Zvon váží bezmála tři tuny, a tak vzhledem k jeho váze a výšce osmdesátimetrové věže se jedná i ve světovém měřítku o ojedinělou událost.
Už hodinu před zdvižením nového zvonu se zastavovali lidé v uličkách v jeho blízkosti, jenže přímo k němu se dostalo jen pár desítek lidí. Prostor z boku kostela je malý a navíc kvůli bezpečnosti ohraničený. Ale před kostelem směrem k Vlašskému dvoru visela velkoplošná obrazovka a jedna i uvnitř kostela.
Zvon čekal připravený z boku, přivázaný na laně. Dostat se musel do otvoru pod kostelními hodinami, do výšky zhruba čtyřicet metrů. Systém vyzdvižení historickou metodou spočíval v kladce a vrátku. Komponenty vyráběli tesaři čtrnáct dní dopředu přímo na místě.
Před druhou hodinou dával mistr tesař Petr Růžička poslední instruktáž mužům, kteří ovládali kladku se čtyřmi držáky, potřeba jich je osm a náhradníci. „Nesmíte to pustit, musíte být pořád v pohybu,“ upozorňoval.
Doplňoval ho statik Vít Mlázovský. Podle něj je smyslem akce vrátit staré časy. „Není to jenom historická šou pro veřejnost, ale důležité je, že se snažíme navrátit původní přístup zvedání zvonu, kdy to byla událost, slavnost, rituál. Pořízení nového zvonu bylo vždy drahé, složila se na to celá obec a chtěla být přítomna události jako je zvedání zvonu a první zvonění. Pokud bychom použili techniku, tak celý prostor bude ohrazen, veřejnost vyloučená a zvon zvednut tajně,“ upozornil Mlázovský.
Práce českého zvonaře
Ve 14 hodin zazpíval místní pěvecký sbor Tyl a farář Jan Uhlíř požehnal celé akci. Přestože zvon poprvé zazní příští neděli po ranní mši, zvonař Petr Rudolf Manoušek, který zvon odléval v nizozemském Astenu, slíbil přihlížejícím, že jeho zvuk uslyší.
„Až se zvon trochu vyzvedne, zkusíme zazvonit, protože někteří lidé tu za týden nebudou a zvon neuslyší,“ řekl Manoušek. Spolu se dvěma muži o pár desítek minut později vzali srdce zvonu a třikrát odbili a lidé zatleskali.
Zvon se zvedal bez problémů půl hodiny, pak čekalo tesaře dostat zvon do zvonice. Po dřevěném rámu a „sáňkách“ sjel dovnitř téměř po další téměř půl hodině. Celou akci sledovaly stovky lidí, kostel sv. Jakuba byl plný. Tady bylo zdvihání emotivnější, po celou dobu hrál místní varhaník. „Já jsem se tu narodila, pak jsem bydlela jinde, ale před třemi lety jsem se přistěhovala. Je to úžasná akce, nakoupila jsem celé rodině trička se zvonem, abych ho podpořila a nenechala jsem si to dnes ujít,“ řekla přihlížející Ivana.
Tento týden čeká zvonaře náročný úkol - musí zvon zavěsit. Ten pak projde zvonovou zkouškou. Ovládat se bude elektronicky i ručně. „Zvon vznikal poměrně dlouho, není to přímá náhrada velkého zvonu, který tady kdysi byl. Při návrhu jsme museli respektovat snížení hmotnosti i ladění stávajících barborských zvonů, které jsou nedaleko a budou zvonit dohromady. To byla jedna z podstatných podmínek,“ řekl Manoušek.
Zvon se na věž vrací po 75 letech. S myšlenkou, že by se mohl pro kostel vyrobit nový zvon, přišlo několik obyvatel loni v dubnu a vyhlásili veřejnou sbírku. Ta měla obrovský ohlas. Když letos v srpnu skončila, na jejím kontě bylo téměř 3,5 milionu korun, což byly potřebné náklady.
Do Kutné Hory dorazilo dílo v červenci a lidé ho mohli poprvé spatřit na nádvoří Vlašského dvora. Aby se Jakub Maria mohl dostat do zvonice, musela se také opravit zvonová stolice a staticky zajistit věž kostela.
Jak zvon zní, uslyší obyvatelé a návštěvníci Kutné Hory 15. října po nedělní mši, která začíná v 9 hodin. V tento den se také uskuteční druhý ročník závodu Běh pro zvon od 14 hodin.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
