SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tv„Zdravím, pánové, jdeme na to, jdeme do potoka,“ podávám ruku Maryšákovi a Kubovi, kteří mě na průzkum pražského podzemí pozvali. Holdují totiž fenoménu urban exploration, tedy objevování běžně nepřístupných míst.
Je vidět, že už mají zkušenosti. Obvážou lano kolem zábradlí a bez problému se spustí do tři metry hlubokého přepadu, který je součástí nově vybudovaného rybníka na Kotlářce. Mě musí instruovat. „Sedni si na zadek!“ křičí. „Dej si nohy tak, jako když jsi na tělocviku šplhal po laně!“ snaží se mi pomoct. Bez úspěchu.
Nakonec se sice lana chytím a začnu sjíždět, ale tím si spálím kůži na prstech a zbytek raději skočím. Zatímco si chladím ruce o led, naskytne se mi pohled na klenbu z cihel. Proud potoka naštěstí není velký, takže to vypadá, že se ani nebudeme muset brodit vodou.
„Jak to vypadá, kapitáne?“ ptám se Maryšáka. „Je 17:48, teď jsem akorát napsal přítelkyni, že lezeme dovnitř. A když se jí v časovém limitu neozveme, bude mít strach a třeba zavolá hasiče,“ uklidňuje mě.
„Nebezpečné to není, ačkoliv by se tam lézt nemělo. Nic ale neničíme. Čekají nás tam určité kanálové objekty, uvidíme trochu historie Prahy, na konci možná i Vltavu,“ vyjmenovává průzkumník.
Pavouci napadení plísní i kondomy
Vyrážíme. Maryšák i Kuba mohou jít vzpřímeně, já jsem vyšší, tak se musím krčit. Po cestě hlavní „chodbou“, kudy potok teče, potkáváme několik odboček. I do nich se vydáváme a narazíme například na splaškovou kanalizaci nebo na poklop vedoucí k někomu na zahradu.
Mezi nejzajímavější objekty v Motolském potoce patří dva písníky. „Jsou to nádrže, ve kterých se zachytává písek, aby netekl dál a nezanášel koryto,“ vysvětluje Maryšák.
Po stranách nádrže vede naštěstí cesta a hladina vody je nízko, takže boty zůstanou suché. A zatímco dosud nás obklopovala klenba z cihel, nyní jsou stěny kamenné a strop z panelů.
„Tohle je slavný pavouk,“ říká Maryšák a ukazuje na jakýsi bílý chuchvalec na stěně. „Je to sekáč napadený parazitickou plísní. Pokaždé, když jdeme kolem, pozdravíme ho. Říkáme mu Fred,“ dodává.
Člověk tu potkává i další netradiční věci, například spoustu plechovek od piva, z čehož se dá odvodit, že je to oblíbený objekt k průzkumům. Leží tu však i použité kondomy.
Po téměř dvou a půl hodinách se opravdu dostáváme až na konec. Vidíme, jak potok vtéká do Vltavy. Ušli jsme tedy asi pět kilometrů, počítáme-li i zacházení do odboček. Z podzemí vylézáme poklopem v záhonu před kostelem sv. Václava naproti OC Nový Smíchov.
Motolský potok pramení na Zličíně a je dlouhý 10 kilometrů. Úsek, který jsme prošli, vedl původně nad zemí, ale hlavně kvůli povodním a zápachu ho během 20. století postupně zahlubovali.
