V rámci dvouměsíčního soustředění jste prošla velkou proměnou. Prý jste nebyla z výsledku příliš nadšená.
Když mě obarvili a ostříhali, byla jsem z toho hrozně nešťastná. Ofinu jsem nechtěla a ani jsem nechtěla být zrzka. Pár dní jsem i brečela. Jenže mi mnoho lidí říkalo, co blázním, že mi to sluší. Byl to prostě nezvyk. Teď už vím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, a teď na ty vlasy nedám dopustit.
Byla jste během finále nervózní?
Já jsem si to doslova užívala. Nemůžu říct, že jsem nebyla nervózní, ale nějak jsem se oklepala. Nejhorší byla generálka. Pak, když to šlo živě, najednou byl strach pryč. Myslím, že ta pozitivní energie šla směrem k porotě.
Co jste v rámci soutěže vše absolvovala?
Kurz přežití, který byl skvělý. Byly jsme bez mobilů a zažily jsme to, co v dnešní době těžko najdete - čas si s někým popovídat. Pak jsme měly kurzy rétoriky, vaření, focení, ale hlavně tréninky chůze. Jinak jsem samozřejmě intenzivněji makala i na sobě. Naštěstí si moc postavu hlídat nemusím, sportuji celý život.
Vy jste dělala závodně biatlon. Tento sport byl i vaší volnou disciplínou na castingu. Nemrzí vás, že to už neděláte na profesionální úrovni?
Občas jo. Občas mi chybí právě ta disciplína, hryznout se a jít až na maximum.
Teď je na trhu velmi kontroverzní a osobní kniha jedné z nejslavnějších biatlonistek, která přiznala, že měla i anorexii. Měla jste i vy v rámci tohoto sportu nějaké negativní zkušenosti?
Ne, já jsem nikdy podobné zkušenosti neměla a touto nemocí netrpěla, díky bohu. K tomu, co Gabča řekla, se nechci vyjadřovat. Co chtěla vynést na povrch, tak to je její rozhodnutí a měli bychom to všichni respektovat.
Finalistka soutěže Česká Miss 2018 Jana Šišková
Proč jste vlastně s biatlonem skončila? Úspěšná jste přeci byla.
Je pravda, že jsem se dostala na dětskou olympiádu v biatlonu, tam jsem byla jednou druhá a jednou třetí. Dostali jsme se i na mezinárodní olympiádu dětí a mládeže, tam jsme vybojovali bronzovou medaili ve štafetách. Když mi bylo osmnáct, tak jsem s tím skončila. Fyzicky ani psychicky jsem to už nezvládala, protože je to velmi náročný sport. Člověk se musel umět dokonale koncentrovat, což byla jedna z nejdůležitějších věcí, a to už mi jaksi dělalo problém. Jako osmnáctka jsem prostě myslela už na kluky a další záliby.
Úspěchy jste pak sbírala jako modelka.
Vrhla jsem se na modeling, protože jsem se začala věnovat hodně cizím jazykům. Dva roky jsem byla jako modelka venku. Začala jsem pracovat v Bangkoku, Miláně, Paříži, Istanbulu.
Stalo se vám v této branži něco nepříjemného?
Bohužel, jedna věc se mi stala. Když jsem byla dva a půl měsíce fotit v Istanbulu, tak mě tam jedna Polka zmlátila. Bylo to úplně z ničeho nic.
Přiznala jste to doma rodičům?
Přiznala, ale až po týdnu jsem měla odvahu to mamince říct. Teď už se umím naštěstí bránit. Tenkrát jsem byla velmi mladá a nezkušená.
Jste úspěšná v modelingu, proč jste se přihlásila do České Miss?
Dlouho jsem o tom uvažovala, ale tak nějak mě to míjelo. Nakonec jsem při cestě autem uviděla billboard s pozvánkou na casting a já se přihlásila.
Máte za sebou už i jinou soutěž krásy?
V roce 2014 jsem vyhrála celorepublikovou soutěž krásy Maturantka roku.
Česká Miss Supranational 2018 dívka číslo čtyři Jana Šišková
Vítězství vás asi dostalo víc.
Byly i slzy dojetí. Já tedy začala brečet štěstím, už když vyhlásili Leu Šteflíčkovou jako tvář Juliett Armand. Já jsem taková plačka trošku a navíc jí jsem to moc přála, stejně jako Terezce Havlové, se kterou jsem se hodně kamarádila.
Byla mezi dívkami i rivalita?
Myslím si, že všechny holky jsme byly fajn parta, jako tým a moc jsme si to užily, hlavně finále. Opravdu jsme do toho šly naplno. Spíš ke konci maličko přituhovala atmosféra.
Bojíte se pověstné „missí nemoci“?
Mám partnera, byl se mnou, podporoval mě už od začátku, šli jsme do toho spolu jako tým a co se má stát, to se stane. Já celý život beru takhle.
Co myslíte, že vám přinese titul?
Asi spoustu nových zážitků, zkušeností a kontaktů, jelikož to nebyl úplně můj životní sen, ale je to jeden z cílů, jak se někam posunout.
