1907 – Horlivý četník a povinná výbava
Začněme jednou humornou historkou.
Paříž-RoubaixLegendární závod sledujte v neděli od 12 hodin podrobně online. |
Představte si následující situaci. Ve dvanáctém ročníku zaútočil mladý francouzský cyklista Georges Passerieu pár kilometrů před cílem z vedoucí skupinky. Věděl, že by při hromadném dojezdu neměl šanci stanout na stupních vítězů.
Ujet všem byla jediná šance, jak slavnou klasiku vyhrát.
Až do cílového Roubaix jej poté marně stíhal o dva roky zkušenější Belgičan Cyrille van Hauwaert, než svůj boj definitivně vzdal a na stadion dojel přesvědčený, že skončil druhý.
Jeho šok a nechápající výraz, když jej v cíli pořadatelé dekorovali jako vítěze, by dnes mohl směle soupeřit s Ester Ledeckou po olympijském triumfu v super-G na hrách v Pchjongčchangu.
Co se tehdy stalo?
Za všechno mohl francouzský četník, který vedoucího Francouze zastavil kvůli kontrole povinné cyklistické výbavy! Proto Passerieu tak na trati prohrál. Triumfu se dočkal až po rozhodnutí od zeleného stolu.
1930 – Nehodí se vítěz? Žádný problém – vyměníme
Z dnešního pohledu neuvěřitelná situace se přihodila v roce 1930. Tehdy 20letý Jean Maréchal projel cílem půlminutu před druhým Belgičanem Julienem Vervaeckem. Z výhry se přesto neradoval.
Po závodě byl totiž obviněn z incidentu, při kterém měl údajně Vervaecka během dne shodit do příkopu.
Důkazy? Žádné.
Jen jistý anonymní svědek řekl, že Francouz do Belgičana strčil ramenem, což zavinilo Vervaeckův pád. Mladý Maréchal se proti nařčení bránil až do konce svého života, přesto marně. Byl přesunut na druhé místo a na Paříž-Roubaix nikdy netriumfoval.
Pikantní na celém případu je, že Maréchal jel závod v roce 1930 sám za malý provinční tým Colin, zatímco Vervaecke disponoval hrůzu nahánějící stájí Alcyon, vedenou Ludovikem Feuilletem. A to byl největší kamarád ředitele závodu.
1934 – Bez čísla nejsi nic
Pětatřicátý ročník závodu byl obzvlášť krutý pro francouzského vítěze Tour de France z roku 1937 Rogera Lapébieho.
I on dojel do cíle na velodromu v Roubaix na prvním místě, přesto neslavil. Na kole mu totiž chyběla nálepka se startovním číslem, a tak byl pořadateli závodu diskvalifikován.
Z triumfu se radoval Belgičan Gaston Rebry, jenž se díky tomuto milodaru stal třetím cyklistou v historii, který dokázal zvítězit na obou nejslavnějších kostkových klasikách – závodech Kolem Flander a na Paříž-Roubaix – v jednom kalendářním roce.
1936 – Maesova kletba – nevyhraješ!
V roce 1936 se na Paříž-Roubaix projevila francouzská chamtivost a svou roli také sehrála napjatá politická situace v Evropě. Prokazatelným vítězem na pásce byl totiž Belgičan Romain Maes, nevole publika a šachy v zákulisí však výsledek závodu změnily.
Za vítěze byl prohlášen druhý v pořadí Georges Speicher – ano, Francouz, jak jinak.
Prokletí Romaina Maese se navíc opakovalo také v roce 1938 na závodě Paříž-Brusel, kde se stal opět smutným hrdinou, když znovu přišel o jasné vítězství, tentokrát však vlastní chybou.
Na velodrom, kde závod končil, přijel s luxusním náskokem. Dojel za cílovou čáru a zastavil. Závodníci za ním ale věděli, že do cíle chybí ještě jedno kolo. Než se stačil belgický cyklista vzpamatovat, bylo příliš pozdě.
1949 – Jeden závod, dvě trasy, dva vítězové
Čtyři roky po druhé světové válce byli na velodromu v Roubaix poprvé a naposled vyhlášeni dva vítězové.
Francouzský cyklista André Mahé jel ve vedoucí tříčlenné skupině, která ale na velodrom dojela kvůli neschopnosti pořadatelé z opačné strany. Cílem projela v protisměru, Mahé přesto slavil.
„Je hloupé o tom mluvit. Ale je to zábavná historka. U vjezdu na velodrom byly davy fanoušků, nikde volná cesta. A tak jsme jeli podél vnější zdi až k týmovým autům. To bylo divné. Nebylo to jako dnes, kdy jsou všude televize. Lidé volali, že bych měl znát trasu závodu. Jak si chcete pamatovat trasu, když jste celý den na kole?“ vracel se ke slavnému momentu Mahé v roce 2007.
A pokračoval: „Nakonec to byl novinář, kdo nás navedl na správnou cestu. Jeli jsme zpátky podél vnější zdi až k nějaké bráně, kde stáli novináři. Tak jsme tam vjeli a já vyhrál sprint.“
Když poté další skupina dojela do cíle ve správném směru, prvním na pásce byl bratr slavného Fausta Coppiho – Serse. „Velký Fausto“ začal hned po dojetí do cíle do rozhodnutí pořadatelů mluvit, a nakonec dotáhl svého. Na nejvyšší stupínek vedle Mahého protlačil i svého bratra.
„Všechno se zdálo v pohodě, do té doby, než se do toho vložil Fausto. Nejprve řekl bratrovi, aby šel za pořadateli, aby mě diskvalifikovali, což ale bylo podle mě pod jeho úroveň. Byl to velký šampion, chtěl získat vítězství pro svého bratra, ale za takovou cenu? Cyklista jako on by se k tomu nikdy neměl snížit,“ vracel se Mahé k půlstoletí starému incidentu.
1988 – Igelitový sáček určil vítěze
Tak zajímavý byl průběh závodu, a tak naprosto fádní byl jeho závěr v roce 1988.
Už na sedmadvacátém kilometru se od pelotonu oddělila pětičlenná skupina jezdců, která svůj únik dotáhla až do cíle. Tedy téměř. Na jednom z kostkových úseků před Roubaix se z vedoucího kvinteta oddělila dvojice Thomas Wegmuller a Dirk Demol.
Peklo severu si však s Wegmullerem krutě zahrálo.
Když se vedoucí duo dostalo do cílového města, Švýcarovi se do přehazovačky zamotal igelitový sáček. Nemohl kvůli tomu přeřadit, což byla fatální nevýhoda pro závěrečný spurt. Pomocí týmových mechaniků se mu sice sáček povedlo odstranit, přehazovačka však stále nefungovala správně a výměna kola v této fázi závodu nepřipadala v úvahu.
Wegmuller tak pokračoval na poškozeném kole a smiřoval se s faktem, že po 240kilometrovém úniku přijde veškerá dřina nazmar. Demol, vědom si své technické převahy, se držel v závěsu.
Když přišlo na spurt, nezbylo Wegmullerovi nic jiného než se s odevzdaným výrazem dívat na záda svého přemožitele. Už nikdy v budoucnu se nedostal tak blízko ke kýženému triumfu.
2006 – Přes to vlak nejede!
Před dvanácti lety došlo ke kontroverzní diskvalifikaci trojice Leif Hoste, Peter van Petegem a Vladimír Gusev, která jela za osamoceným Fabianem Cancellarou a bojovala o druhé místo.
Deset kilometrů před cílem totiž trio narazilo na uzavřený vlakový přejezd! Samozřejmě nečekalo, až vlak projede a závory vyletí nahoru. Prostě projelo.
Podobné situace byly v dřevních dobách cyklistiky běžné, ale v roce 2006?
Podívejte se na záběry z Paříž-Roubaix v roce 2006:
Trio sice dojelo až do cíle, ale z druhého, třetího a čtvrtého místa se dlouho neradovalo, následovala diskvalifikace.
„Znám pravidla moc dobře, ale nechápu, proč nás někdo nezastavil. Nebo proč nám nikdo nic neřekl v těch následných deseti kilometrech. O diskvalifikaci jsme se dozvěděli 2 minuty před vyhlášením vítězů. Cancellara si vítězství zasloužil, ale sám pro sebe budu vždy na druhém místě, a to i přes diskvalifikaci,“ nechal se slyšet Leif Hoste.
Vtipně celou situaci okomentoval také jeho souputník ve skupině a vítěz Roubaix z roku 2003 van Petegem: „Je to celé šílené, vždyť v Belgii by zastavili vlak!“
Ve výsledcích tak na druhém místě najdeme Toma Boonena před třetím Alessandrem Ballanem.