Matouš Hanžl je jedním z osmi adeptů, kteří se zaučují na pozici topiče v parní lokomotivě. O víkendu si odbýval část nezbytných hodin praktického zácviku na menší lokomotivě, která s částí Legiovlaku jezdila po lokální trati u Bezdružic na Tachovsku.
Na příjezd parního vlaku na plzeňské hlavní nádraží čekala v pátek odpoledne skupina legionářů v historických uniformách. Když Matouš Hanžl vykoukl z lokomotivy, obličej měl černý od uhlí a mouru.
„K páře a lokomotivám mě to táhne od malička, mým snem je jezdit s parním vlakem. Dva pradědové byli strojvedoucí, jeden jezdil na legendárním rychlíkovém Albatrosu. Házet uhlí do nenasytného kotle je sice namáhavé, ale je to pak krásná únava, i když to možná zní blbě,“ poznamenal Hanžl.
V současnosti se učí topičskému řemeslu na lokomotivách, ve kterých musí přikládat uhlí ručně lopatou. Praxi absolvuje i na novějších strojích, kde přikládání ulehčuje mechanismus.
„Každý má své. U mechanického přikladače se člověk tolik neušpiní, po ručním přikládání lopatou jsem celý černý. Ale zase nemusím chodit do posilovny,“ smál se Matouš Hanžl.
Mezi zájemci o topičské řemeslo je i jedna dívka. „To se zakoukáte do jednoho chlápka, on vás vezme na jednu jízdu parní lokomotivou, děvčeti se to zalíbí, a je to. Nevadí mi, že přikládání je manuální práce. Já byla vždycky spíš vedená k práci, počítače a podobné technologie mi moc neříkají ,“ rozesmála se budoucí topička na parní lokomotivě třiadvacetiletá Daniela.
Topičem se nestane žádná rychlokvaška, říká strojvedoucí
Udržování historických lokomotiv v provozuschopném stavu vyžaduje hodně času, práce a také peněz.
„Topič má na starosti kotel a vše, co je kolem, tedy topí, hlídá vodu. Když se jede z kopečka, může odpočívat. Po domluvě se strojvedoucím, když lokomotiva zastaví, může dělat ještě další práce, třeba mazat vybraná místa,“ shrnul Matouš Hanžl.
Místopředseda Iron Monument Club Plzeň Kamil Pavlíček řekl, že zácvik nových topičů není otázkou několika hodin.
„Nechceme žádné rychlokvašky. Naším cílem je, aby měli po zácviku a složení zkoušek co nejvyšší úroveň, protože obsluha mobilní tlakové nádoby parní lokomotivy není žádná legrace,“ řekl Pavlíček.
Tajemník projektu Legiovlak Jiří Charfreitag byl v pátek jedním z těch, kteří na plzeňském vlakovém nádraží nastupovali do vlaku v historické legionářské uniformě.
„Využili jsme zácviku topičů, abychom natočili potřebné záběry do dokumentu o legionářích, který odvysílá Česká televize letos 28. října. S vlakem dotáčíme obrázky z ústupu našich legionářů od Bachmače, což se odehrálo přesně před sto lety,“ upřesnil Jiří Charfreitag.
Generální opravu lokomotivy pro Legiovlak zajišťuje Depo kolejových vozidel Plzeň ve spolupráci s Československou obcí legionářskou, která je vlastníkem lokomotivy, a Iron Monument Clubem Plzeň.
