Veronika Vítková se naopak opět usmívala, jak je v této zimě u ní běžné. Pravda, podmínky na trati měly daleko k její oblíbené „slotě“ z Oberhofu, přesto říkala: „Sice bylo tady počasí hezčí, ale i tak to nebylo na trati zlé.“
Vytrvalostní závodočima 23. Evy Puskarčíkové "Ležky čisté, ale ty dvě jedničky na stojkách zamrzí. Jasně, mohlo být i hůř, ale mohly být i další dvě nuly. Na střelnici byl vítr stabilní, že jsem ty dva terče netrefila, byla asi chyba na spoušti. Bohužel. Běžecky se každopádně po Novém roce cítím líp než na začátku sezony, i když dlouhý závod není právě můj oblíbený, neumím v něm úplně odhadnout ideální tempo. Spíš sprint je pro mě větším ukazatelem běžecké formy. Tak se teď těším na štafetu." |
Na trati se zdálo, že se podklad občas poněkud boří.
To bylo jen v místech, kde předtím kluci hodně jezdili při tréninku. Organizátoři se to však snažili strhávat a trať byla většinou tvrdá.
Střelnice pak pro vás byla úspěšným místem při čistých položkách vstoje...
... zato první rána při každé ležce mi vždycky uletěla. Ta ležka je pro mě kritická. Těžko říct, proč mi tam jednou ta nula nespadne. Nevím, proč tomu tak je.
Nebylo to poprvé, kdy jste nezasáhla právě první terč vleže. Dala by se ta první závodní rána nějakým způsobem v tréninku nasimulovat?
To se nedá. Přitom včera jsme šly v tréninku dvanáct položek vleže, a při nich jsem neminula ani jednou. Ale i tak je letos ta má střelba docela stabilní. Jen by to vždycky chtělo mít o jednu nepovedenou ránu míň.
I se dvěma trestnými minutami jste se však opět vešla do první patnáctky.
Což je taky už takový můj stabilní výsledek. V dlouhém závodě jsou dvě minuty hodně, to se potom na lepší umístění těžko dojíždí.
