jako příležitost otestovat své vlastní schopnosti,“ říká Jihoafričan Anderson o středečním čtvrtfinále. Když byl tázán, co na Federerovi obdivuje, vyjmenoval vlastně všechny herní činnosti: „Bavíme se o zcela komplexním tenistovi. A nejvýše ze všeho stavím to, že už se 15 let dokáže týden co týden takto popasovat s očekáváními všech. Že je pořád na vrcholu.“
Wimbledon do nasazování vkládá vlastní kritéria, hlavně úspěšnost na trávě - díky tomu je Federer turnajovou jedničkou a světové číslo 1 Rafael Nadal „až“ dvojkou. Zdánlivě kosmetický detail nakonec Švýcarovi otevírá o cosi příznivější los, v semifinále by narazil na lepšího z dvojice Raonic, Isner.
„Jsem zatím velmi spokojený s tím, jak hraju,“ říká. „Držím si servis a jsem schopný si vytvářet šance na to, abych prolomil podání soupeřů. To mě těší.“
Federerova dlouhověkost, podpořená pauzou ve druhé polovině roku 2016, je unikátní, jediná svého druhu. Jede ve vlastním turnajovém režimu. Je obletován, jako i teď v All England Clubu, na koncentraci mu to ale neubírá.
„Někdy jsem taky unavený. Občas potřebuju od toho všeho přestávku,“ uznává. „Když jsem na dovolené nebo trénuju, jsem rád, že nejsem zahlcený žádostmi o podpisy a společné fotky. Ale jinak si pozornost užívám. Znamená to, že ke mně vzhlíží, že je mohu inspirovat, motivovat. Jako letos ve Wimbledonu - vždyť to všechno byly děti! Taky jsem býval mladý a taky bych si v jejich pozici chtěl dojít pro podpis. Pořád si na to dobře vzpomínám.“
Autogramy ikony s iniciálami RF mají už teď pořádnou hodnotu. Pokud uspěje proti Andersonovi, přidá další (byť drobný) milník. Ve zmíněných letech 2005 a 2006 rozdělil 10 třísetových triumfů od osmifinále prvního turnaje po další rok, kdy zdolal ve finále Rafaela Nadala 6:0, 7:6, 6:7, 6:3.
Nyní je na dosah dokonce dvanáctá hladká výhra. A přesně takový je i jeho plán. „Víte, lidi často říkají: Tlak bude jenom na něm,“ líčí Anderson. „Pravdou ovšem je, že on tlak zvládá skvěle. Takže se uvidí, jestli tohle vůbec bude relevantní argument.“
Při současné Federerově wimbledonské šňůře by zkrátka pro Andersona byl drobnou výhrou i jediný získaný set.
