Když Československo na konci 30. let kvůli možnému útoku ze strany Hitlerova Německa horečně budovalo linii svého opevnění, kopec nad vesničkou Chlívce byl bezlesou plání. Po desítkách let však kolem bunkru Na Pláni vyrostl vysoký les.
Nadšenci do vojenské historie si tohle místo vyhlédli už před dvaceti lety. Dříve to bývala spíš klubovna, ale dva poslední roky věnují tomu, aby pěchotnímu srubu vrátili původní vzhled.
„Začínali jsme vlastně na objektu lehkého opevnění, na řopíku. Ale jak přibývalo lidí, začali jsme se zabývat i objektem těžkého opevnění. Od loňska jsme přibrali ještě další řopík, kde ukazujeme, jak se opevnění od 60. a 70. let využívalo na jižní hranici po takzvané reaktivaci,“ říká šéf spolku Richard Štěpánek v dobové uniformě.
Vojenští plánovači si místo nad Chlívci vyhlédli kvůli jeho strategickému významu. Chlívecký uzávěr měl střežit silnici vedoucí z Broumovska, kde žili hlavně Němci, do národnostně českého vnitrozemí. Pláň byla vybetonována ve dnech 25. až 30. dubna 1938, okolní řopíky jsou z listopadu předchozího roku.
„Opevnění se budovalo podle významnosti daného úseku. Proto se v roce 1938 přednostně vybetonoval zdejší pěchotní srub T-S 20 a 19. Dál jsou čtyři bunkry u Odolova a další opevnění až u Petříkovic. Pod námi se nachází zcela opevněné údolí Zbečníka, kde v Maternici měla stát velká dělostřelecká tvrz Jírova hora. Ta by se podobala Dobrošovu, ale byla by to vůbec největší tvrz v Československu. Právě s Jírovou horou je spjat i náš srub T-S 20. Je to větší objekt než okolní. Jeho účelem jednak bylo chránit silnici, jednak zde v prostředním zvonu měli být dělostřelečtí pozorovatelé a ti měli řídit palbu z dělostřelecké tvrze. Se stavbou Jírovy hory se mělo začít až zjara 1939,“ vysvětluje student leteckého provozu Ondřej Gelbič.
Chceme, aby návštěvník viděl, jak opevnění vypadalo
Stavitelé bunkr Pláň z velké části dokončili, měl už vodu, vzduchotechniku i neúplnou elektroinstalaci. Na osazení tří zvonů nedošlo, bunkr už však měl na obou stranách i protitankové pevnostní kanony vz. 36.
„Pro nás je tenhle kanón absolutně nesehnatelný. Snad se nám do roka podaří získat aspoň repliku lafety s dvojčetem těžkých kulometů. Víme, že z tohohle bunkru nikdy nebude Březinka a že to nebudeme schopni dát zcela do původního stavu. Alespoň chceme, aby návštěvník viděl, jak opevnění vypadalo. Proto zachováme levou polovinu bunkru a letos uděláme repliku původní vzduchotechniky. Už je hotova místnost pro telegrafistu, pro velitele a několik dalších. Ve spodním patře máme expozice k regionální historii a zapůjčenou výstavu o osudech parašutisty Silver A Jiřího Potůčka,“ líčí Gelbič.
Po mnichovské smlouvě se srub Na Pláni ocitl v území postoupeném Německu, protože hranice Sudet vedla právě po zdejší silnici. Proto také unikl ničení.
K stému výročí republiky bude spolek otvírat bunkry o posledním víkendu v měsíci. Jeho členové tvrdí, že stojí za to narušit lidem zažité mýty, že se republika nebránila.
„Můj praděda byl důstojník v záloze, působil v odbojových skupinách, byl zatčen v prosinci 1944 gestapem a zemřel 15. května 1945 v Terezíně. Snažím se trošku uctít jeho památku tím, že se se věnuji vojenské historii,“ uvádí člen spolku celník Václav Fiala.
