25 minut a 25 vteřin.
Tolik času ztratil v jediné zvlněné etapě druhý muž pořadí.
Jak se to mohlo stát?
„Po volném dni se pokaždé děje s mým tělem něco divného. Nikdy si nejsem jistý, jak bude v následující etapě reagovat,“ vykládal Chaves v Itálii už před dvěma lety.
Myšlenky najednou zalétají i do minulosti.
Giro 2016, zvlněná etapa po volném dni v Brixenu:
Hned od prvního kopce, od stoupání do průsmyku Mendolo, se atakuje a uniká. Vytváří se vedoucí skupina, kde jsou všichni favorité celkové klasifikace, Nibali, Valverde, Kruijswijk, Zakarin... Až na jednoho... Estéban Chaves, druhý v průběžném pořadí, tu chybí.
Jeho ztráta narůstá. Pomocníci Plaza a Howsen s ním rozjíždějí zběsilou stíhací jízdu, která trvá celou etapu. Sice jej nedotáhnou až do čelní skupiny, ale v cíli jej od ní dělí jen 42 vteřin. Přijatelná ztráta. „Zachránili jste mi den,“ děkuje jim Chaves.
Posléze dokončí celé Giro na druhé příčce. Tehdy ano...
Změna scény a střih časem.
Pondělní volný den Gira 2018, region Abruzzo ve střední Itálii:
Matt White, sportovní ředitel stáje Mitchelton-Scott, nasedá do auta a bere s sebou i Chavese. Jedou si prohlédnout prvních sto kilometrů úterní 10. etapy.
Je charakterizována jako zvlněná, klasikářská. Jenže hned na úvod naservíruje pelotonu vrchařskou prémii 2. kategorie Fonte della Creta, stoupání do 1 245 metrů.
To je místo, kde se mohou dít prapodivné věci.
White nemíní cokoliv podcenit. Chce na vlastní oči vidět, co je čeká.
Stále v pondělí, hotel stáje Mitchelton-Scott v Montesilvanu, setkání s novináři:
„Věříte, že můžete vyhrát toto Giro?“ ptá se televizní reportér Simona Yatese.
„Ano, samozřejmě,“ odpoví Brit. „Přijeli jsme sem vyhrát jako tým, máme teď první a druhé místo, máme velmi silnou pozici do dalších etap.“
„Platí tedy i nadále vaše strategie dvou rovnocenných lídrů?“
„Jistě,“ tvrdí Matt White. Yates dodává: “Chceme vyhrát tento závod jako tým. Pokud bude nutné se pro to obětovat, každý z nás to uděláme.“
Chaves přitaká: „Naší jedničkou tady není ani Yates, ani Chaves. Naší jedničkou je Mitchelton-Scott. Není podstatné, jestli vyhraje Giro jeden, nebo druhý. Jsme dobří přátelé.“
Úterý dopoledne, město Penne, start 10. etapy:
Takřka všechny týmy se u svých autobusů rozjíždějí na válcích. Ano, dnes potřebují být jezdci co nejvíc zahřátí. Dnes může být start chaotický.
Média zatím dál nabízejí články a reportáže, opěvující dosavadní dominanci stáje Mitchelton-Scott na Giru.
Za všechny Felix Lowe, komentátor Eurosportu:
„Mitchelton-Scott se tu stal Dream Teamem. Sklízejí plody za dlouhá léta usilovné práce při budování týmu. Učinili mazané rozhodnutí, když nevzali na Giro svého sprintera Caleba Ewana a plně se soustředili na boj o celkové pořadí, pro který zde zatím mají nejvíce vyvážený tým ze všech. Jsou v ideální pozici, aby dokázali bookmakerům, jak moc se mýlili, když Yatese a Chavese nezařadili před startem mezi největší favority tohoto Gira.“
Jede se nejdelší etapa závodu, štreka dlouhá 244 kilometrů. Co asi přinesou?
Chaves je stále usměvavý, vtipkuje.
Yates vzpomíná na šestou etapu na Etnu: „Někdy věci nejdou právě podle plánu. Tehdy jsme neplánovali, že se Estéban dostane do úniku a že já potom k němu doskočím. A přece se to stalo. Cyklistika dovede být bláznivý sport.“
Svatá pravda. Tak tedy na trať, vstříc další šichtě.
NA START. Estéban Chaves v modrém, Simon Yates v růžovém dresu.
Giuseppe Martinelli, manažer Astany, prohodí: „Takové etapy, jako je ta dnešní, jsou jen o tom, aby favorité na celkové pořadí pošetřili síly, kdekoliv to bude možné.“
Jeden z favoritů však už brzy takřka všech sil pozbude.
Na trati 10. etapy, úvodní stoupání na Fonte della Creta:
Teprve 15 kilometrů mají v nohách, když se ta zpráva rozletí rychlostí blesku napříč pelotonem:
„Chaves byl odpárán!“
Co se stalo? Měl pád?
„Ne, neměl,“ dementuje z auta White.
Cyklisté šplhají na prémii a ztráta se zvětšuje.
„To bude jen chvilková krize, která zase přejde, až se Chavi dotáhne zpátky do balíku,“ namlouvá si White. S Chavesem jsou Roman Kreuziger i Chris Juul-Jensen, pak k němu posílají ještě Sama Bewleyho.
Překonají vrchol prémie. Ovšem brzy přijde další, stoupání 3. kategorie. Přitom ztráta Chavesovy skupiny už činí dvě minuty.
Soupeři se téměř jednomyslně rozhodnou: Musíme ho zničit. Chtějí připravit Mitchelton o výhodu dvou karet pro partie nadcházejících dní. Na špici pelotonu se točí jezdci FDJ, Sky, Sunwebu, Bahrainu, Lotta NL-Jumbo, pak i Jan Hirt ve jménu Astany.
HESLO DNE PRO SOUPEŘE: Zničme Chavese.
„Dnes to bylo non stop závodění,“ poví později White. „Všichni chtěli Chaviho odrovnat.“
„Začalo to být bláznivé už v první zatáčce etapy,“ řekne Jack Haig, jenž zůstal v balíku s růžovým Simonem Yatesem. „Bylo to jako hra kočky s myší mezi pelotonem a Chavesovou skupinou.“
Jediné spojence nachází Mitchelton-Scott v týmu Quick-Step. Tomu zůstal ve skupině opozdilců fialový Elia Viviani, jemuž by dojezd etapy mohl svědčit. Rémi Cavagna, Florian Senechal a Zdeněk Štybar se usilovně podílejí na tempu skupiny. Hodí tím Chavesovcům záchranný pás?
Rovněž Roman Kreuziger jede dlouhou špici, potom znovu. Vida, dočasně se k pelotonu přibližují, dokonce na pouhou minutu. Ale potom už odstup jen narůstá. Neustále.
Když činí 2:40 minuty, přestává pomáhat Quick-Step.
Stále častější jsou názory: Další snažení nemá smysl, Mitchelton tou beznadějnou honičkou jen zničí své týmové pomocníky do dalších etap.
Dokonce i Chaves se pokusí na chvíli šlapat v čele skupiny, ale postrádá sílu, postrádá rychlost.
„Dnes neměl nohy,“ pronese Kreuziger.
Po předlouhých 140 kilometrech naháněné, když už je jejich časové manko 5:45 minuty, definitivně kapitulují.
Pár gest, pár slov do vysílačky.
Nemůžeme to dokázat.
Zbytek etapy dojedou v poklidu. A ztráta bude dál mohutně narůstat.
Gualdo Tadino, cíl 10.etapy. Dlouhé čekání:
Patnáct minut už je v cíli vítěz etapy Matěj Mohorič z týmu Bahrain Merida.
Simon Yates si došel na pódium pro růžový dres.
Italská televize přesto namíří kamery na cílovou bránu. Ve spodním rohu obrazovky se objeví psaná informace: „Chaves stále nedojel.“
Taryn Kirbyová, mluvčí týmu Mitchelton-Scott, postává za cílovou čárou, občas pohlédne na hodinky.
Matt White, jenž zůstal během etapy v prvním týmovém voze za Yatesem, vykládá: „Estéban nebyl zraněný, ani nemocný. V posledních dnech však měl potíže s alergií. Ta mohla být důvodem jeho dnešní slabosti. Létá tu kolem nás spousta pylu. Byl to pro něj zlý den.“
„Je mi ho líto,“ povídá Simon Yates.
Režisér vysílání Eurosportu představuje profil další etapy - a stále nic, stále tu Chaves není. Režisér tedy ukončí přenos.
Kolumbijec dorazí až po 25 minutách, i se svými třemi pomocníky. Děkuje jim za vše, co se pro něj snažili udělat.
U týmového autobusu je Chaves obklopen kamerami a mikrofony. „To je prostě Giro,“ říká reportérům a vypráví jim o svém složitém vztahu s Itálií: „Je to láska i nenávist. Na Etně jsem tu zažil jeden z nejkrásnějších dnů kariéry. Zato teď je to pro mě moc tvrdé. Bolí to. Když takhle vypadnete z pořadí, vždycky to bolí.“
Nicméně v autobusu už opět předvede svůj pověstný úsměv. Zažil v životě mnohem horší věci než jednu zpackanou etapu. Kdysi jej po těžkém pádu doktoři strašili, že už nikdy nebude zdravý, že si už nikdy nezazávodí.
„Dál jsme tady proto, abychom vyhráli Giro,“ vyhlásí.
Namísto parťáka Chavese má nyní Simon Yates v celkovém pořadí za zády Toma Dumoulina, vzdáleného 41 sekund.
„Simon pořád obléká maglia rosa,“ motivuje celý tým Matt White. „Nyní veškerá naše energie bude věnována tomu, abychom pohlídali jeho růžový dres.“