„Pomohl jsem nějak k postupu, to je všechno. Jestli byl můj výkon takový nebo makový, to je vlastně jedno,“ reagoval jedenatřicetiletý Hruška.
Pomohlo vám, že jste hned v úvodu pochytal nějaké šance?
Já se cítím dobře už delší dobu. I při předzápasovém tréninku to bylo dobré. Ale je pravda, že když vás pak hned z první šance trefí, chytá se vám o moc lépe.
Kdy vám v nervózním utkání bylo nejhůř?
To byla asi ta ofsajdová situace ve druhém poločase, balon mě trefil do ruky. Ale sudí mával ofsajd, takže to asi žádná šance nebyla...
Výkon spoluhráčů vůbec nebyl optimální. Je co si vyříkat?
Určitě jsme se tady chtěli prezentovat trošku jinak. Ale hlavním cílem byl postup a to jsme splnili. Zaobírat se teď tím, jestli to bylo tak či onak, už nemá cenu.
Hodně vám zatrnulo, když Hevel deset minut před koncem trefil krásnou střelou tyčku?
Já nevím, tomuhle se na fotbale tleská... Parádní střela. A když dopadla takhle, i já zatleskal.
Vadilo vám velké vedro?
Já mám raději teplo než zimu, moc toho nenaběhám. Takže pro mě lepší, než kdyby bylo mínus deset.
A co kotel domácích fanoušků za vašimi zády ve druhé půli?
Zapalovač, nějaký kamínek, s tím se počítá. Bez toho by to tady bylo asi vlastně i nějaký divný...
