Velebily ho klubové legendy, které další mistrovský pohár vyhlížely nekonečných 51 let. Gratuloval mu i čtyřletý klučina Daník, který do Brna poslal dopis se dvěma dvacetikorunami - symbolizujícími zlaté medaile.
„Když tohle zažijete, říkáte si, že to stálo za to,“ zjihne Libor Zábranský při vzpomínce na loňskou jízdu play off. „A nikdy také nezapomenu na to, jak mě kluci nechali jako prvního zvednout pohár,“ dodá brněnský boss.
Víc rozjímat nechce.
Obhájci hokejového titulu v úterý ve Vítkovicích zahajují čtvrtfinálovou sérii. Zábranský by však mohl o play off dlouze vyprávět. Než se stal majitelem, manažerem a koučem Komety, platil za prvotřídního extraligového beka.
S Brnem sbíráte medaile, už ale jako hráč jste získal dvě extraligová zlata, tři stříbra a bronz. Jako byste měl patent na úspěch.
Měl jsem čest být v mančaftech s velkými ambicemi a hrál jsem s vynikajícími spoluhráči. Také ale vím, že nejhorší pocit na světě je být druhý. Nejhorší je sedět po finále sedřený a dívat se, jak jásá soupeř.
Hokejista ZábranskýProfil Brněnský odchovanec coby mladík odešel z chřadnoucí Komety na vojnu do Tábora. Od sezony 1994/1995 oblékal dres Českých Budějovic, s nimiž slavil extraligový bronz a získal místo v NHL. V roce 1998 se vrátil urostlý obránce do Česka, dvě sezony hrál za Vsetín. Stejnou dobu poté působil ve Spartě a následně v Pardubicích, kde však kvůli problémům se srdcem musel ve 30 letech ukončit kariéru. V roce 2005 coby majitel Komety začal křísit slavný klub, za posledních šest sezon získalo Brno čtyři medaile (zlato, 2x stříbro, bronz). |
Která stříbrná vzpomínka bolí nejvíc?
Asi ta z Pardubic v roce 2003. Hrálo se rozhodující finále proti Slavii, trénoval Miloš Říha, měli jsme vynikající mančaft, fantastické publikum. Na konci jsme hráli power play, trenér mě poslal na střelu, na ledě byl i Láďa Lubina. Tomáš Blažek šel na buly. Nakonec to nevyšlo, prohráli jsme 0:1. To jsou momenty, na které nezapomenu. Stejně jako na play off ve Vsetíně.
Jaro 1999 a váš první titul?
Ve Zlíně jsme vyhráli poslední zápas a po něm se objevil na ledě pán s demižonem slivovice. Já byl utahaný a asi si hltl trochu moc, takže jsem si oslavy v šatně s doutníkem užíval o to víc. (usměje se)
Často se hovoří, že o úspěchu rozhoduje parta. Týmu nejen v play off pomůže, když si jde společně sednout na pivo. Souhlasíte?
Spíš jde o lidské vnímání. Kdysi pan Meixner (legenda Komety a někdejší novinář) v době temna, kdy se za Lužánkami nehrál pořádný hokej a Kometa živořila, do novin napsal, že se nad ledem vznášel alkoholový opar. Sice jsem byl ještě hodně mladý, ale myslím, že nemusel být daleko od pravdy. Nechceme, aby se charakter a morál týmu projevoval u piva, ale na ledě. Navíc dnes je hokej tak rychlý a náročný, vysedávat v hospodě snad ani nikoho nenapadne.
Trenér Komety Libor Zábranský se raduje ze zisku extraligového titulu.
Vraťme se ke Vsetínu. Tehdy jste přišel do týmu, který sbíral tituly na počkání. Nezevšednělo to Dopitovi, Čechmánkovi a spol.?
Nikdy! To nejde. Každý zápas, třetina v play off je jiná. Kdyby nějaký hráč řekl, že mu to zevšední, neměl by podle mě hrát hokej. Špičkovým hráčům a bojovníkům play off sedí, adrenalin a vše kolem vnímají úplně jinak.
Další titul jste získal coby hráč Sparty. Co se vám vybaví?
Ano, to bylo až druhou sezonu v Praze. Tehdy jsem ale byl hodně zraněný. Dvě předešlé sezony byly vždy finále Vsetín - Sparta a já byl bohužel v týmu, který prohrál. Dřít, dostat se do finále a pak být druhý...
Říká se, že ve Spartě je enormní tlak na hráče. Vnímal jste to?
Nepamatuju si, že by na nás pan (trenér) Výborný nebo tehdejší majitel pan Charouz vyvíjel tlak. Přišlo mi naprosto normální, že jsem ve špičkovém týmu, jsou tu špičkoví hráči a chtějí se výsledky. A my tam jsme od toho. A když se nedařilo, nemohli jsme mluvit o tlaku. Sparta je bezesporu velkoklub, ale mám na to jednoduchou odpověď.
A to?
Dnes mají hráči takové nadstandardní platové podmínky a zázemí, že by na tlak neměli vůbec myslet. Nevím, jak se dá tlak porovnat ve Spartě, Kometě nebo Pardubicích, ale buďto máte odolné hráče, kteří chtějí vyhrávat, nebo se vymlouvají na tlak. Já také musím spoustu věcí utáhnout a ustát. Jako manažer jsem xkrát řešil krizové situace. Vůbec nikdo si nedokáže představit, co se tady například na začátku mého působení v Brně dělo a co všechno jsme museli ustát. To vydá na velkou knihu. I proto mám na slova o tlaku jiný názor.
Šéf Komety Libor Zábranský podepisuje dres čtyřletému fanouškovi Danu Seidlovi, kterému přivezl ukázat také pohár pro vítěze extraligy se zlatou medailí.
Čili, když podobné věty slyšíte z úst nějakého hráče, přijdou vám úsměvné?
Buď jsme schopní se problémy zabývat a vyřešit je, anebo se budeme schovávat za velký tlak. Bavíme se pořád ve sportovní rovině. Nemluvíme o problémech, jako jsou třeba nemoci. Mám nastavené, že na hráče tlak nevytvářím, hrozně jim věřím a vím, proč jsem si každého z nich do týmu vybral. Jsou tu typy, které stresové situace zvládají a v důležité chvíli dokážou zabrat. Ale taky mám celkem nadhled. Dokážu si představit, že ne každý zvládne hrát za Spartu nebo za Kometu. Někomu může vyhovovat menší klub, kde není taková sledovanost a fanouškovská základna. Ale to záleží na mentalitě hráčů a je to práce manažerů, aby je odhadli.
Už jste se někdy při výběru posily netrefil?
Některým hráčům se daří hned po přestupu, někteří potřebují čas. Necítím to v takové rovině: Hele, tady to se nepovedlo. Ten hráč není schopen unést atmosféru. Spíš myslím, že drtivá většina hráčů si fantastickou atmosféru u nás užívá a má mrazení v zádech.
Tyhle pocity vám nechybí? Třeba váš někdejší spoluhráč Ondřej Kratěna pořád válí za Plzeň.
Bohužel jsem v play off (na jaře 2004 v Pardubicích) hrál s horečkami a sedlo mi to na srdce. Hráli jsme velmi špatně a tu sérii prohráli. V té chvíli jsem ale nechtěl, aby to vypadalo, že jsem se vykašlal na mančaft. Celou sérii jsem dohrál, ale musel jsem skončit a v hokeji působím v jiné roli. (přemýšlí) Beru to ale jako výhodu, že se dokážu do kluků vžít. A že Ondra pořád hraje? To je úžasná věc. Už tehdy měl výborný přístup k tréninku, drží mu zdraví a hlavně je to vítězný typ, Ty se tehdy do Vsetína kupovaly.
O nich často mluvíte i v Brně. Jenže necítíte, že má Erat s Němcem po olympiádě emoční vrchol sezony za sebou?
Ne, oni chtějí pořád vyhrávat. Samozřejmě zklamání je přirozené, mluvil jsem o nich i s (reprezentačním koučem) Pepou Jandačem. Když sleduju nasazení kluků na ledě a hlad po vítězství, není potřeba je motivovat. Bylo by něco špatně, kdybych měl svým lídrům dělat motivátora. To můžu dělat dětem, maximálně dorostencům, ale ne chlapům, kteří vědí, proč jsou tady a co se od nich očekává.
