Do té doby roztříštěná nabídka modelů, odlišná pro Británii a zbytek starého kontinentu, se s příchodem Escortu začala sjednocovat.
Po mechanické stránce nový model částečně navázal na Ford Anglia, který svým vzhledem tak trochu připomínal americké křižníky silnic, zvenku ovšem Escort svého předchůdce vůbec nepřipomínal.
Konzervativnost manažerů a inženýrů se ovšem promítla do základního pojetí vozu. V době, kdy už řada automobilek vyráběla či vyvíjela vozy moderní koncepce s motorem vepředu a pohonem předních kol, držel se Ford koncepce, kdy pod kapotou umístěný motor poháněl zadní nápravu.
V časech, kdy italská nebo francouzská konkurence začínala kromě předního pohonu nabízet zákazníkům také karoserie typu hatchback, zůstával navíc Ford u osvědčeného sedanu, ke kterému časem přibyla verze kombi.
Na zájem si ovšem přesto u Fordových dealerů po celé západní Evropě nemohli stěžovat, během půl roku od představení opustilo výrobní linku v továrně v anglickém Halewoodu 100 000 vozů. Největší úspěch slavil Ford Escort zpočátku na britském trhu.
Varianty s levostranným řízením nejprve vznikaly v továrně v belgickém Gentu, až v roce 1970 začali escorty vyrábět v nově vybudované automobilce ve městě Saarlouis na západě Německa.
