Na olympiádě v Soči platil za benjamínka české výpravy. Tehdy mu bylo sedmnáct a do Ruska vyrazil především sbírat zkušenosti. Navzdory zdravotním problémům, které Tomáše Portyka sužovaly, získal na velkém můstku 25. místo, na středním byl 32. a v soutěži týmů pomohl Česku k sedmé příčce.
O čtyři roky později už závodník Dukly Liberec vypráví: „Rozhodně se cítím lépe připravený než před Soči. Také jsem starší, logicky by tedy výkonnost měla stoupat a nabírat nějaké obrátky.“
V čem se tedy cítíte silnější oproti předchozím sezonám?
Zapracoval jsem na hlavě. Například loni se mi nepovedly úvodní tři čtyři závody Světového poháru a totálně jsem se sesypal. Zkoušeli jsme nový materiál, neopomíjeli jsme ani běh. Všechno se to potom v létě projevilo.
Během Grand Prix jste ovládl závod týmů společně s Miroslavem Dvořákem, individuálně jste skončil čtvrtý a sedmý. To jsou povzbudivé výsledky, že?
S létem jsem byl maximálně spokojený, ani sám jsem od sebe nečekal takové výsledky.
Miroslav Dvořák poráží v cíli týmového sprintu Letní Grand Prix v severské kombinaci světovou hvězdu Erika Frenzela z Německa a společně s Tomášem Portykem slaví vítězství.
Sprint dvojic ale mezi olympijské disciplíny nepatří.
Mrzí nás to. Během Světového poháru jsou tam tři nebo čtyři závody. Já mám trošku lepší skok a Míra trošku lepší běh. Takže to dohromady dává silnou dvojici. V létě se ukázalo, že to je ten závod, kde můžeme urvat nějakou medaili.
Po létě na vašem těle přibylo další tetování. Má spojitost s nedávnými úspěchy?
Nechal jsem si po vydařeném létě na rameno vytetovat Rockyho Balbou. Myslím, že mě to vystihuje. Je to můj koníček. Někdo se odmění tím, že si dá něco sladkého, tak já mám jako takovou sladkou tečku tohle.
Budete kvůli hrám měnit závodní harmonogram?
Už nyní víme, že vynecháme závody v Lahti, což mi nakonec vůbec nevadí, protože se mi tam nedaří. Těsně před olympiádou máme Světový pohár v Japonsku, takže v Asii už budeme nějaký čas. Prostor připravit se bude velký.
A sportoviště v Pchjongčchangu znáte?
Ještě jsem tam nebyl. Koukal jsem ale na závody, které tam probíhaly v zimě. Líbí se mi velký můstek, který mi více vyhovuje.
Jak zvládáte časový posun?
Takový problém s ním nemám. Zrovna v únoru budeme v Asii dva týdny, takže se člověk aklimatizuje. Možná větší problém můžou být závody pozdě večer, což je hodně specifické. V sezoně skáčeme ráno a odpoledne běháme.
V listopadu vás čeká první závod Světového poháru ve finském Kuusamu. S jakým výsledkem budete v olympijské sezoně spokojený?
Samozřejmě že vše směřuji do Koreje. Hodně ale napoví závody ve svěťáku, od nich se potom mohu odpíchnout a stanovit si nějaké cíle. Samozřejmě chci udělat nejlepší výsledek, na který budu mít.
A konkrétní ambice pro olympijské závody prozradíte?
Nechci říkat nějaká čísla. Člověk může říct, že je dobře připravený, ale někde uvnitř sebe má, že je to jednou za čtyři roky. Každý sportovec to nese trochu jinak. Léto ukázalo, že jsem dobře připravený.
