Přesně ta Plzeň, která dominuje české lize. Na podzim ještě neztratila ani bod a v deseti zápasech inkasovala pouhé tři branky. Zato v Evropě už dostala gólů sedm.
Těžko se teď hledá výraznější fotbalový kontrast. Jak je možné, že když rozjeté mužstvo vyjede do ciziny, tak tápe? „Hráli jsme hrozně pomalu, nepřesně a jenom po šestnáctku,“ říkal plzeňský kapitán Roman Hubník, když popisoval čtvrteční trapas 2:3 s Luganem.
Ano, byl to trapas, byť se v Plzni hájí tím, že soupeř je kvalitní a zápas odehrál nabuzeně, neboť měl poslední šanci, jak zachránit naději na postup.
Jenže Lugano je aktuálně poslední tým švýcarské ligy, hraje v azylu v Lucernu a bez sebevědomí, naposledy zvítězilo kdysi v srpnu. Ani v nejmenším se nečekalo, že by Plzeň prohrála. Natož aby u toho schytala tři góly.
Jenže i čtvrteční zkušenost zapadá do mozaiky, která dlouhodobě potvrzuje, že Viktoria na evropské scéně bledne. Tropí spoustu nevynucených chyb, nestíhá v defenzivě a v útočné fázi není zdaleka tak nebezpečná, jak by sama chtěla.
Statistiky jsou nemilosrdné: mimo svůj stadion zvítězila Plzeň naposledy v srpnu 2015! Od té doby venku nevyhrála dvanáctkrát za sebou.
Jistě, pořád má velmi slušnou šanci na jarní pokračování v Evropské lize, ale musí se okamžitě zbavit své černé můry.
Plzeň má elegantní a kombinačně silný tým, jemuž vyloženě sedí tempo české ligy, které není zdaleka tak vysoké jako při zápasech Evropské ligy. O Lize mistrů samozřejmě nemluvě, tam je úroveň ještě o level výš. Pravděpodobně i proto vytvořil staronový trenér Pavel Vrba schéma, které bude fungovat především v domácí soutěži.
Není to sázka na evropskou perspektivu, ale na českou jistotu. Proč? Protože titul z května 2018 bude znamenat přímý postup do Ligy mistrů, a tím pádem luxusní prémii 380 milionů korun. Tomu Plzeň podřídila všechno.
Stačilo si v létě udělat jednoduchou analýzu a podle ní se zachovat. Kdo a jakým fotbalovým stylem vyhrál v posledních letech český titul? Plzeň na to přišla a přizpůsobila se tomu.
Na ligu nepotřebuje hráče vyššího evropského kalibru, stačí sehrané individuality, jež jsou pro české prostředí nadprůměrné. Jmenovitě třeba Kopic, Limberský, Hubník, Petržela, Kolář nebo Krmenčík. A nakonec vlastně i Bakoš nebo Pilař, který se po dlouhatánském zranění ne a ne dostat do obvyklé fazony. Jenže i střípky stačí, aby Plzeň sbírala ligové úspěchy.
Ne tak v Evropě. Už v předkole Ligy mistrů dostala nálož od bijců z Bukurešti, v následném dvojzápase s kyperskou Larnakou se klepala až do konce, aby do Evropské ligy vůbec proklouzla. A dál už ten příběh netřeba připomínat.
Aby Plzeň postoupila do jarní části, musí v odvetných zápasech základní skupiny přidat. A dost!
