Vše spolu probírali jednoho dne na lanovce…
... a pak se v něm cosi změnilo.
„Další den jsem jí na tréninku řekl: Ester, podívej, zapomeň na všechno, co jsem ti včera povídal. Jestli chceš lyžovat, je mi to fuk - a pojďme na to. Je to tvoje kariéra. Tvůj život. Jsi jiná než kdokoli, koho jsem kdy v životě potkal. Není žádný důvod si myslet: Tohle nejde,“ vypráví Justin Reiter. „Od téhle chvíle cítím, že ji podpora z obou stran ještě zvedla. Dodala jí křídla.“
Tenhle přemýšlivý Američan tím pádem sám prožil to, co se dá nazvat revolucí dle Ester Ledecké.
Až dosud platilo: chtít startovat na jedné olympiádě v různých sportech je projevem v lepším případě megalomanství, v horším naivity.
Nyní náhle nejslavnější lyžařka světa Lindsey Vonnová prohlašuje: „Děti touží po nových věcech a Ester jim může dát naději, že jde soutěžit a uspět ve více sportech. To, co tady dokázala, určitě může mít dlouhodobý dopad.“
Nejste přece jen investice
Sport je z principu dřina; to, jak moc celkově (v dobrém i špatném) ovlivňuje dětství, je na jinou debatu. Tahle je o špičkových talentech - a Reiter soudí, že Ledecká za ně symbolicky „zlomila okovy“.
„Dlouho jsem pochyboval, jestli je tohle možné. Ale o Ester nikdy nepochybujte,“ říká sedmatřicetiletý kouč šampionky. „Mělo by to změnit náš pohled na dnešní sportovce. Lidi je vidí jako investice. Jako příležitosti, které jdou zkapitalizovat, pokud se stanou slavnými. Tak to chodí: Specializuj se, musíš vydělávat. Ale sport má být hlavně zábava.“
Nevolá po žádné pohodičce bez pravidel. Sám u Ledecké vidí, že maká jako málokdo. Ale denně se lopotí kvůli sportování samotnému. Kvůli radosti z pokořování svých limitů, čímž poráží i ostatní.
„Když je někdo v devíti letech obskakovaný proto, že je ‚předurčen‘ k tomu, stát se dalším LeBronem Jamesem… Tak to změňme. Chtějme z něj mít LeBrona a Davida Beckhama dohromady. A hlavně chtějme, že prioritou bude, aby ho to bavilo. Aby ho bavila tvrdá práce,“ líčil Reiter. „Dělat více sportů najednou vás totiž obohatí. Nejen co do dovedností, ale i životně.“
Nechci koně, chci šampionku
U Reitera je zřejmé, že na pohyb na zasněžených svazích nahlíží poněkud s nadhledem. Ba až filozoficky.
„Naším největším cílem pro tuto sezonu bylo stvořit šampionku, nikoli závodního koně. Dát Ester sílu k tomu, aby dělala svoje vlastní rozhodnutí, svoje vlastní volby,“ pokračoval.
A hned si pomohl příkladem: také u něj bývalo klasikou, že vydá-li se závodník s trenérem na inspekci trati, jsou ve vztahu, kde obvykle ten první poslouchá druhého.
„Tady jeď takhle, tady takhle. Tady udělej tohle... Já se místo toho ptal: Ester, co vidíš?“ tlumočí jejich konverzaci ze zlaté snowboardové soboty. „A ona mi opáčí: Vidíme tohle, tohle a tohle. A je to. Tak to přesně má vypadat. Má odpovědnost za svoje skutky; i to přispělo k tomu, aby se stala šampionkou.“
Snowboardový trenér Ester Ledecké Justin Reiter. (20. února 2018)
Přispěje to rovněž k touze dalších vrhat se do zdánlivě donkichotských akcí? Co člověk, to názor. Na jeden z nich se ptáme amerického snowboardisty Michaela Trappa, dalšího Reiterova svěřence na olympiádě a kamaráda Ledecké.
„Pokud bych byl dítě a viděl bych Ester, dala by mi určitě inspiraci k tomu, abych zkoušel víc disciplín a vydržel u nich,“ řekl Trapp. „Inspiroval bych se její odolností vyjádřenou postojem: Hele, já chci dělat tohle, protože to tak prostě chci. Chci jezdit a chci se tím bavit.“
I v mrazivé Jižní Koreji tak možná nenápadně zaplál plamínek jedné sportovní revoluce.
