Uběhlo pár dnů od posledního čtvrtfinálového zápasu play off, ve kterém Linköping potvrdil postup do semifinále. V něm Jendrišák narazí na obhájce titulu z Falunu. „Bude to boj,“ očekává český reprezentant Jendrišák v rozhovoru pro iDNES.cz.
Co pro vás znamená, že jste šestým nejlepším florbalistou světa?
Je to pro mě čest. V tom smyslu, že lidé, kteří tvoří tu anketu, mě každý víkend vidí, jsem tu pod dohledem. Mají o mně víc informací než o lidech mimo Švédsko. Je to o to lepší pocit, že nejsem brán jako rychlokvaška.
Jste spíš česká výjimka, nebo se tomu nějaký krajan může v brzké době přiblížit?
Špička florbalu hraje ve Švédsku a Finsku, takže se do té ankety těžko dostanou hráči působící jinde - třeba v Česku nebo Švýcarsku. Pokud by se nějaký Čech měl do té ankety dostat, měl by hrát tady. Mezi třiceti nejlepšími prostě budou Švédi a Fini. Sám osobně ale vidím minimálně tři kluky, kteří budou v dalších letech patřit mezi tahouny reprezentace. To jsou Marek Beneš (20 let), Ondra Němeček (19 let) a Filip Langer (16 let, všichni tři z týmu Tatran Střešovice).
Nejlepší na světě - Švéd Alexander Carlström- potřetí za sebou nejlepší hráč světa Pohledem Jendrišáka: „Střelec, nemá konkurenci. Několik let si drží stabilně vysokou formu. Je o krok napřed oproti ostatním. Dokáže rozhodnout jakýkoliv zápas.“ |
Čím si vysvětlit, že mezi nejlepšími nefiguruje žádný Švýcar?
Můj pohled je ten, že po dlouhých letech, což souvisí i s jejich švédským trenérem, staví více na týmovosti. Samozřejmě mají hvězdy typu Matthiase Hofbauera. Ale spíš teď mají v reprezentaci pět, šest kvalitních lajn, které všechny můžou nastoupit do zápasu a rozhodnout.
Jak se zpětně díváte na rozhodnutí odejít z Chodova do Švédska?
Pořád jsem za to hrozně rád, florbalově jsem se posunul. Kdybych zůstal v Česku, tak bych se nevyvíjel, asi bych byl spokojený, co jsem dokázal v lize a neměl bych potřebu se zlepšovat. Švédsko je pro mě hnací motor, pořád vedle nich vidím, že mám rezervy.
Proč by to v Česku nešlo?
Švédská liga je hrozně vyrovnaná, první může prohrát s posledním. V Česku jsou velké rozdíly v kvalitě. Navíc chybí generace středních let, která by vytvářela konkurenci. Hráči končí ve 24 letech, kluby pak nemají možnost předávat dál zkušenosti. Je to na dlouhou diskusi, ale mělo by se něco začít dělat. Mám pocit, že některé věci českému florbalu trochu utíkají mezi prsty. Soustředí se na to, aby hlavně vypadal dobře místo toho, aby se soustředil na podstatné věci. Třeba pravidlo o povinném počtu fanoušků na zápase je trochu úsměvné, když pak na čtvrtfinále přijde 130 lidí.
(Kluby z první ligy, pokud chtějí postoupit do Superligy, musí na základě nového pravidla splnit podmínku, že na ně alespoň ve čtyřech ze třinácti domácích zápasů základní části přijde nejméně 150 fanoušků, pozn. redakce)
Zažíváte ve Švédsku florbalové úspěchy? Dvakrát jste prohrál Superfinále…
Pocitově spíš zpětně. Když ve finále prohrajete, nemáte pocit, že byste uspěl, štve vás to. Ale odpovídám ano. Dvakrát po sobě se účastnit Superfinále považuju za velký úspěch.
Co očekáváte od série s obhájci titulu, s Falunem?
Ty zápasy budou mít extrémní náboj. Na play off chodí ještě víc lidí. Trenéři i hráči jsou pod tlakem, takže se v zápase projeví každá emoce. Z naší strany to bude boj. Boj o to, abychom ubránili nejlepší lajnu světa. Pokud to zvládneme, můžeme se bavit o dalších úkolech.
V klubu pracuje jako účetní„Nabídli mi to, když končila paní, která se o to starala. Zabili tak dvě mouchy jednou ranou, protože mi sehnali práci a zároveň obsadili post, který je trochu svrběl. Taky jsem chtěl dělat něco, co využiju v budoucnu.“ |
Při absenci kapitána Antona Karlssona nosíte kapitánskou pásku vy. Co to o vás vypovídá, když jste jako cizinec vůdce týmu?
Nechci, aby to nevyznělo nabubřele, ale vypovídá to o tom, jakou jsem si vydobyl pozici. Nejde o to, že bych měl nejvíc bodů a rozhodoval zápasy. Ale spíš o mém přístupu ke každodenním věcem, tréninkům. Jsem v podstatě asistent kapitána a pro mě to je zajímavě důležité ocenění toho, co jsem tu předváděl. Že na mě pohlížejí jako na osobnost.
A ještě k národnímu týmu - jak na vás působí reprezentační trenér z Finska Pettri Kettunen? Co do Česka přinesl?
Jeho hlavní devízou je, že přinesl odstup a nadhled v reprezentaci. Ukázal, jak to funguje v zahraničí, jak mu záleží na detailech, jak chce, aby ke hře přistupovali sami hráči. Z toho, jak jsme se spolu bavili, mám pocit, že má snahu posunout celý český florbal. Jezdí po klubech, předává jím své vědomosti. To se mi hrozně líbí. Pokud ti lidé pak mají snahu se dostat dál, tak to dokážou díky němu. Vždyť vyhrál mistrovství světa. A myslím, že ve florbale nejsou lidé, kteří by se nechtěli posunout dál. Většina si uvědomuje, že jsme o kousek pozadu, takže jsou otevření radám, které je zavedou do budoucna.
