Oněch deset dnů ale takovou roli v tomto konstatování už nehraje. Navíc zkušený borec zmíněné kulatiny oslaví hodně podobně jako v uplynulých dvaceti letech - společně s týmem na sérii prvních jarních závodů, na které se tento týden vydali právě na jih Evropy.
„Už jsem jich tam takhle mezi prvními závody slavil s hradeckým týmem dost,“ připomíná nejzkušenější borec hradeckého týmu, s nímž bude v této sezoně obhajovat už několik let drženou pozici zdaleka nejúspěšnější české silniční stáje.
Vzpomenete si na první?
Já myslím, že první byly před dvaceti lety, kdy jsem tedy slavil dvacetiny. A teď jsem v Hradci znovu nepřetržitě od roku 2004 a jezdíme tam skoro pravidelně.
Letos budou kulatější, projeví se to?
Určitě ne, hned druhý den nám začíná Istrian Spring Trophy. Bude to jako vždycky. Malý přípitek a příprava na závod, nic víc.
Možná si u toho vyslechnete nějaké poznámky kolegů z týmu ohledně věku. Jak jste na tom v tomto směru?
Musím říct, že jsou velmi korektní. A já si to mezi nimi ani nijak nepřipouštím. Loni jsem se bavil na závodě Okolo Slovinska s jedním ze soupeřů, který je ještě o něco starší. Říkal, že věk je jenom číslo, a já s tím souhlasím.
Co vaše tělo, co říká na dávky profesionálního cyklisty?
Tak tohle moc řešit nemusím. I když jsem se časem naučil tělo poslouchat, protože když to neděláte, hrozí zranění. Hlídám si, aby hlava nechtěla víc než tělo, což zatím nenastalo.
A hlava?
Přemlouvat k tréninku se nemusím. A motivace a chuť stále jsou. Čím jsem starší, tím víc u cyklistiky oceňuji kolektivní radost, je pro mě víc než individuální.
Těch si v posledních letech užíváte opravdu dost, zvlášť minulá sezona byla pro hradeckou stáj velmi úspěšná...
Teď jsme na startu další a nálada je dobrá, což musím rychle zaklepat. Máme v týmu lidi, kteří vědí, proč co v cyklistice dělají, a pokud nám vydrží, mohlo by to pokračovat.
Životní jubileum často bývá okamžikem ohlédnutí se. Čeho si ve své dlouhé kariéře nejvíc vážíte?
Toho, že můžu cyklistiku stále dělat, je to pro mě dar. A vážím si lidí, kteří mi to umožnili. Rodiči a rodinou počínaje a týmem konče.
Přesto je to sport, kde jde o výsledky. Tak které?
Asi nejvíc si vážím titulu mistra republiky z roku 2007, což pro mě tehdy bylo velké zadostiučinění. Ale jak říkám, hodně si vážím našich týmových úspěchů. Třeba loni, když Josef Černý vyhrál Czech Cycling Tour, náš největší závod, z toho jsem měl opravdu ohromnou radost. Byla tam výborná konkurence včetně týmů z nejvyšší kategorie. Říkalo se, že je nemůže nikdo porazit a nám se to povedlo. Byl to super výsledek.
Co zahraniční tým, nelitujete, že jste takové angažmá nikdy pořádně nevyzkoušel?
Tahle možnost je i v cyklistice jeden z hnacích motorů pro závodníky. Mně to nikdy nadlouho nevyšlo, zůstal jsem doma, nemá cenu to řešit. Ale práce je to stále stejná, ať jste tam, nebo tady.
Ale aspoň jste si vyzkoušel s hradeckým týmem druhou divizi. Jaká to byla zkušenost?
Taková, že obstát tam, není záležitost na jeden rok. Byla to ale dobrá škola, první rok jsme trpěli, ale i z toho špatného bylo možné si vzít něco pozitivního.
Teď jste už několik let ve třetí divizi, ale letos vás čeká trochu jiná sezona než ty minulé.
Loňský rok byl skvělý, umístili jsme se velmi dobře mezi týmy třetí divize a program bude jiný.
Objevuje se tam Francie, co vy na to?
Už jsem to zažil a vím, že je to pro nás, kteří se tam vracíme, těžké. Já bych se toho ale nebál, podle mě stačí pár závodů, abychom se do toho dostali. I když to bude krok trochu někam jinam.
Na řadu závodů ale už jezdíte dlouhá léta. Kam se nejraději vracíte?
Já se vždycky těším na Bíteš a mám to tak už dlouho. Je to domácí jarní klasika, prestiž, kterou jsem chtěl vždycky vyhrát. Před dvěma lety se to povedlo, za to jsem byl hodně rád.
Za hradeckou stáj už jezdíte hodně dlouho, jste služebně daleko nejstarší. Máte spočítané, kolik jste během tohoto angažmá najezdil kilometrů?
To se dá celkem jednoduše spočítat. Ročně to dělá kolem 30 000 kilometrů, z toho je třetina závodních. Teď jsem tady skoro patnáct let a nijak zvlášť se to nemění.
